Jdi na obsah Jdi na menu
 


Referát z 11. soutěžního zápasu

15. 4. 2013

 

11. mistrovské utkání – 24. března 2013 od 8.30 hodin
                   – Bohemians Praha (Střížkov)
 
            A začala nám jarní část sezóny. Mnohé teploměry spadly v noci pod -10°C a ráno ještě nestihly vstát, tedy ideální teplota i termín pro fotbal. Ostatně sekretářem, tj. tou správnou osobou v pozadí střížkovského klubu je Ivan Horník, o němž víme, že se jej Milánek vždy nejprve zeptá: "Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?"
   Nic z těchto faktorů však nemůže omluvit skutečnost, že kromě třetí čtvrtiny zápasu není o čem psát. Bylo by, pokud bychom chtěli na tomto místě rozebírat chyby, tj. např.
- nedostatečné rozehrání u některých hráčů,
- chybějící důraz,
- nepřiměřené shlukování u míče, když jej máme v držení a můžeme rozprostřít pavučinku útočné akce,
- špatné obsazování útočících protihráčů, kteří stále končili za našimi posledními hráči,
- šušně (resp. gentlemanské posunutí míče) místo přihrávek,
- špatně zahrávané auty končící pravidelně protiútokem domácích a
- další nepřebernou řadu fotbalových nedostatků, jimiž jsme v tomto nedělním ránu vysloveně oplývali.
            Nápadně mi to připomnělo klip cestující po mailu, v němž pro jednu krásnou dvojici končí jejich večerní rande. Fešný chlapec doprovází půvabnou slečnu až ke dveřím jejího bytu a ona jej nonšalantně opouští, ani na čaj ho nepozve. Chlapec tedy pomalu odchází, ale nedá mu to a podívá se oknem, copak asi děvče ještě hodlá činit. Děvče tudíž v soukromí svého příbytku dosedne na gauč, rozvalí se stylem Bavoráka na pivních slavnostech a počne snímat oblečení a v závěru celotělový plášť, aby se z ní vyklubala poměrně ohyzdná babizna, která by bez jakéhokoli domaskování mohla vystupovat jako Frankensteinovo monstrum.
            Kde hledat podobnost? Inu, ve středu jsme na Astře měli na toto téma speciální trénink a v něm chlapcům vycházely přihrávky, vesměs i střely, bránění a útočení po celé ploše hřiště. V neděli jsme pak nastoupili k zápasu a vypadalo to, že se na hřišti vidíme poprvé, jdeme si jen tak zaběhat a hlavně, ať nám tam soupeř nepřekáží. Pokud jsem před zápasem chlapcům připomínal páteční duel repre s Dánskem, neměl jsem tím na mysli mdlý až ostudný výkon našeho tzv. fotbalového výkvětu – měl jsem tím na mysli způsob, jakým dominovali Dánové, kteří byli u všeho včas, ve všech herních činnostech si byli jistější a hlavně způsob, kterak si Kjaer naběhl na roh a nezadržitelně skóroval.
   No a tím jsem vlastně vyčerpal vyprávěcí materii pro celý zápas, vyjma třetí čtvrtiny a několika záblesků ve 2. a 4. V nich jsme totiž předvedli následující dovednosti:
- Sendiho krásný gól z první po Radimově geniální akci,
- hustá skrumáž před domácí brankou, v níž Danovi chyběly milimetry k premiérovému gólu v našem dresu,
- další akce na ose Radim – Sendi, zakončená břevnem,
- Míšovy dvě nádherné rány krátce po sobě, které zneškodnil dobře postavený gólman,
- Marounovo uvolnění a přihrávka Sendimu před prázdnou branku (bohužel krátká kopačka),
- Radimova nadějná rána, která se odrazila těsně vedle,
- Vojtova dělovka téměř od čáry a další asi tři nadějné situace, které vypadaly fotbalově.
            O tom dalším netřeba psát, kromě toho byla ukrutná zima – pro ilustraci připojuji žel nejčastější obrázek z celého zápasu, kdy vykopáváme míč po inkasovaném gólu…
 
Tradiční rubrika - akce zápasu (dnes poněkud ochuzená):
1. místo: 32. min.: Radim u autové čáry opakovaně získává míč, nádherně centruje před branku a tam Sendi levačkou pálí z první přesně do protipohybu brankáře.
2. místo: 34. min.: Radim uvolňuje obloučkem Sendiho, ten přebírá v běhu a pálí – břevno!
3. místo: 27. min.: po ťukačce s Radimem obehrává Maroun dvěma kličkami tři obránce a i přes svoji nadějnou pozici přihrává ještě lépe postavenému Sendimu před prázdnou branku – pozorný čtenář již ví, že našemu kanonýrovi chyběla větší špička na kopačce.
 
Konečný výsledek – 1:10, čtvrtiny 0:5, 0:2, 1:1, 0:2 (vývoj skóre 0:8, 1:8, 1:10).
Penalty: 3:5.
Střílel: Sendi.
            Servíroval: Radim.
Hodnocení našich borců:
 
Jan Hromádko – začal odvážně, tj. výjezdem dle nových pravidel, jenomže jeho přihrávka našla přesně nohu střížkovského dravce, který neváhal a točil. Poté již svoje rozehrávky zpřesnil, ale jednou si zapomněl zařvat, že míč má a v jednom momentu se nechal přečůrat od brankové čáry. Jinak ovšem obrovská pochvala za likvidaci samostatných nájezdů domácích borců; tady chytil aspoň pět jistých gólů – známka 7
 
Jakub Bendzák – handicapován absencí sportovních brýlí chyběl v hlavičkových soubojích a hůře se orientoval i ohledně prostoru na hřišti. Bohužel opět nenaslouchal tomu, co jsme před zápasem zdůrazňovali v kabině, tedy jak se postavit při rohu k protihráči. Teď už to snad ví, takže příště svůj výkon určitě zlepší stejně jako okamžitou dynamiku, kterou někde záhadně přes zimu ztratil – známka 6
 
Vojtěch Doležal – jedna z obětí ležérní rozehrávky, poněvadž v prvních dvou třetinách bylo radostí jej obcházet a napadat. V osobních soubojích byl nepřiměřeně zdvořilý a k míči se při možnostech přihrát spoluhráčům choval natolik ušlechtile, že ani nestačil opsat jedenkrát svůj objem – tedy balón, nikoli Vojtíšek. V průběhu zápasu se pak zlepšil jako celý tým a málem se zapsal jak do listiny střelců, tak jako autor nejhezčí penalty (bohužel břevno) – známka 6
 
Matyáš Hudec – i on pochopil až v průběhu zápasu, že při kontaktu s míčem není smyslem hry ho nenápadně posouvat, ale přihrát a vyvinout u toho určitou sílu. Problém mu také dělali zabíhající soupeřovi útočníci, ovšem v posledních dvou čtvrtinách se propastně zlepšil, začal si věřit a patřil mezi naše nejlepší hráče – známka 7
 
Jan Lokaj – další z kategorie těch, kteří si nevěděli rady s rychlými a dravými soupeřovými útočníky, kteří neúnavně zabíhali za obránce pro výborně připravené balóny. Obtíže mu činilo rovněž vhození autu a zpracování míče, ovšem zase naběhal kilometry, nebál se pustit i do osobního souboje a moc se snažil zlepšit – známka 6
Sendi Murk – když ve středu na Astře zahazoval jednu šanci za druhou, předpokládal jsem, že si svoji potenci schovává na neděli, ale teď ještě nevím, na kterou. V přihrávkách strašně nedůsledný a nedůrazný, místo střel občas vysílal nesmělé žádosti o posun míče po zemi, po odehrání míče zůstal stát místo dalšího pohybu atd. Napravil to aspoň částečně důsledným napadáním, krásným gólem a břevnem, ovšem v jeho možnostech je více – známka 7
 
Ota Pavlas – jako jeden z mála se nebál použít důraz při hře a osobních soubojích (bylo by ovšem vhodnější, kdyby se nepouštěl do skluzu v roli posledního a poté skončil na zemi bez balónu) a možná kdyby se nebál více zaútočit a kdyby se lépe orientoval na hřišti, mohli jsme se po jeho straně dočkat daleko více nebezpečí i před soupeřovou brankou. Každopádně patřil mezi naše lepší hráče – známka 7
 
Marek Salvet – laxní rozehrání s Vojtou přineslo své ovoce. Hušků by se nedopočítal, střel bylo také málo, forykování se téměř nezúčastnil, takže Sendi oblétal soupeře za něj a obvyklé kombinace se svým útočným dvojčetem zoufale nevycházely (viz signál z rohu, jenž skončil nebezpečným protiútokem). Světlým momentem byly alespoň obětavé zátahy do obrany a vymodelovaná přihrávka Sendimu před prázdnou branku – známka 6
 
Radim Semerád – naše jasná jednička! Létal prakticky všude, poslední dvě čtvrtiny odehrál bez střídání, aniž by na něm byly vidět jakékoli úbytky fyzických a hlavně psychických sil (neboť nepochopení některých spoluhráčů bylo zralé na zahození kopaček), neustále se snažil jak získat balón, tak jej konstruktivně rozehrát, a když naše akce skončila neúspěchem, tak se světe div, ale byl okamžitě před naší brankou a opět vybojoval míč – známka 9
 
Daniel Straka – v hodně nadějné třetí čtvrtině byl poslán na hrot útoku, ale ačkoli si nevěřil, najednou se dostal do gólové šance a možná mu scházela trocha štěstí. Až zlepší orientaci na hřišti a výbušnost, lze předpokládat jak častější zapojení do zápasů, tak rovněž gólovou radost, kterou si zatím užil jen při zkušeně proměněné penaltě – známka 7
 
Michal Straka – další světlý moment v našem dresu. Nebojí se pustit do souboje jeden na jednoho, nebojí se vystřelit (a to i přesně!) a nebojí se dobíhat zdánlivě ztracené míče. Možná by i jemu prospěla zlepšená orientace na hřišti, poněvadž když měl na půlce hřiště fůru času a místa, nerozhlédl se a pokoušel se ihned vypálit na branku, což ovšem skončilo pádem a míčem v autu – známka 7
Diváci: těm je zapotřebí se omluvit, protože vážili na drsný sever Prahy cestu v neděli ráno, aniž by viděli odpovídající protihodnotu. Snad i proto se ve druhé čtvrtině odebrali do přilehlé restaurace na grog či něco podobného pro zahřátí a snad i proto ani tak nějak nedošlo k obvyklé děrovačce či hromadnému focení po zápase – známka 7
 
Děkuji tudíž Evičce za hladké vyřešení všech nástrah zápisu a brýlí v něm a děkuji rovněž Jiříkovi s Vráťou za přípravu pro zápas, ačkoli výsledek v podobě odpovídající hry nepřinesla.
 
Strakovým pak děkuji jednak za fotografickou část tohoto bulletinu a za slavnost, která se na počest Míšových narozenin uskutečnila bezprostředně v kabině po zápase – škoda jen, že nebylo více příležitostí ke slavení!"
 
Jedno důležité upozornění: fotbal nejsou taneční, čili nebojte se do toho opřít, pánové – umíte to!
 
Za všechny výše jmenované i nenápadné anonymy,
 
Láďa Salvet, v Praze dne 24. března 2013
 
Máte-li chuť, pohleďte detailně, jaká nám byla zima (speciální pozornost zaslouží ušanka ála Ignácius J. Reilly):
 
http://lada6767.rajce.idnes.cz/Strikov_24._3._2013

dsc02779.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář