Jdi na obsah Jdi na menu
 


Osmý zápas sezóny

6. 11. 2012

 7. mistrovské utkání – 26. října 2012 – Sparta Krč "B"

 

            Dva dny po narození Marounova sourozence Marvina, který nepochybně bude sršet zdravím, jsme se v typickém zimním počasí sešli na umělé trávě na Vyšehradě. Bál jsem se jediného, a to že se UMT promění v krásné kluziště a nám budou chybět jen brusle. Takto nám však chyběli z ročníků 2003 pouze Mára Š. a Iker s Kubíkem a z těch mladších hlavně Mareček Č. odvlečený brutálními rodiči 100km od Prahy, aby ho nenapadlo přijet podobně pološíleně (avšak samozřejmě pochvalně) jako Lokajíci (ti navíc ze 140km), pročež jediný problém spočíval ve správné odpovědi na otázku: Proti komu hrajeme? Někteří diváci totiž skandovali "Vyšehrad do toho", zatímco v zápise se skvěla Sparta Krč…

            Včil aby jeden mudroval či dokonce přemýšlel, sic!

            Našim chlapcům trvalo dvě třetiny, než si zvykli na nezvyklý povrch komplikovaný navíc mokrem až námrazou a také na rozměry hřiště, které rozhodně nemělo parametry 30x45 metrů, jak velí propozice. Možná i proto padl první gól až v 10. minutě, kdy Maroun dle rodičovských povelů oslavil svého bratříčka tím nejkrásnějším způsobem – cestu ke slávě mu vydláždili Radim se Sendim. Na dvě domácí odpovědi jsme reagovali tím nejlepším možným způsobem – v 18. minutě načal Vojta své galapředstavení, když mu nabíjel opět Sendi a když už se chýlila třetina ku svému konci, sebral Sendi balón a aby nás zahřál, zaparkoval s ním až v síti, aniž by se jakkoli zdržoval.

            Druhá třetina byla z naší strany nejslabší pasáží, poněvadž si hoši patrně mysleli, že se to udělá samo, ale jak pravil klasik Ivánek Horníků "vono se to samo neudělá!" Domácí nám nasázeli celkem tři góly, a pro pamětníky našeho dřívějšího působení na Gordicu dodávám, že jeden z nich si připsal i Tomáš Fritzl, i když nevím, zda to vůbec pochopil (soudě podle jeho výrazu). A vlastně, domácí dali pouze góly dva, poněvadž ten jejich třetí se zrodil tak, že Radim věřil Jáchymovi a Jáchym zase věřil tomu, že míč cestou zamrzne… Naštěstí se však pátek, 26. říjen, zapíše zlatým písmem do dějin rodiny Vojtíšků Doležalů. Věčně usměvavý bard zahrál další větu ze své symfonie ve 34. minutě, kdy zužitkoval Danýskovu přihrávku a ještě stačil cestou podstoupit jeden velmi odvážný osobní souboj. A o dvě minuty později pak zazněl přídavek v podobě akce zápasu, o níž bude samozřejmě písmeno níže.

            Nevím proč, ale druhé třetiny patří k našim slabším pasážím celý podzim, a tak mě napadlo, že bychom přes zimu mohli chodit na hokej, aby si chlapci zvykli… Nebojte se, to mě jen tak napadlo, nemusíte ihned spěchat pro brusle, i když by se na páteční povrch hodily.

            A pak přišla třetina třetí, kterou chlapci proměnili ve vlastní exhibici. Po úvodním tlaku, který vyústil pouze v pár nebezpečných situací před soupeřovou brankou, kde místo mrazu zavanul dech sauny, přišla minuta osmá, v níž Míša Straka perfektně naběhl na ještě perfektnější Radimovu přihrávku, a už to tam viselo. Poté přišel poněkud nepěkný moment, o který se postaral zcela zmatený sudí, jenž neodpískal dva fauly na Marouna, aby poté zcela připitoměle přihlížel tomu, kterak domácí rabachol nakopává Marouna do hlavy. Trest na sebe nenechal dlouho čekat. Vojtíšek potvrdil roli muže zápasu a našemu potlučenému kapitánovi poslal takový balón, že gól prostě musel padnout, i kdyby stokrát nechtěl. No a parafrází známého rčení "to máte za kotlet" proměněného v "to máte za faul", rozjásal promrzlé diváky Radim nikoli grogem, ale proměněním souhry Otíka s Míšou a bylo hotovo!

            Ve své podstatě to bylo krásné odpoledne. Pravda, trochu jsem se obával nepříznivých klimatických podmínek, čímž lze slušně označit Slotu s Nečasem dohromady, trochu jsem měl obavy, jak devět statečných vydrží fyzicky náročný boj se zvučným pražským klubem, ale hoši naprosto rozptýlili všechny tyto obavy a vynutili si tak hluboké smeknutí kultovním kloboukem, až se Šemík probudil ze spánku a uháněl opět k Neumětelům!

 

 

Tradiční rubrika - akce zápasu:

1. místo: 36. min.: perfektní přihrávka, náběh do volného prostoru a precizní zakončení – to není Barcelona, ale Radim s Vojtou – pánové, potlesk na druhou!

2. místo: 50. min.: Otík jen tak lehce posouvá, Míša chce asi střílet, ale vidí Radima a jeho koncovka je přísná, nesmiřitelná a spravedlivá!

3. místo: 10. min.: a opět kombinace, kterou na tréninku nacvičujeme: Radim se Sendim z první vidí volného Marouna, pro něhož není problémem umístit při nájezdu 1 na 1 míč do branky – to bylo parádní procitnutí z mrazu a skorovánice!

 

Konečný výsledek – 8:5, třetiny 3:2, 2:3, 3:0 (vývoj skóre 0:1, 1:1, 1:2, 3:2, 3:4, 4:4, 4:5, 8:5.

Penalty: 8:8.

            Stříleli: Vojta, Radim a Maroun po 2, Sendi a Míša po 1.

            Servírovali: Vojta, Radim a Sendi po 2, Danýsek, Otík a Míša po 1.

 

Hodnocení našich borců:

 

Jáchym Horyna – věren své přezdívce "Azbest" se neohroženě postavil do branky a snad až na ten smutný vlastenec předváděl neuvěřitelné kousky, které střídal s ještě neuvěřitelnějšími, byl naprosto jistý při brankářském postoji (viz níže) a je jen škoda, že pár jeho přihrávek dopředu jeho spoluhráči nevyužili – známka 8

David Doležal – těžko budu vymýšlet něco originálního, protože to by bylo asi totéž, jako vymýšlet na Ronalda, co použije na vlasy (no přece gel!), takže opět opakuji, že předváděl jízdu ála horská dráha v obou směrech (nahoru-dolů), v osobních soubojích je neohroženější jak Bruce Willis, čili ty góly si klidně může nechat na jindy – známka 7

 

Vojtěch Doležal – možná Vám v samotném referátu neuniklo, kdo se stal mužem zápasu! Ano, byl to usměvavý mladý muž s modrou vrstvenou čepičkou, který na trénincích bedlivě naslouchá a pak při zápasech toto své naslouchání a obrovské chápání vtělí do výkonu, o němž se mně s Jirkou zdálo ještě v neděli – známka 9,5

 

Jan Lokaj – obrovská pochvala mu patří zejména za jeho přesvědčovací taktiku, díky níž se místo v Harrachově ocitl na Vyšehradě, takže ho vůbec nemusí mrzet, že se nezapsal do listiny střelců či asistentů, protože procento vítězných soubojů a úspěšných přihrávek vysoce převyšovalo počet v ten den naježděných kilometrů – známka 8

 

Daniel Murk – jeho zařazení do první útočné formace a hnedle na hrot vyvolalo v řadách soupeře ještě větší zmatek, než disputace nad tím, s kým jsme vlastně hráli. Dostal se navíc do dvou nadějných příležitostí a chybělo málo, aby se zapsal i mezi střelce, ale těšit ho může, že přihrával na gól hvězdě zápasu – známka 7

 

Sendi Murk – všimli jste si, že v rubrice "střelci" se už nevyskytuje pouze on, ale že se častěji vyskytuje v rubrice přihrávek a že z toho častěji pramení krásný pocit ze zápasu? Ono je to jednoduché, protože když takový fotbalista dá svůj um ve prospěch takového týmu, nemůže být o krásné podívané sebemenších pochyb – známka 8

 

Ota Pavlas – bratříček mu zůstal na marodce, a tak bojoval za něj, ačkoli občas bylo poznat, že umělá tráva není jeho domácím povrchem, jenže kampak s tím na Otíka! Chvíli byl tady, chvíli tam, chvíli měl balón pod kontrolou, chvíli zase obtěžoval protihráče, že by mu měl tu kulatou potvůrku vrátit, prostě – známka 7

 

Marek Salvet – svého sourozence sice chtěl oslavit hattrickem, ale i tak se za něj bil velmi srdnatě, o čemž svědčil i šrám na hlavě, který si odnesl ze třetí třetiny. A jinak klasika: kombinační schopnosti velmi dobré (jen zesílit přihrávku), týmové myšlení vynikající a prakticky stálé nebezpečí pro soupeřovu branku – známka 9

 

Radim Semerád – zaujal v první řadě letním oblečením, avšak když na opakované dorazy, zda mu není horko, odpovídal identicky (jakože proč by vadilo?), vpustili jsme ho do zápasu, aby se tedy zahřál a on se opravdu zahřál, neboť strávil na hřišti nejvíce minut, vystřídal všechny posty, a když už se ukázal i na hrotu samotném, asi by ho neuhlídal ani Jarošík – známka 9

 

Michal Straka – omlouvám se předem, že jsem jeho jméno vynechal v nominaci, ale přece jen ty poslední dny byly hektické – samozřejmě, že Míša do našeho týmu patří, což také dokázal nejen krásným gólem, ale i asistencí a příspěvkem do nádherné rubriky AZ, takže doma se tak radovali, že rajčatový salát díky chvatu při odchodu tentokrát neposlali Jznámka 7

 

Diváci: promrzlí, leč veselí, stojící, píšící (viz foto) a hlavně se bavící nad naší hrou hlavně ve třetí třetině, kterou neopomněli i patřičně ocenit. Beztak mám ale dojem, že jejich hlasivky by se neměly tolik šetřit, protože už jenom dvakrát a máme po podzimu! – známka 7

 

Děkuji tudíž všem, kteří se podíleli na našem osmém zápase, všem dále za přání k Marvinovi a těším se na poslední dva, v nichž bychom se měli bavit neméně tak!

 

Za fotografa Sendiho, radostně přihlížejícího velitele zápasové sekce Jirku a také samozřejmě Evičku, jíž nezaskočily ani nominační veletoče

 

Láďa Salvet, v Praze dne 26. října 2012

A na závěr tradičně dobrou chuť:

http://lada6767.rajce.idnes.cz/Sparta_Krc_26.10.2012

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář