Jdi na obsah Jdi na menu
 


Referát z 13. soutěžního zápasu

 

13. mistrovské utkání – 12. dubna 2013 – ČAFC
 
            Konečně doma! Ne, to není výkřik bezdomovce anebo nadšené zvolání dětí, které se vrátily z prázdninového kolečka po babičkách, mořích, táborech a obdobných koncentračních zařízeních, ale naše radostné zvolání, že jsme si mohli konečně zahrát doma v jarním počasí, tj. rodiče se mohli občerstvit v Ofsajdu a dětičky mohly juchat na naší trávě. Snad jedinou závadou byl drobný deštík a absence rozhodčího, ale se vším jsme se popasovali po našem.
           Jak je prospěšná jednotná rozcvička, ukázal hned úvod zápasu. V sedmé minutě jsme vedli už 3:0 a hostující kouči zahájili svou palbu do vlastních řad takovým způsobem, až se hráč č. 14 regulérně rozplakal při přebírání balónu. Nechci to nějak blíže komentovat, ale děti by měly mít z fotbalu v první řadě radost…
 
Těžko říct, zda zabrala ostrá palba hostí anebo hoši polevili v koncentraci, ale faktem je, že jsme zbytečně nechali prosadit dvakrát po sobě nejlepšího hráče soupeře s číslem 6, který nejprve využil své rychlosti a dynamiky a potom Jáchymova (ne)odhadu výšky branky. První čtvrtina však i přes tyto drobné nedostatky patřila k tomu nejlepšímu, co jsme předvedli v dosavadních zimně-jarních utkáních.
V té druhé jsme opět začali s první pětkou, opět náporem a opět gólem, a to rovnou z akce zápasu. Maroun našel Radima výstavní přihrávkou z křídla a náš stachanovec zcela nekompromisně skóroval. Snižovala sice zase šestka, ale Radim prakticky z výkopu využil Sendiho zkušené přiťuknutí (původně kličku) a zase to bylo o dva góly. Když hosté v 8. minutě opět snížili, málokdo mohl tušit, že dalších 24 minut gól neuvidíme. Obrany se totiž předháněly v dokonalém presinku (teď už vím, kde brala Sparta inspiraci do sobotního derby) a brankáři byli ve vápně většími pány, než kmotrové při rozdělování veřejných zakázek.
Ve třetí čtvrtině tak gól nepadl a ledva vysvitlo sluníčko, vpadli jsme do té poslední. Hostům sice lehce docházeli síly, ale čerstvě asimilovaný gólman Jáchym usoudil, že je třeba učinit zápas zajímavějším, a tak nabídl v této části ČAFCe dva góly, přičemž velmi šikovní borci (všechno ročníky 2002) touto nabídkou nepohrdli. Vedení jsme sice pořád drželi, ale už to nebylo o dva góly, ale o jeden, a když hosté 6 minut před koncem vyrovnali, vypadalo to, že se bude opakovat podzimní zápas, kdy jsme v notně prořídlé sestavě uhráli bod gólem z úplně poslední vteřiny, o který se postaral šťastným trestným kopem Iker. Hra se přelévala ze strany na stranu, a ačkoli pisatel těchto řádků vystupoval coby rozhodčí, sáhl do vlastních řad a tak trochu nepovoleně si drobně zakoučoval. Jáchymovi se totiž tak nějak roztřásly rukavice, pročež byl do branky poslán Maroun a do útoku Míša.
Výsledek? Třetí z akcí zápasu: Lokajík nejprve zachránil míč na brankové čáře a pak Maroun v následné skrumáži svým obrovským tělem zalehl šourající se nezbednou kuličku, aby ji okamžitě vyslal Sendimu do uličky, ten nasadil svoje turbo a v poslední vteřině (ano, zcela v poslední vteřině hrací doby) převrátil vítězství na naši stranu.
 
Vím, že se výsledky v těchto soutěžích sledovat nemají, ale tentokrát to nešlo, neboť jednak mě hoši zasypávali dotazy, kolik to pořád je a jednak měli tytéž dotazy i soupeři, kteří se navíc po utkání divili, že výsledek je takový, jaký byl – zapomněli si totiž napsat Sendiho bleskový gól už ve 2. minutě zápasu!
Co říci závěrem? Že to bylo krásné odpoledne, že hoši předvedli bojovný výkon a že zase udělali pár ťapek vpřed. ČAFC sice měl své nejlepší hráče údajně na turnaji v Písku, ale pokud mají takto širokou základnu a mohou ještě na soutěžní zápas poslat ročníky 2002 v tak hojném počtu a kvalitě, lze pouze smeknout…, ovšem hlavně před našimi borci.
 
Sledovaná rubrika - akce zápasu:
 
1. místo: 15. min.: Maroun z křídla předává Radimovi, který se v pohodě zorientoval mezi třemi obránci soupeře a nekompromisně trestá.
2. místo: 44. min.: Maty posílá Sendiho na křídlo, ten se podívá, posílám nadýchaný balón před branku a Maroun ve skluzu doráží.
3. místo: 52. min.: rozhodující gól byl již popsán, takže bych mohl ještě přidat svůj interní zápas s hodinkami, které neúprosně odbíjely konec zápasu, aby se do vymezeného času vešel tento gól o jednu vteřinu (a to má být sudí neutrální…)!
 
Konečný výsledek – 7:6, čtvrtiny 3:2, 2:2, 0:0, 2:2 (vývoj skóre 3:0, 3:2, 4:2, 4:3, 5:3, 5:5, 6:5, 6:6, 7:6 – a pak nesledujte skóre).
Penalty: určitě nějaké góly padly, ale konečný výsledek ŠTK nedodala.
 
Stříleli: Radim 3, Sendi 2, Maroun a Kuba B. po 1.
            Servíroval: Maroun 3, Maty a Sendi 2, Míša S. 1.
 
Hodnocení našich borců:
 
Jáchym Horyna – navrátilec (?) kooptovaný kvůli Ikerově nemoci do branky šel na věc jen po jednom tréninku a krátké instruktáži před zápasem a nutno dodat, že s takovou přípravou podal statečný výkon. Na čáře působil spolehlivě (snad až na jeden moment, kdy neodhadl výšku své branky), při rozehrávkách byl poněkud neklidný, ale to doladíme příště, bude-li samozřejmě chtít – nutno dodat, že by ho byla škoda… – známka 6
 
Jakub Bendzák – svůj gól uklidil do sítě stylem, jako by to byla ta nejběžnější věc, kterou kdy činil, asi jako čištění zubů či sbírání jedniček ve škole. Zdatně se vypořádal i s dioptrickým handicapem zaviněným liknavou lékařkou, ovšem na čem musí hodně přidat, to jsou jeho (bohužel typické) výklusy zpět po ztrátě míče – milý Kubíku, výklus patří na konec tréninku, nikoli do zápasu – známka 7
 
Marek Čížek – poněkud složitěji se vyrovnával s orientací na hřišti, ale to vše nahrazoval svou typickou zvýšenou bojovností a nutností analyzovat každou svoji nepovedenou akci i myšlenku (jeho oi, oi mě svádí k dojmu, že si budou muset u Čížků založit punk club), což korunoval výstavní pumelicí z voleje těsně nad branku – známka 6,5
 
David Doležal – obětavě čelil nájezdům strašnických pařezů, a to dokonce tak obětavě, že byl v jednom momentu sudí nucen zápas přerušit, protože dělovka, kterou inkasoval do boku, vypadala opravdu likvidačně. Náš terminátor se však jen oklepal, zeptal se, kde bydlí a dál se neohroženě vrhl do víru boje – známka 7
 
Vojtěch Doležal – do soupeřů se pouští s čím dál tím větší vervou a nic nedbá na své klasické, až téměř šlechtické vzdělání a vychování dle Gutha-Jarkovského. Tentokrát svedl zhruba tři souboje se rváčem zjevně hrubšího kalibru a kdo vyšel z těchto soubojů vítězně? Inu, náš Vojtíšek a ještě k tomu přidal úsměv na kameru! – známka 7
 
Matyáš Hudec – společně s Radimem šel do zápasu bez rozcvičky, což se na jeho jistotě lehce podepsalo hlavně v prvních dvou čtvrtinách, ovšem byl to právě on, kdo zahájil jednu z akcí zápasu a tím odstartoval náš závěrečný finiš. A že se stále zlepšuje? Bodejť by ne, když na tom sám iniciativně pracuje – známka 7
 
Jan Lokaj – s nasazením života odklidil z naší branky pár vteřin před koncem míč, aby tím založil jiskru k pozdějšímu vítěznému požáru. V zápase samotném vynikal opět maximální bojovností, třemi fauly na jeho osobu, z čehož si ale nic nečinil a dále se vrhal obětavě do bitev se soupeřovými lokty a kilogramy, výborné! – známka 7,5
 
Sendi Murk – s bilancí 2+2 těžko může obdržet nižší známku než 8 a je pravdou, že opět ukázal, jak prospěšná je pro tým jeho souhra s Marounem a Radimem. Když totiž míč letí z nohy na nohu, je to zemský ráj na pohled a požár pro obrany soupeřů. Když však směrem zpět místo sprintu volí lehký poklus, asi ho někteří spoluhráči rádi nemají… – známka 8
 
Samuel Pastierik – tentokrát mu důraz soupeřů dělal větší problémy, než by se na první pohled zdálo, protože málem nedal ani kloudnou přihrávku, tím spíše, že by vymyslel nějakou svou typickou kulišárnu, kterou od něj pravidelně odkoukávají tvůrci play-stationů a jiných lákadel. Příště to bude určitě lepší – známka 6
Radim Semerád – 52 minut na hřišti, to celé ve sprintu, vždy vzadu či vepředu a vesměs přesně tam, kde je ho třeba. Co dodat? Snad jen, že se obdivuji jeho fantastické fyzické i mentální kondici, protože já bych vyklusávající spoluhráče občas poňoukl nějakou tou herdou či jiným druhem povzbuzení. K úplné dokonalosti mu tak tentokrát chyběl aspoň jeden dobře zahraný trestný kop z ideální vzdálenosti – známka 9,5
 
Marek Salvet – součást smrtícího komanda RMS létala po hřišti jak smyslů zbavená, aby se na závěr místo ne zcela dovařeného Jáchyma ocitla v brance a stála u zrodu rozhodující akce zápasu. Náš kapitán se navíc vyhnul i faulům tvrdě hrajících hostí, takže si mohl více pohrát s míčem a usměrňovat je na kopačky svých spoluhráčů a kamarádů – známka 8,5
 
Michal Straka – asi se budu opět opakovat, ale slušela by mu větší jistota při práci s míčem a výbušnost, pročež byl bratrům Strakům uložen domácí úkol, jehož plnění bude zkontrolováno na nejbližším tréninku. Tyto maličkosti však Míša hravě přebije svou zdravou drzostí dovolit si kličku v situaci, kdy jiní volají maminku o pomoc – známka 7
 
Šimon Tříska – teprve sbírá ostruhy, ale nutno dodat, že hřmotní ČAFáci jej nepustili do jeho oblíbených výletů po levé straně a servírování balónů před branku. Snažil se proto aspoň znepříjemňovat jim rozehrávku a jeho vířivý až vlající pohyb byl v řadě zápasových situací až překvapivě účinný – známka 6
Diváci: nejen jaro, ale i domácí hřiště, vyburcovaly naše rowdies k hromovému povyku, takže je napodobila i část našich hráčů, kteří se po Nagansku objali a jejich „Chodov“ se neslo až někam k Mnichovu, kde ještě doznívaly oslavy mistrovského titulu. Faktem zůstává, že sedět venku a nemrznout je cosi propastně jiného, než mít na sobě osm vrstev, kožich, skafandr a ještě klepat kosu – známka 8
 
Děkuji Evičce za nedělní koncert a páteční dokonalou součinnost hlavně s panem rozhodčím, který ji nepřiměřeně buzeroval a nedovolil ani vychutnat nutnou kávu a děkuji rovněž Péťovi, který zahodil Mercedes ze stojanu a vydal se přes celou Prahu z drsného Žižkova koučovat až do úplného vítězství. Silným hochům pak díky za stěhování branek!
 
Speciální poděkování pak patří Danu Strakovi, který jednak přišel týmově fandit a jednak sebral za nevyčůrané a pitím nevybavené hříšníky (SM, DD, JB) kužely po zápase!
 
Za všechny výše jmenované i nejmenované, Láďa Salvet, v Praze 12. dubna 2013
 
Páteční menu opět završuje rajčatový salát, ať má Pohlreich vztek:
 

dsc02953.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář