Jdi na obsah Jdi na menu
 


Desátý zápas

dsc01998.jpg10. mistrovské utkání – 10. listopadu 2012 – Dukla JM

 

            To nejlepší nakonec, říkává se v řadě životních situací a nejinak tomu bylo i v této části naší sezóny. Závěrečný podzimní duel jsme sehráli s týmem, proti němuž není potřeba jakkoli zvyšovat motivaci. Jedná se o celek bez stálého hřiště, ale se stálou podporou radnice Prahy 11 a dvacetinásobně většími granty oproti našim, ačkoli počet fotbalistů je vyšší na naší straně… Zápasu byly věnovány speciální tréninky, byly vybrány dvě pětky + Sam coby pojistka na všechno a hochům slíbena za výhru (dobrý výkon) cukrárna. Abych pak byl zcela vyčerpávající, původně jsme měli hrát doma, ale stav trávníku v listopadu nás nutil k prohozu pořadatelství, takže jsme nastoupili na umělce u ZŠ Mikulova vybudované mj. za obrovský grant a v 9.15 hod. v sobotu, což je termín, který by mne s ohledem na předpokládané počasí v listopadu nenapadl ani v tom nejhrůznějším snu či deliriu.

   Na sraz dorazili všichni skoro včas a relativně probuzeni, bohužel bez Radima, jenž se nacházel se školou kdesi na Ostravsku; patrně jakási tovární družba, i přes apely z nejvyšších míst. Troufám si tvrdit, že s ním v sestavě bychom nepochybně předvedli lepší hru i výsledek a podzimní finále by bylo daleko veselejší, ale i tak hoši předvedli jeden z nejlepších výkonů, ne-li ten úplně nejlepší, byť poněkud smolný.

            Od prvních minut bylo zřejmé, že se bude jednat hlavně o souboj dvou figur – našeho Sendiho a soupeřova brankáře. Už ve 3. minutě vypálil Sendi svou první včelku, ale pavouk v brance soupeře ukázal, že Iker bude mít v tomto zápase velkého konkurenta. Faktem ovšem je, že Dukla JM vytáhla do boje s tím nejlepším, co má k dispozici a i když jsem polovinu hráčů neznal (tím neříkám, že si je nevypůjčili přímo z Dukly Praha, ale fakt jsem je viděl poprvé, a to u nás měli sezónu trénovat…), bylo poznat, že hlavně první pětka působí docela sehraným dojmem. A tak se před zraky místy promrzlého a místy zdravě napjatého publika odehrával výstavní fotbal s parádními akcemi na obou stranách, přičemž vynikali oba brankáři a také obě obranné vozby, které zachytávaly do svých pavučin kombinační mušky soupeřů.

            První třetina přinesla dvě nebezpečné situace na obou stranách. Ikerův trestný kop mířil sice pod břevno, ale žlutočervený čaroděj vytáhl první ze svých zázračných zákroků a na druhé straně Iker dvakrát tahal kaštany nejen z ohně při jasných šancích soupeře. Příjemný závěr však obstarala akce zápasu, po níž Sendi poslal náš tým do vedení.

   Nebylo nutno taktiku nikterak měnit – rozkaz zněl jasně! I ve druhé třetině jsme byli aktivnější a hlavně Sendi začal svádět se soupeřovým gólmanem souboje na ostří nože, jako by se hádali o Miss základní školy. Jednou se do této bitvy přimotal i Míša nádhernou peckou, kterou ovšem za pomocí šesté ruky čaroděj vytáhl, dvakrát chyběly Davídkovy centimetry anebo tvrdší tkaničky na kopačkách, ale bohužel jsme míč ze sítě dvakrát lovili my. Byla to smůla a nešťastná shoda okolností, po níž měl náš Iker vlhko v očích a jeho otec chilli slova na jazyku, ale i Petr Čech nebo Iker Casillas dostávají dementní góly, a tentokrát si tuhle nepříjemnou chvilku vybral náš Iker. Upřímně řečeno, když na něj ten balón šel a bylo vidět, jak se rozmýšlí, co s ním udělá, tušil jsem, že to nedopadne dobře. A následná rychlá akce Dukly byla jakýmsi vyvrcholením té mentální frustrace, která na moment zachvátila celý tým. V těchto situacích si obvykle beru při futsalu time-out, což ovšem v těchto soutěžích není možné, ale hoši ukázali správné chodovské srdce, dostali se zpět do zápasu a zase začali předvádět svůj typický kombinační a bojovný výkon umocněný navíc geniálním skládaným transparentem CHODOV na lavičce (viz část obr. č. 1 vpravo dole).

   Ve třetí třetině náš tlak vrcholil a doporučil bych vedení Dukly JM začít uvažovat o přiměřeném pomníku pro svého brankáře – dvakrát vychytal Sendiho i Marouna, jednou opět Davídka, jednou Míšu a jednou také Vojtíška, a tak recept na něj našel jedině Vojtíšek, který místo střely zatáhl míč krásně na křídlo, poslal jej před branku, tam čekal dělostřelec Sendi a bylo vyrovnáno. Největší šancí pak byl Marounův trestný kop krátce před koncem, avšak zázračná tlapa se opět vztyčila do vzduchu a když nepochodil ani dravec Míša a téměř prázdnou branku minul, zápas skončil remízou. Těžko říct, zda byla spravedlivá, protože jsme měli více šancí a sudí navíc odpustil Dukle jasnou penaltu za faul na Sendiho, ale vyhrála předváděná hra. Ostatně, když jdete do večerního podniku jakéhokoli chaktaeru, také Vás nezajímá útrata, ale zábava, že?

           Připouštím, že v tomto utkání mi na výsledku záleželo, ale již v jeho průběhu jsem přece jen revidoval toto zaujetí, poněvadž hráči obou týmů předváděli výtečný fotbal, bylo poznat, že se míče nebojí, že vědí, co s míčem dělají a proč to dělají, čili náš trenérský tým a pevně doufám, že i diváci, měli z utkání dobrý pocit.

Tradiční rubrika - akce zápasu (tentokrát opět přeplněná):

1. místo: 44. min.: Maroun hází aut, Sendi mu vrací z první, Maroun mu rovněž z první vrací, další narážečka vyřazuje ze hry již třetího hráče Dukly, ale v koncovce opět troskotáme na soupeřově gólmanovi jak Titanic na ledovci.

2. místo: 15. min.: Maroun vrhá aut chytřejší než telefon, Davídek jen nenápadně prodlužuje a Sendi poprvé rozvlňuje síť!

3. místo: 46. min.: Vojtíšek vyslaný do boje za unavený tandem Lokajík – Matyáš při svém prvním kontaktu s míčem zdrhá na křídlo, posílá před branku a Sendimu múzy přejí!

 

Konečný výsledek – 2:2, třetiny 1:0, 0:2, 1:0 (vývoj skóre 1:0, 1:2, 2:2).

Penalty: 5:5.

Střílel: Sendi 2.

            Servírovali: Vojta, Davídek a Maroun po 1.

Hodnocení našich borců:

 

Jan Hromádko – pokud to našeho pavouka uklidní, tak v této sezóně obdržel náš gólman v KO dva ještě blbější góly, a to váží o 65 kg více. Jinak totiž svou minelu náš oblíbený Iker napravil několikrát a hlavně v závěru, kdy se hra přelévala ze strany na stranu, čapal míče tak jistě, že se Dukláci ani neodvážili střílet – známka 7

 

Marek Čížek – vůbec mu nevadilo, že hrál proti o dva roky starším borcům, protože jednak jim míč odebíral jak dlabanec ve školní jídelně a jednak jim dokázal stačit i rychlostně, což bylo náramně vidět při jednom krásném sprintu, po němž si Iker mohl v brance dočíst noviny, jelikož Mareček nebezpečí dokonale zažehnal – známka 7

 

David Doležal – netuším, kolikrát zaznělo v průběhu zápasu "výborně, Davídku", ale vím, že nepodal-li nejlepší výkon ve svých fotbalových dějinách, zahrál určitě nejlepší zápas v této sezóně a byl zaslouženě vyhlášen hvězdou zápasu. Škoda jen, že svoji aktivitu neproměnil v gól, což by byla pověstná dortová tečka v cukrárně – známka 9

 

Vojtěch Doležal – další z hvězd zápasu udivovala přehledem a rychlostí a hlavně při druhém gólu ukázkou herní inteligence, což nepochybně kvitoval i jeho sličný a krásně hlasitý doprovod, který jej sice nazýval jakousi přezdívkou, ale byl to opravdu náš usměvavý a úžasný Vojtíšek, kvůli němuž určitě nebudeme v budoucnu mít o dámskou přízeň žádnou nouzi – známka 9

 

Jáchym Horyna – když jsem ho posílal pár minut před koncem na hřiště na pro něj nezvyklý post levého záložníka, spoléhal jsem hlavně na jeho fotbalové vlohy a herní inteligenci, což se nakonec osvědčilo, neboť právě jím vyhraný souboj a přehled v něm byl prapočátkem našeho vyrovnávacího gólu – známka 8

 

Matyáš Hudec – místo cestujícího Radima zaujal v první pětce on a zařadil se do výborného rámce zápasu, i když mu v některých situacích chyběl klid, ale v prvním zápase nelze očekávat zázraky – když to však srovnám s jeho prvními kontakty s balónem u nás, tak to je nebíčko a hrozně krásné dudy – známka 7

 

Jan Lokaj – obvykle se před podobnými zápasy říká, že musíme žrát trávu, což v případě trávy umělé není rozhodně nic pro gurmány, ale Honzík dokázal, že i tohle jde, protože když jsem viděl jeho kopačky a červenou tvář po zápase, bylo mi jasné, že pokud tady někdo v sobotu vypustil duši, byl to náš Lokajík – známka 8

 

Sendi Murk – dvakrát uspěl, jednou byl penaltově faulován, asi pětkrát jej vychytal gólman a asi třikrát branku minul těsně. Vydatně podporován svými spoluhráči byl nejnebezpečnějším hráčem našeho týmu, což snad není potřeba dále rozebírat a je určitě příjemné popřát našemu nejlepšímu střelci podzimu, aby mu to tam padalo dále a ještě více – známka 9

 

Samuel Pastierik – zaskakoval ve druhé pětce za Míšu Straku v pár střídáních a na okraj jeho výkonu je třeba poznamenat, že jeho drobný až nenápadný pohyb činil soupeřovým obráncům nemalé problémy a v jednom případě se právě díky této diblíkovité vlastnosti dostal do gólové šance, ale bohužel tento play-station do konce nedotáhl – známka 6

 

Ota Pavlas – určitě pamatuje lepší zápasy, protože tentokrát (patrně pod vlivem absence svého bratra Matěje) strávil hodně času spíše na zemi – prostě si vzal špatné brusle. Bojovnost mu však z těla nikdo nevyrve (dobře tak!) a mám-li být upřímný, osobního souboje s naším Otakarem Brouskem se bojím i já – známka 6

 

Marek Salvet – ani Castrolindex, ani Fidel Castro by nespočítali, kolikrát odebral vzadu míč soupeřům a kolikrát rozehrál nebezpečnou akci; nepochybně byl naším nejfrekventovanějším hráčem, co se týče kontaktu s balónem. Škoda některých trestných kopů, škoda některých krásných ťukaček z první, ale za ten transparent a výkon díky, kápo! – známka 9

 

Michal Straka – tohle, že je ročník 2004? Přestal se bát, míč ho poslouchá, dokáže se ve správný čas postavit na správné místo a tentokrát jen nepříznivá shoda okolností jej připravila o gólový zápis v poslední minutě zápasu. Pokud se ale bude zlepšovat jako za tento podzim, můžeme očekávat již přes zimu laso z Barcelony – známka 8

Diváci: snad jsme se s nimi rozloučili pro tento podzim parádním výkonem a snad jsme jim udělali v mrazivém listopadovém ránu radost, takže děkujeme za přízeň, věčné taxikaření a doufáme, že jim na jaře připravíme ještě veselejší okamžiky – známka 7

 

Děkuji všem, kteří se podíleli na našem podzimu, tj. jak rodičům, kteří jsou všude téměř včas, hráčům, kteří se svědomitě připravují na zápas a odvedou maximální výkon a rozdávají radost nejen nám, ale hlavně sobě, takže jak pravil klasik: "Některý věci jsou důležitý a pak jsou taky jiný věci, a to je podstatný!"

 

A ještě slíbená odměna pro bojovníky v chodovském dresu (již v civilu):

  

Za rychlého a vydatného fotografa Robina, brankářského trenéra Vráťu, za Otu, jehož propiska mě provázela od Žižkova až po Mikulovku a hlavně za Evičku, jež se díky tomuto zápasu naučila psát v ledničce,

 

Láďa Salvet, v Praze dne 10. listopadu 2012

 

Závěrečná porce 59 fotek je již připravena, čili přeji příjemné pokoukání (odkaz však musíte zkopírovat, protože se mi nějak nechce aktivovat):

 

http://lada6767.rajce.idnes.cz/Dukla_JM_10.11.2012/

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Starší přípravka 2012 - 2013

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář