Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čtvrtý zápas sezóny 2012/2013

21. 10. 2012

 

4. mistrovské utkání – 28. září 2012 – ČAFC
 
            Tááák a pětina soutěže je za námi! Porodní bolesti, které však přípravu na tento zápas provázely, bych raději přenechal jinému pohlaví nejen díky tolik obdivovanému pohlaví… Ještě ve středu jsem uvažoval o tom, že utkání nechám skrečovat, protože zdravých jedinců s platnými RP a ID (to nejsou sprostá slova, to jsou zkratky) bylo pramálo (slovy šest), což by znamenalo ty zdravé utavit a ty trochu nemocnější poslat mezi metanolisty do špitálu. Ani jedno se mi nechtělo, ale nakonec zasáhla Matka Příroda, s nimi Hromádkovi, kteří se nebáli svěřit nám svého Ikera na noc, na středečním tréninku se nečekaně zjevil Honzík Lokajík – no zkrátka a dobře nás bylo deset hryschopných, což značí – hrr na ně!
            Není nad to dávat si sraz ve státní svátek den po zrušení prohibice v 8.00 hodin ráno. Musím však všechny pochválit, že byli na místě včas, orientováni a měli s sebou i svoje děti, které přece jenom jako jediné mohly zápas odehrát. Výjimka (zcela výjimečná) nastala jenom u Švendů, kde si termín srazu popletli s termínem budíčku a bohužel i u Vojtíšků Doležalů, kde si svou krutou daň vybrala úřednice Teplota…
 K první třetině jsme přistoupili velmi zodpovědně a i když si Iker nemohl stěžovat na nedostatek práce, přece jenom jsme byli častěji před brankou soupeře My. Z trma-vrmy v osmé minutě jsme pak vytěžili díky hrdinné Míšově obětavosti trestný kop, k tomu se postavil Maroun a jako správný kapitán brutálně trestal – vymetl pavučinku v pravém horním rohu domácí branky. Naši hoši nic nedbali na sychravé ráno a i nadále si vytvářeli šance. Tu největší měl opět Maroun, ale dunělo pouze břevno a pak přišla drobná chybička – Honzík L. špatně hodil aut a z brejku si Mára Š. mohl nohy i ústa uběhat, ale nestíhal. Chlapci jako by se zalekli 17minutového času místo loňského o dvě minuty kratšího a v poslední minutě nechali dvakrát vyniknout Ikera – ten zlikvidoval sám tváří v ksicht soupeřovým borcům dvě tutovky a vysloužil si potlesk nejen našich fanoušků, ale i očumujícího nádražáka, který na nedalekém nádraží rovnal kolejnice.
 Do druhé třetiny jsme však vstoupili opět předníma nohama a šance přibývaly na naší straně. Z akce zápasu se nejprve trefil Honzík L. a potom Maroun využil gólmanova velmi riskantního způsobu vyvážení balónu a bylo to o dva góly! Zatímco první polovina 2. třetiny patřila do výkladní skříně, ta druhá měla blízko k záchodové míse. Bratři Pavlasové se nějak nedomluvili, byly z toho dva góly a když lehce chyboval i Iker a Mára Š. byl na místě činu o chloupek později, náš náskok byl v pr…achu. Až v poslední minutě druhé třetiny jsme se rozvzpomněli na hru jménem fotbal a nejprve Radim zamířil těsně vedle (stejně mám dojem, že nějaký darebný šotek posunul branku) a těsně před sudího hvizdem Honzík L. krásným pokusem o volej levačkou bohužel netrefil míč…
 Pokud nám něco v této sezóně vychází, jsou to třetí třetiny a ani tato nebyla výjimkou. Hustý až nejhustější nápor od prvního výkopu završila další z akcí zápasu na ose Radim – Maroun – Jáchym, který se konečně objevil v sestavě, elegantně šlohnul balón domácímu gólmanovi a blafákem do backhandu srovnal skóre. Jáchym mohl přidat další branku, šanci měl na svých střelkách i agilní Míša a v jednom momentu se zdálo, že i Davídek dosáhne na roh, ale v 10. minutě přišla chyba v rozehrávce a vypadalo to, že domácí borci nastudovali barcelonské zvládnutí situace 3 na 2 – naši borci tam byli jako namalovaní panáci. A tak jsme opět museli zabrat a zabrali! Soupeřova polovina se pod naším náporem prohýbala jak taťka po výplatě, když si udobřuje mamku v klenotnictví, avšak domácí obrana odolávala a minuty trapně plynuly. Na vedlejším hřišti se již rozcvičoval dětmi milovaný Kubík k zápasu velkých chlapců a obrovskou inspiraci mu poskytl Iker. Další část ze seriálu "Jak je jednoduché dát gól" si nechal na poslední akci zápasu. Rozehrál si sám balón při výkopu od branky (panu sudímu tímto děkujeme, že tento fotbalový moment umožnil) a postupoval směrem vpřed. Soupeři si hlídali naše vlky hladové na kulatou kořist, Ota jezdil na hrotu jak spotřebitelé po slevách a v této atmosféře zvolil Iker to nejkrásnější řešení – do rozestupující se skály vypustil nádhernou umístěnou střelu k tyči a bylo vyrovnáno! Já vím, že na výsledky se nehraje, ale určitě potěší, když gólem v poslední vteřině zarovnáte i tento podružný ukazatel.
            Po minulém výbuchu jsme se tak přesvědčili, že hrát se dá s každým a jelikož ČAFka nebyla rozhodně snadným soupeřem, potěší nejen výsledek, ale hlavně způsob, jakým jsme tento zápas sehráli, jak jsme bojovali do poslední vteřiny a jak jsme se (až na malé drobné výjimky ve druhé polovině druhé třetiny) příkladně koncentrovali na zápas. Klobouk tedy v kabině letěl z hlavy, jen to zasvištělo, až jsem málem zapomněl v dvojjediné roli vedoucího i trenéra podepsat zápis a vyzvednout naše RP! Svatý Václav by z nás měl zkrátka radost.
Tradiční rubrika - akce zápasu:
1. místo: 23. min.: Iker nádherně vyboxovává balón po zatrachtilé situaci před naší brankou, Maroun si všímá lépe postaveného Honzíka L. a jeho koncovka byla smrtící!
2. místo: 51. min.: Iker opět v hlavní roli – sbírá míč, postupuje směrem dopředu, postupuje stále směrem dopředu, pro změnu postupuje opět směrem dopředu a nakonec se rozhlíží a protože naši borci zaměstnávají domácí obránce vířivým pohybem, střílí a … už to tam visí!
3. místo: 17. min. a do třetice Iker: dvojnásobný zázračný zákrok po střelách domácích hráčů z metru, popř. ze dvou – pokud to už nevešlo do dějin zadní brankou, propašuji to tam sám padacím mostem! Této akci pak mohla konkurovat už jen gólová situace ze 36. minuty, která skončila Jáchymovým gólem, ale neúprosný měřič potlesku zachrastil více u Ikera!
            Konečný výsledek – 5:5, třetiny 1:1, 2:3, 2:1 (vývoj skóre 1:0, 1:1, 3:1, 3:4, 4:4, 4:5, 5:5).
Penalty: 6:6 – i tahle dovednostní soutěž byla vyrovnaná i s open a closed KFC.
            Stříleli: Maroun 2, Honzík L., Jáchym a Iker po 1.
            Servíroval: Maroun 2, Ikera a Radim po 1.
 
Hodnocení našich borců:
 
Jan Hromádko– předzápasové soustředění v našem brlohu mu zjevně prospělo, což je jistě téma k zamyšlení. Stačí si ostatně přečíst rubriku "akce zápasu" a máte hned jasno, kdo byl hlavní postavou tohoto lítého boje. Když se pak navíc na Jirkovo doporučení začal kymácet na brankové čáře při penaltách jak starý Brůna, vykolejil tím nejen soupeřovy střelce, ale možná i projíždějící mezinárodní rychlík – známka 9,5
 
David Doležal– škoda, přeškoda, že po Ikerově trestném kopu v první třetině nevyšla jeho signalizovaná patička – tam chyběli milimetříky anebo o půl čísla větší kopačka. Tentokrát mu zápas vyšel podstatně lépe, opět létal s chutí po hřišti jak nasupený ježek a opět se nebál chodit do soubojů, které i leckdy vyhrával – známka 7
 
Jáchym Horyna– snad na středečním tréninku částečně pochopil, že některé cviky činíme právě proto, abychom si na hřišti před diváky neuřízli kšandu z neohrabaného zpracování či dokonce trapného minutí míče. Faktem je, že Jáchym je spíše specialista na zápasy a je mu zhusta buřt, zda hraje vepředu či vzadu, což je jedině a pouze dobře – známka 7
 
Jan Lokaj– i v jeho případě si musím postesknout na nepřízeň osudu, protože se nebál zkusit volej z velmi těžké pozice, ale jeho levandule se bohužel nepotkala s míčem. V tom momentu měl však již gólově splněno a vůbec se nemusel bát, že by jej doma nepochválili, poněvadž se ukázal jako skutečný usměvavý fotbalista – známka 8
 
Ota Pavlas– ve druhé třetině byl zastižen v obranné vozbě lehce v nedbalkách, pročež jsem jej v závěrečné fázi zápasu vysunul na hrot místo Marouna a jeho nezdolná bojovnost vyvolala v soupeřových řadách tak panickou hrůzu, že Ikerova cesta ke slávě byla volná, takže Oto, tenhle gól patří také Tobě (jo a ta fotrovka z penalty, také dobře!) – známka 7
 
Matěj Pavlas– již v průběhu zápasu jsem mu marně vysvětloval, že hráč je užitečný svému týmu pouze v situaci, kdy stojí na obou nohách a ještě lépe, když běží s míčem na soupeřovu branku a rozmýšlí se, zda ten kus dá sám anebo přihraje svému spoluhráči před prázdnou branku, takže příště, ano? – známka 5,5
 
Marek Salvet– s bilancí 2+2 náš nejaktivnější borec, velmi často u balónu a nebojím se i říct, že největší nebezpečí pro soupeřovu kasu - cink. Snad kdyby jen občas přidal trochu důrazu při přihrávce či střele a dříve se pokusil odlepit balón od nohy a snad kdyby se lépe orientoval v některých situacích před soupeřovou brankou, ale když jsem pak v sobotu viděl Spartu, tak jsem mu okamžitě odpustil… – známka 8
 
Michal Straka– po zákroku na něj se v 8. minutě kopal gólový trestný kop a trochu jsem se bál, zda ho to nenaruší v nebojácném projevu. V jednom momentu mu chyběly centimetry, jednou zase půl metru – prostě, když byl na hřišti, znamenal větší vítr v kapse, než Sagi pro Vaculíka, a kromě toho pověsil dvě penalty do vinglu jak přes scan – známka 7
 
Radim Semerád– slovy klasika: toho nám seslalo samo nebe – fotbalista již od pohledu, hraje s hlavou nahoře, nebojí se kombinovat, obětavě se vrací, takže do příště už mu popřejeme více pochopení u spoluhráčů a nějaké ty góly, protože si je svým přístupem určitě zaslouží a tým je (i jeho) potřebuje – známka 8
Marek Švenda– dvakrát nepochopil při obranném úprku, že nemusí běžet jenom slušně vedle soupeřova útočníka, ale že by se měl snažit odebrat mu toho zlobivého kutulíka, který poté zcela neslušně přistál v naší síti; faktem je, že tradičně pozorně přihlížejícího dědu musel potěšit elegantně a suverénně proměněnou penaltou – známka 6
 
Diváci: nebylo jich tentokrát mnoho, jelikož konkurence tří volných svátečních dní a teplotně přijatelnějšího bufetu odebrala své vzorky, ale i přesto jsme měli komu děkovat a i přesto bylo slyšet, jak tlačí (snad jenom očima a hlasivkami, neboť jinými orgány by vznikla šlamastyka) naše borce vpřed, popř. se diví, jaké magnety si to do rukavic vzal náš Iker – známka 7
 
Děkuji tudíž všem, kteří se podíleli na našem 4. zápase a hned ve středu si můžeme udělat na Tempu ještě slavnější repete – nebude-li Vám vadit, že se nehraje ve státní svátek v 8.45 hodin… J
 
Za úderného asistenta Petra, nenápadně, ale účinně pozorujícího Jirku, fotografa Robina, obětavého zapůjčovatele papíru Otu a vedoucí Evičku, kterou jsem neúspěšně alternoval já osobně, a překvapivě to bylo poznat
 
Láďa Salvet, v Praze dne 28. září 2012
 
A přichází další vydání rajčatového salátu, čili přeji dobrou chuť:
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář