Jdi na obsah Jdi na menu
 


Devátý zápas

7. 11. 2012

9. mistrovské utkání – 3. listopadu 2012 – FC King

 

            A přišel listopad. Na nebe je pohled stejný asi jako na zprávy, na chodnících se válí cosi, co nelze označit pro účely tohoto článku zcela výstižně, ale naše podzimní soutěž teprve finišuje. V předposledním utkání na nás čekal soupeř, který podle webových zpráv inkasoval všude pořádně šišky. Když jsem v 10.40 hod. zjistil, že na zápas starší přípravky jich dorazilo pouze pět, pochopil jsem proč.

            Děkuji tímto bratrům Pavlasům, že se nebáli zaskočit v této výjimečné a nepříjemné situaci a doufám, že k tomuto politováníhodnému nedopatření došlo opravdu jednou za deset 10 let!

            Nešlo pak navíc přehlédnout, že řadě soupeřových hráčů balón spíše překážel, takže od první minuty se zápas stal otázkou skóre, což by se v těchto soutěžích stávat nemělo. První gól jsme vsítili už 2. minutě a pak se prakticky celý zápas odehrávala tatáž situace: chumel hráčů před branou hostí odolával střídavě kreativním a střídavě stereotypním nájezdům naší družiny. Nutno dodat, že v první třetině jsme na tuto vozovou hradbu nacházeli recepis velmi obtížně, za což může jednak špatná pojišťovna, jednak neschopnost zužitkovat křížnou přihrávku přes celé pokutové území a jednak naše úžasná vlastnost – trefovat soupeřova brankáře stojícího přesně uprostřed branky! Kromě toho si nešlo nevšimnout, že právě gólman (tedy trefovaný panák!) dovedně taktizoval už od první minuty (úmysl mu však samozřejmě nepodsouvám), protože než si dooošeeel prooo míííč, taaak uběěěěhlo tooooliiiik vteeeřiiiin…

            První třetinu ozdobil hlavně Lokajíkův roh, který zapadl přímo na Marounovu hlavu, náš kapitán se pověsil do vzduchu, jak svého času uměl snad jen Tomáš Skuhravý, ale trefil pouze soupeřova brankáře stojícího kde? No přesně uprostřed branky! Další lahůdkou byla akce z 10. minuty, kterou po souhře Lokajíka se Sendim zakončoval chladnokrevně Radim, a proč o tom píšu? Inu proto, že Radim jako první v zápase mířil jinam než doprostřed branky! No, a aby naší chvály nebylo málo, musím zmínit Otíkovu geniální individuální akci, při níž nedal Ikerovi krásnou střelou k protityči šanci – nenechte se mýlit, jak jsem již výše předeslal, Otík nastoupil v dresu soupeře, čili všech 22 gólů v zápase vsítili naši borci, hurá!

   Druhá třetina začala jak z výlohy v Pařížské a během šesti minut lovil nebohý gólman míč ze své sítě šestkrát, přičemž Marounův gól se ocitl právem v rubrice "AZ" hlavně díky genialitě jeho asistentů (Radim a Sendi) a když potom v 10. minutě přidal gól zápasu Míša nádherným volejem a Sendi s Marounem a Ikerem vymysleli další z akcí zápasu, musel jsem druhou třetinu po dlouhé době vyhodnotit jako povedenou, vyjma asi čtyřminutové pasáže, kdy se chlapci předháněli v tom, kdo se lépe schová za protihráče…

   Třetí třetina se pak proměnila v gólové dostihy, které jsem zažil ostatně den předem, kdy se jistý ligový hráč vydal bojovat za Kmochův odkaz a náš soupeř nestihl počítat góly – viz můj výsledek na čele, který byl utěšeně kvitován celým naším týmem, za což děkuji! Papír mi nestačil a v průměru každých 92 vteřin jsem na něj radostně psal autory gólů a přihrávek a v 8. minutě zajásal nad filištínským kouskem našeho Danýska, který naprosto elegantně ála lázeňský švihák špičkou kopačky usměrnil Kubíkův roh do sítě! S ohledem na kvantum gólů, které svým počtem převyšovaly počet zbytečných českých úřadů, tak vyzdvihnu aspoň dva, které stály za hlasitý potlesk, ačkoli se nevešly mezi AZ. Šest minut před koncem si královský gólman zavazoval uprostřed zápasu tkaničku, což nechal rozhodčí i jeho spoluhráči naprosto bez povšimnutí a z nastalého zmatku vytěžil Honzík Lokaj veselou historku z natáčení. Míče se zmocnil a ocitl se zničehonic sám před zavazujícím nešťastníkem. Jelikož je však Honzík slušného vychování, nejprve gólmana nastřelil, ten nereagoval a dále se věnoval uzlovací činnosti. Honzík si proto odražený míč sebral a zasunul jej na druhý pokus do sítě! Musím přiznat, že jsem již pár komických momentů na kopané zažil, ale aby si hráč dal gól buzarem od soupeřova gólmana, aniž by ten hnul brvou … to ještě nemám, takže Honzíku, děkuji!

   Druhá povedená akce se zrodila až v poslední minutě, kdy Kuba vypustil jednu ze svých včelek, míč se odrazil nadvakrát od břevna, a kde se vzal, tu se vzal, přimotal se tam Míša a dělovkou protrhl síť. Zajímavé na tom je, že soupeřův brankář si vůbec nepovšiml, že mu balónek zvesela hupsá na břevínku a dělá při tom pěkný randálek…

 

Tradiční rubrika - akce zápasu (tentokrát opět přeplněná):

1. místo: 27. min.: Kubův centr z rohu napaluje nádherným a nechytatelným volejem do sítě Míša – i Ronaldovi stekl závistí gel z vlasů!

2. místo: 22. min.: takhle to má vypadat: Radim se rozhlíží, přesně přihrává Sendimu, ten se opět rozhlíží a přesně přihrává Marounovi, jenž dílo zkázy pro "krále" dokonává!

3. místo: 33. min.: Iker posílá krásnou kolmici na Marouna, který z první cíleně nachází český hurikán Sendi, jehož koncovka je téměř brutální!

 

 

Konečný výsledek – 21:1, třetiny 3:1, 7:0, 11:0 (vývoj skóre 3:0, 3:1, 21:1).

Penalty: 5:3.

Stříleli: Sendi 7, Maroun a Míša po 4, Honzík L. 3, Radim, Danýsek a Davídek po 1.

            Servírovali: Sendi a Radim po 5, Kuba 4, Honzík L. 3, Maroun a Davídek po 2 a Iker a Šimon T. po 1.

¨

Krásné spojení borců na hřišti a fanoušků – takéborců – na lavičce!

 

 

Hodnocení našich borců:

 

Jan Hromádko – v první třetině si dovoloval častější výjezdy a náběhy na roh (kde ho však spoluhráči k naší škodě nenacházeli) a i když nebyl v těchto činnostech zcela úspěšný, nebyl to důvod, aby v nich přestal. Na čáře si však držel opět vysoké procento úspěšnosti, pokud tedy měl co dělat a určitě příště přidá i lepší organizaci v pokutovém území – známka 7

 

Jakub Bendzák – čtyři gólové přihrávky, to už znamená, že na hřišti nejen byl, ale že se i zapsal nesmazatelně do dějin zápasu a kdyby věnoval více svědomitosti rozcvičení a kdyby se před brankou dokázal někdy lépe zorientovat, bylo by jeho představení ještě lepší a ještě kořeněnější – známka 7

 

Marek Čížek – jeho normálními měřítky nezměřitelné srdce bojovníka by těžko uneslo, kdyby nemohl sehrát aspoň třetinu, než půjde exhibovat na Háje, kde zatíží konto soupeřů čtyřmi góly – tomu říkám hráč s velkým "H" a navíc ty jeho přešlapovačky na místě a následné kličky, tomu říkám podívaná – známka 7

 

David Doležal – tentokrát musím našeho bijce lehce pokárat za přílišné ofenzivní choutky, protože i když hraju vzadu nebo vepředu, vždy se musím vrátit a pomoci spoluhráčům, neboť není možné, aby za něj vzadu zaskakoval útočník. Gólů pak mohl dát víc, kdyby nechával tzv. hokejku na zemi – on už ví, co to znamená, že? – známka 7

 

Dominik Fabián – jeho zařazení do obranné vozby druhé pětky se ukázalo jako prozíravé, poněvadž svůj prostor ovládl jak Abramovič Chelsea a ještě teď před sebou vidím, jak ve velmi nepřehledné situaci přesně posílá pravou placírkou (!) balón přesně do místa, kde čekal nabíhající spoluhráč – takže příště už s gólem ano? – známka 7

 

Jan Lokaj – s bilancí 3+3 musel být spokojen on i jeho náročná rodičovská klaka, a když si navíc ještě promítnu jeho ťukačku se šněrovacím gólmanem, musím před jeho výkonem nejen smeknout, ale přidat další lichotku: tentokrát jsem si ani jednou nepovšiml, že by na dosti kluzkém terénu uklouzl – známka 8

 

Daniel Murk – elegance, s níž ve 42. minutě z voleje šajtličkou přidal další kousek do naší nůše gólů, by uzemnila i Hugo Bosse. Náš hrotový útočník se prezentoval pohybem po celém hřišti, sbíráním míčů hlavně největšímu habánovi soupeře a jako jeden z mála odolal Otíkovu skluzu, jemuž se vyhnul a málem zaznamenal svůj druhý gól – známka 7

 

Sendi Murk – hurikán Sandy zpustošil Ameriku, náš hurikán Sendi zpustošil "krále", jak se soupeř honosně nazýval. Bilance 7 gólů a 5 přihrávek hovoří více než výmluvně, a pokud jsem mu v průběhu zápasu vytýkal některá nefotbalová řešení a neobsazování protihráčů, bylo to hlavně proto, že tyto drobnosti by jej činily ještě lepším, což si sice nedokážu představit, ale prý je to ještě možné – známka 9

 

Ota Pavlas – nejlepší hráč v dresu soupeře se zapsal do dějin zápasu jak dvěma zájezdy do našich borců (Maroun penaltu proměnil a Iker to naštěstí rozdýchal), ale také krásným gólem do naší sítě a hlavně tím, že byl jediným z "králů", kteří si s míčem rozuměli a neutíkali před ním v panické obavě daňové kontroly – známka 8

 

Matěj Pavlas – další z hrdinů, kteří zachránili zápas ve schizofrenním duchu, ale také další z těch, kteří aspoň místy dávali královské hře myšlenku. Navíc si splnil svůj tajný sen: zahrát si v zápase co nejvíce minut a kromě toho přidal i splnění našeho tajného snu: nestrávit hrací dobu na zemi – známka 7

 

Marek Salvet – nezalekl se Otíkova zájezdu a z penalty tuto opovážlivost ztrestal. Jinak sice ani on nezabránil v první třetině časté formaci jeden balón a deset lidí na něm, ale v dalších fázích zápasu posazoval na nohy svých spoluhráčů jednu lahůdkovější přihrávku než druhou, až museli z toho dietáři notně ztloustnout – známka 8

 

Radim Semerád – v jeho případě platí prakticky stále totéž: otužilý fotbalista, který umí být ve správný čas na správném místě a posadit balón přesně tam, kde si jeho spoluhráči přejí – např. když dvě minuty před koncem jen tak ledabyle předložil Sendimu míč před prázdnou branku, aby měla akce ještě větší grády! – známka 8

 

Michal Straka – kanonýr každým coulem, což potvrdil při svém prvním střídání ve druhé třetině: prostě si sebral balón po Kubově neznačené přihrávce a vypustil nemilosrdnou dělovku do vinglu, pročež je škoda, že Gól měsíce se dá vybírat pouze z tzv. vrcholového fotbalu – pro tenhle bych hlasoval klidně i víckrát – známka 8

 

Šimon Tříska – na svůj debut se těšil již měsíc dopředu a dosti možná se lehce přemotivoval, poněvadž pokud v pátek na tréninku sázel jeden gól za druhým, resp. předváděl jednu akci za druhou, v sobotu se mu tolik nedařilo, ale kdo z nás může říct, že hned ve svém prvním životním zápase zaznamenal gólovou nahrávku, že? – známka 7

Diváci: těžko říct, zda počítali góly s námi, ale je pravdou, že více obav asi měli o zdraví svých dětiček a také svoje, pročež se takticky uchýlili do hostince, ale na děkovačku již byli připraveni a zaslouženě si spolu s námi užili ovací jak na předávání Oscarů – známka 7

 

Děkuji tudíž všem, kteří se podíleli na našem předposledním podzimním zápase, a těším se, že tento podzim uzavřeme symbolicky, tj. opět radostně!

 

Za fotografy Sendiho a Robina, brankářského trenéra Vráťu, důsledného velitele zápasové sekce Jirku a také za Evičku, která mrská IDy lépe než malou násobilku

 

Láďa Salvet, v Praze dne 3. listopadu 2012

 

Nyní příbory do rukou a připravte se na pořádný nášup (97 fotek):

http://lada6767.rajce.idnes.cz/King_3._11._2012

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář