Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přátelský zápas s TJ FC Háje 23. 2. 2013 - ročníky 2002

15. 4. 2013

 

Přátelské utkání – hala Květnového vítězství – 23. února 2013
 
            Troufám si tvrdit, že pro jarní část sezóny jsme připraveni více, než kdy jindy. Zimní přestupní termíny bývají zpravidla chudší, ale v našem případě můžeme počítat se vskutku hvězdnými posilami – Radim, Matyáš, Dan S. – tito borci kromě obvyklých opor dodají našemu teamu potřebnou palebnou i herní sílu; o tom jsem přesvědčen, jako že Václav Klaus rozumí všemu od globálního oteplování až po fotbal. Když si vzpomenu, že při našich chodovských začátcích jsme neměli ani jednoho borce ročníku 2002 a nyní můžeme postavit rovnou celou pětkuJ, jupí!
            Halové turnaje pro ročníky 2002 a mladší nám v této zimě souzeny nejsou, protože buďto jsou beznadějně obsazeny anebo se konají v termínech, kdy jsou prázdniny anebo přihlášeny jiné ročníky na jiné turnaje, takže jsem inicioval tento přípravný zápas s týmem, který shodou okolností vyhrál v předchozím týdnu silně obsazený turnaj v Neratovicích. Pravda, v absolutně nejsilnější sestavě se háječtí borci sice nepředstavili, ale i nám chyběl dlouhodobě nemocný Lokajík, jehož návrat vyhlížíme jak Číňan rýžovou sklizeň.
            Utkání začalo vichrem. Co, uragánem! Ba ne, rovnou tajfunem – asi jako kdyby se na country session objevil Ozzy Osbourne. Ve druhé minutě založil akci Radim, dloubnul do ulice Marounovi, ten hlavou z první posunul chytře na Sendiho a po necelých 100 vteřinách jsme se mohli poprvé radovat. O dvě minuty později vydoloval Maroun na hájeckém bekovi míč a zkušeně zavěsil kolem obětavé dámy v domácí brance podruhé. A v 7. minutě přišla další samostatná akce našeho kapitána a povykovali jsme potřetí. Tuhle smršť by mohli tvůrci katastrofických filmů kopírovat do každého traileru pod názvem "chodovský masakr".
   Po tomto raketovém úvodu se domácí trochu zvedli a začali Ikera nejprve uctivě a poté již neuctivě ohrožovat. Vrcholem neuctivosti byl moment ze 12. minuty, kdy zužitkovali svoji další šanci a snížili na 1:3. Přišla ovšem minuta 16., kdy Iker parádní uličkou poslal dopředu Sendiho a ten v podobných situacích zpravidla zachovává klid Fina v sauně. Mno a ačkoli bych nechtěl prozrazovat konec celé detektivky, bylo po zápase.
            Hrací doba byla totiž s ohledem na termínovou listinu v hale dohodnuta na 2 x 25 minut, takže se nehrálo se třemi přestávkami, ale pouze s jednou, což se patrně podepsalo na obou týmech. Souhra už trochu vázla, některé přihrávky nenacházely ani adresáty ani branky a šancí spíše ubývalo.
   Nejinak tomu bylo i ve druhém poločase. Pravda, na naší straně si o gól koledoval Radim snad každým kontaktem s balónem, blízko k radosti měl i Matyáš či Kuba, další dvě šance zahodili Sendi a Maroun, jednou chyběl Davídkovi rychlejší krok (doporučuji šaratici) – mno, takže šance vlastně byly, ale střelcům už chyběla buďto potřebná vykutálenost anebo trocha štěstí. Faktem ovšem je, že jak Iker, tak dáma na druhé straně se vyznamenávali a tak trochu i překonávali, kdo předvede lepší zákrok. Iker naprosto suverénně vládl v pokutovém území našem, slečna zase přiváděla k zoufalství naše kanonýry u branky Hájů. Iker si navíc dokázal výtečně postavit branku, takže když se míč snášel na břevno, sledoval to s klidem poslance právě usvědčeného z vraždy, a kdyby to jen bylo možné, četl by u toho knihu.
   Čas tudíž plynul a jak leckdy velmi originálně konstatují rozhlasoví komentátoři, přibyl nám tady pouze čas a nikoli góly. Lze však konstatovat, že zápas jsme měli až na pár minutek zcela pod kontrolou a svým herním projevem příjemně navnadili téměř zaplněnou halu na celé jaro. Pokud totiž takto budeme hrát i v zápasech soutěžních, můžeme se dočkat vítězných chorálů po každé z jarních bitev, a to je velmi slibné – velmi slibné! Na vavřínech sice chrnět nebudeme, ale můžeme si aspoň natřepat polštář!
              
Hodnocení našich borců:
 
Jan Hromádko – pokud jsem po pátečním zápase v Dobřichovicích napsal, že to nebylo to pravé oříškové a přidal domněnku, že příště to bude koncert, zapomněl si tentokrát náš strážce svatyně vzít s sebou smyčec. Dokonalá orientace v brance, jasné vládnutí v pokutovém území a přesné rozehrávky téměř z každé situace – známka 9 (0 gólů, 1 přihrávka)
 
Jakub Bendzák – škoda, že svého velmi slibného nájezdu v jeho typickém stylu nevyužil ke vstřelení našeho 5. gólu, ale velké plus mu patří za dva jiné momenty: předně v závěru zápasu s rozpustilostí sobě vlastní zorganizoval hromadné skandování střídající hráčů, takže Hájemi znělo hromové a vždy vítané "Chodov, Chodov" a dále pak opět velmi sportovně přiznal aut – bravo, Kubíku – známka 7 (0+0)
 
David Doležal – na páteční výstavní výkon v Dobřichovicích navázal téměř milimetrově, snad jen ti soupeři byli o něco větší, ale pokud bude přistupovat ke každému zápasu s takovým nasazením a stoprocentní koncentrací, budeme jeho oslavné gesto s rukama nad hlavou vídat na jaře hodně často; dnes mu chyběla jen trochu delší noha – známka 8 (0+0)
 
Vojtěch Doležal – že ho zdobí elegance a věčný úsměv, to není nic nového, ale tentokrát k tomu přidal i důraz a když ve dvou případech jeho protihráč doslova odletěl od balónu i od Vojtíška, musel jsem se nadšeně uklonit před nebojácností našeho reka. Kdyby k tomu přidal i více útočné aktivity, to by teprve byla podívaná – známka 7 (0+0)
 
Matyáš Hudec – sice se při nástupu na hřiště bál, že nezastoupí Radima na postu středního, tj. nejdůležitějšího hráče, ale bál se naprosto zbytečně. Technicky a důrazem sice lehce za svým kamarádem zaostává, ale svou bojovností a nezměrným nasazením tvoří tak hbitý střed hřiště, že je v podstatě buřt se slaninou, kdo z nich dvou tam bude hrát … – známka 7 (0+0)
 
Sendi Murk – skóre tohoto zápasu otevřel i uzavřel, čímž jasně dal na vědomí, kdo tady bude mít první a poslední slovo. Možná by mu více slušelo ihned se po ztrátě míče vracet zpět (že by to slyšel poprvé?), ale lze připustit, že netypický čas zápasu se podepsal i na něm, neboť ve druhé půli padali na tlamičky všichni – jinak ovšem tradiční zabiják – známka 8 (2+0)
 
Ota Pavlas – tomuto pánovi je celkem jedno, jak soupeři míč sebere, zda to bude vestoje anebo vleže, zda nohou či hlavou, čili se jedná o naši takovou obrannou hráz. Možná by nu neškodilo, kdyby přidal odvážnější výlety dopředu, protože akce zakládá opravdu precizně a málokdy je vidět, že by přihrával naslepo – známka 7 (0+0)
 
Marek Salvet – nejužitečnější hráč zápasu co do osobních statistik, jemuž také dosti uškodil jinak stavěný čas zápasu, protože ve druhé půli už nebyl tolik vidět, ale zkušenost, s níž uklidil do sítě dva rozdílové góly, by mu mohli závidět i Lafata s Messim dohromady a že se kdosi maličký na tribuně ocitl, o to bych se byl schopen vsadit – známka 8 (2+0)
 
Radim Semerád – jestli si někdo zasloužil gól v tomto zápase, tak to byl jednoznačně Radim. Po hřišti poletoval s elegancí barové tanečnice a s vervou vlka nahánějícího zajíce podle Kotěnočkina a Rusakova, ale před sličnou brankářkou celkem třikrát selhal. Stalo-li se mu to pouze v tomto zápase, není třeba věšet tykev a já si navíc myslím, že to spíše svědčí o jeho gentlemanství – známka 9 (0+1)
 
Daniel Straka – svůj debut v chodovském dresu oslavil výkonem, který lze označit bez jakékoli nadsázky za spolehlivý. Rychlostně sice není na úrovni Usaina Bolta, ale pozičně stojí přesně tam, kde má být, s míčem se nebojí něco fotbalově vymyslet a hlavně zcela přemýšlivě plní zadané úkoly. U Straků budou muset porce při oslavných večeřích patrně brzy zdvojnásobit – známka 7 (0+0)
 
Michal Straka – obdivuhodné je, že ač měl v nohách celoodpolední turnaj svého ročníku, neváhal nastoupit i do líté řeže proti o 2 roky starším junákům a rozhodně se neztratil. Kdyby totiž v jedné nadějné pozici lépe zkrotil míč (zaměříme se na to při tréninku, ano?), mohl se nejmladší hráč utkání rovněž zapsat do Síně slávy – známka 7 (0+0)
dsc02517.jpg
Diváci: oproti odpolednímu turnaji přišla nová várka a bylo poznat, že vzájemný zápas pouze dvou týmů je pro ně větším lákadlem, než trma-vrma na obou hřištích. Místy jsem se obával až mexických vln a plastových pistolí, takže také velký příslib pro jaro – známka 8
 
Děkuji tudíž panu Jirkovi za vše pro zdar Chodova a opětovně rodině Strakových za fotopřílohu, která již přiletěla v předchozí várce.
 
Láďa Salvet, v Praze dne 23. února 2013
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář