Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pátý zápas sezóny 2012/2013

21. 10. 2012

 

5. mistrovské utkání – 3. října 2012 – FC Tempo
 
            Naše hochy čekal na přelomu září a října anglický týden, tedy tři zápasy během sedmi dnů, což se dá komentovat i tím, že to je to nejlepší, co může být, jelikož nejlepším tréninkem je vždy zápas. Na tempácké hřiště mám nádherné historické vzpomínky, poněvadž právě na tomto pažitu a v jeho zákulisí se rodilo pozdější hvězdné složené Kmochova odkazu a např. půlnoční soutěž v kopání penalt naboso přesně v místech, kde se chlapci rozcvičovali, patří mezi legendární. Kde je ovšem psáno, že právě z borců v bílém nerostou další legendy KO… Inu dosti, zatlačme slzu v oku nad nostalgií a hurá na komentář.
V první řadě děkuji všem všetečným, kteří mi připomenuli na pondělním tréninku, že bychom také mohli nominovat některé hráče na středeční duel. Neříkám, že bych úplně zapomněl, ale jak praví staré úsloví: jistota je jistota, pravila jeptiška a nasadila na svíčku …
            Poprvé v této sezóně jsme se představili v kompletním složení, tedy i se Sendim a také Vojtou Doležalem, mohli jsme rozložit síly rovnoměrně do dvou pětek a ještě nám zbývala trojka drobotin, která se zkušenějšími za zády sbírala cenné ostruhy. Ofenzivní pojetí se pak promítlo i do úvodu zápasu, v němž fotbalově velmi zdatní domácí využili první možnosti k brejku a už ve 2. minutě lovil Iker míč ze sítě. Takhle to ovšem Sendi nemohl nechat, a tak vzápětí využil Lokajíkovy výtečné přihrávky a okamžitě vyrovnal. Domácí však předváděli velmi účinnou rozehrávku, s níž jsme si v prvních dvou třetinách nevěděli rady a technicky skvěle vybavený gólman poslal o 30 vteřin později své dva spoluhráče do ulice, takže Iker opět mohl tak maximálně konstatovat „gól“. Druhá pětka se ovšem nechtěla nechat zahanbit a když bojovný Míša doslova vydřel balón, udeřil náš nejspolečenštější borec Kuba B., s jehož dělovkou nemohl ani čaroděj mezi domácími tyčemi dělat nic. Závěr první třetiny byl náš, resp. Jáchymův. To nejprve tento borec podstoupil jeden z miliónu soubojů, byl faulován a z následného trestného kopu potvrdil sám kapitán svoji specializaci na tuto disciplínu. V samotném závěru pak opět Jáchym udělal stahovačkou z brankáře maňáska a po Sendiho rohu poslal naše barvy do dvougólového vedení.
Do druhé třetiny vstoupila druhá pětka a začala se odehrávat vyrovnaná, ale fotbalově hodnotná bitva. Jejím zlatým hřebem byla lahůdková ťukačka na ose DD–MSt, o níž se blíže dočtete v rubrice „akce zápasu“. Domácí sice obratem snížili, ale pak vtrhla na hřiště pětka první a začaly se dít věci. Vyvrcholení nastalo v 9. minutě, kdy byl Maroun faulován a Iker si opět z trestného kopu vychutnal pocit ze vstřeleného gólu. Co na tom, že Vojtíšek Doležalů byl v následném osobním souboji až příliš gentlemanský – po tomhle inkasovaném gólu se už skóre neměnilo a přibývaly pouze šance, a to na obou stranách, přičemž ještě teď vidím Sendiho zklamaný výraz a udiveného Honzíka L., jemuž jednou střela nevyšla a jednou sebral domácí brankář našemu démonovi gól doslova z tkaničky.
Na úvod třetí třetiny vzpomínám asi jako na film Trhala fialky dynamitem, který jsem s nevěřícím výrazem pozoroval 10 minut a poté si užil hodnotnější kultury pohledem na vypnutou obrazovku. Hned v 1. minutě sice Sendi využil Marounova obloučku k důrazné a přesné dorážce, jenže následovaly tři minuty hrůzy, při nichž si hoši počínali (slušně řečeno) velmi naivně, na což šlo reagovat pouze jejich stažením ze hřiště. Druhá pětka v následných sedmi minutách dění na hřišti stabilizovala a nebyla daleko od gólu (Kuba, Davídek), ovšem první si musela spravit chuť a také spravila. Honzíkovi L. jsem gól prorokoval o přestávce a hle – proroctví se naplnilo, a to nejsem ani starý May, ani Nostradamus. Během 80 vteřin totiž proměnil ve dva góly nejprve Sendiho roh a poté tiki-taka v podání dvojice JH–MS. Vše pak korunoval nádhernou sólovou akcí Míša S., opálený sudí pískal konec a naši borci vytvořili nádhernou a juchající vítěznou valnou hromadu!
Domácí sice nastoupili výhradně s ročníky 2003, ale jejich technika a kontrola míče byly na velmi vysoké úrovni. Naše hvězdy však předvedly (až na onu strašidelnou výjimku na začátku 3. třetiny) koncentrovaný a bojovný výkon, který mohl konkurovat i jejich pátečnímu vystoupení na ČAFCe. I z toho důvodu letěl klobouk v kabině dolů, byť s drobnou retardací, zaviněnou mojí nostalgickou touhou podívat se ještě jednou na toto krásné hřiště…
           
 
Tradiční rubrika - akce zápasu:
1. místo: 21. min.: Davídek D. dláždí houslemi uličku ála Xavi pro Míšu S., který přebírá balón, jen se tak lehce podívá a levačkou trhá síť!
2. místo: 14. min.: Sendiho roh míří na bližší tyč, kde číhá pan Jáchym. Kulatého nezbedu si nejprve zastavuje, poté nasazuje ke stahovačce (patrně inspirace Jaromírem Jágrem řádícím nyní na českých kluzištích a reklamních plochách) a ležící gólman pouze sleduje, jak se mu to tam krásně houpe!
3. místo: 48. min. Jáchym s Marounem vyťukávají dva obránce a předkládají na stříbrném podnosu balón Honzíkovi L.; s pokerfacem se to střílí lépe, že?
 
Konečný výsledek – 10:7, třetiny 4:2, 2:2, 4:3 (vývoj skóre 0:1, 1:1, 1:2, 5:2, 5:3, 6:3, 6:4, 7:4, 7:7 a 10:7.
Penalty: 5:7 – při střelbě by se měla klopit noha…
            Stříleli: Sendi, Míša, Honzík L. po 2, Jáchym, Iker, Maroun a Kuba B. po 1.
            Servíroval: Maroun a Sendi po 2, Jáchym, Honzík L. Davídek.
 
Hodnocení našich borců:
 
Jan Hromádko– Ota P. jej rozcvičil výtečně, leč co má brankář činit v situacích 1 na 3 nebo v lepším případě 1 na 2? Na druhou stranu toho pochytal hodně, opět účinně organizoval defenzívu, k čemuž dokonce přidal i označování protihráčů, jichž by se měli jeho spoluhráči držet a vše korunoval nádherným trestným kopem – známka 9
 
Jakub Bendzák – o jeho gólu tady již řeč byla a snad jen větší ochota zapojit se do dění zápasu a častěji se nabízet svým spoluhráčům pro přihrávky brání tomu, aby byl mezi střelce či asistenty zapsán častěji – toho šafáře si prostě občas neodpustí. Ozdobou pak byla jeho pentle, protože padáček k tyči – to si nechám líbit! – známka 7
 
David Doležal– muž zápasu! Patří mezi ty, kteří vědí, co s míčem dělá a proč tak činí. Jeho přihrávky měly smysl, nacházely postavené spoluhráče a vychvalovat tady jeho vířivý pohyb po hřišti = nošení cirkulárky Fredy Kruggerovi. Pochvala obrovitá a smeknutý klobouk ještě jednou speciálně pro něj – známka 9
 
Vojtěch Doležal – teplota pominula a Vojtíškův úsměv opět zdobil celou Lhotku. Nelze mu upřít snahu, ale k eleganci by mohl přidat i nějakou tu nadstavbu v podobě přesné přihrávky anebo střely, popř. většího důrazu v osobních soubojích, což lze ale přičíst zákeřnému bacilu, který jej napadl ve dnech minulých – známka 6
 
Jáchym Horyna– v první třetině na něj byl spáchán brutální faul (jeho komentář „voni mě vzali do šrotu“ je více než výmluvný), ale neohroženě se zvedl, pokochal se kapitánovou pomstou z trestného kopu a vše završil momentem, o němž byla již dvakrát řeč výše. Jeho uzdravení přišlo v pravý čas a až zlepší koncentraci po celý zápas, to bude! – známka 7
 
Jan Lokaj– v prvních dvou třetinách se mu na další nové protiskluzové kopačky lepila smůla, ale ve třetí třetině si vše vynahradil a snad potom nemusel truchlit, že by jej doma omezovali ve stravě – ostatně bilance 2+1 si zaslouží pořádný nášup a když k tomu připočteme spoustu vyhraných balónů, letí pro něj – známka 8
 
Sendi Murk – vítej zpět, náš kanonýre! Na úvod lichých třetin prokázal svůj zabijácký instinkt a když odstranil Vojtíškovy vteřinky, museli z něj domácí obránci mít hrůzu, popř. ošklivé sny na téma „kdo mi to tady zase utíká s balónem?“ Tentokrát se vyznamenal i jako exekutor rohových kopů, z nichž jsme dali dva góly – známka 8
 
Daniel Murk – součást miniaturní trojice byla sice původně zařazena do útoku, ale jaké to bylo překvapení, když se při jednom přečíslení domácích ocitl před Ikerem jako jediný bránící hráč a hádejte? Ano, byl na to sice sám, ale balón jim sebral a ještě založil útočnou akci, která málem skončila gólem – známka 7
 
Ota Pavlas– další bojovník se srdcem chodováka, jemuž zjevně prospěla znalost tempáckého hřiště, jíž se pochlubil bezprostředně před výkopem. Jeho skluzy zastavily nespočet útočných výpadů soupeře a je i jeho zásluhou, že druhá pětka inkasovala o jeden gól méně, než ta první – známka 7
 
Matěj Pavlas– již nemusí propadat předzápasové skepsi (jak se prý stalo v úterý), poněvadž zjevně pochopil, že po odehrání míče nemusí za každou cenu padat. K tomu přidal i velmi povedenou nadstavbu v podobě dvou přesných přihrávek a když se zapojí do osobního souboje, těžko hledat většího bijce – známka 6
 
Samuel Pastierik – jeho play-stationové kličky již pomalu vchází do dějin a i když jim pořád chybí něco k úplné dokonalosti, nutno pochválit, že chce každou situaci řešit technicky a fotbalově. Do koncovky se tentokrát nedostal, ale co nebylo, může být příště – známka 6
 
Marek Salvet– dvě třetiny zápasu strávil v obraně, kde ukázal svůj přehled a kopací techniku, přičemž opět patřil k těm hráčům, jež balón poslouchal a jehož přihrávky dávaly smysl. Po strašidelném začátku 3. třetiny byl vysunut dopředu a i jeho zásluhou patřil závěr utkání nám, když góly sice nedával, ale šance vytrvale připravoval – známka 9
 
Michal Straka– tady jsou slova zbytečná. Odhodil ostych či nedůvěru ve vlastní schopnosti, dvakrát neomylně zamířil a občas to vypadalo, že hodlá protihráče hrnout před sebou jako buldozerem. Vybojovaný balón a technické finesy u jeho druhého gólu si pak říkaly o video, abychom se měli čím kochat – známka 9
 
Radim Semerád– technický i zdravě bojovný hráč, ideální do kombinace, zatím se však neprosazující střelecky. Je ale faktem, že jeho přítomností dostává naše hra klid, čehož si jistě všimli jak spoluhráči, tak rovněž usměvavá matka a věřím, že v příštích zápasech si jeho jméno budeme moci přečíst i na jiných místech tohoto referátu – známka 7
 
Diváci: patrně vzdálenost od hrací plochy zavinila, že tentokrát nebyli slyšet vůbec. A tak se hoši na střídačce vedeni Sendim po Nagansku objali a začali skandovat hromadné „Chodov“ a další skopičiny, čemuž dodatečně hlasitě tleskám, ale pro diváky … bohužel – známka 5
 
Děkuji všem, kteří se podíleli na našem 5. zápase, polovinu sezóny máme za sebou a když už jsme se dvakrát vyspinkali, hurá dnes na další match!       
 
Za fotografa Robina a vedoucí Evičku, jíž může uklidnit, že polovina podzimní části sezóny je již za námi
 
Láďa Salvet, v Praze dne 3. října 2012
 
Závěrem snad jen lze popřát dobrou chuť při další konzumaci rajčatového salátu:
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář