Jdi na obsah Jdi na menu
 


Referát z 15. soutěžního zápasu

 15. mistrovské utkání – 28. dubna 2013 – SK Viktoria Žižkov

 

            Nebylo sice tak krásné léto jako při pátečním přátelském zápase s Libuší, ale nemrzli jsme, nezmokli jsme a docela se i pokochali. Drobným problémem byl výkop zápasu, který byl stanoven kvůli kolizi se zápasy našich ostatních chodovských týmů už na 10.30, pročež když jsem v 9.30 přibyl na místo, překvapila mě typická žižkovská ekipa … abych nebyl obviněn z rasismu, protože je zakázáno říkat, co je pravda, tak pouze dodám, že kdo tomu nerozumí, nechť se na Žižkov zajde hlavně ve večerních hodinách podívatJ. Ano, ano, takto natěšeni byli naši hosté na svůj další zápas a i v jeho průběhu velmi hlasitě povzbuzovali a věrni svému naturelu i notně zatracovali své borce. To ovšem předbíhám, takže se vrátím zpět na začátek.

            Už jsme se na jaře několikrát přesvědčili, že je-li rozcvička vedena důsledně, je to na herním projevu setsakra vidět. I v tomto duelu jsme začali velmi iniciativně, ale ne a ne se dostat žižkovským čiperům na kobylku. A naopak, byli to naši hosté, kteří první střelou na branku otevřeli skóre, a ještě k tomu houslemi; to by se z toho jeden po… Dobývání zdánlivě nedobytného žižkovského hradu ukončil rázným způsobem Sendi, i když hosté kladli odpor jak politik přistižený podnapilý za volantem. Náš kanonýr musel doslova propašovat míč do sítě a o houževnatosti soupeřovy obrany svědčí fakt, že se tak stalo natřikrát! Jeho druhý zásah už byl jednodušší, pročež se dá říct, že Žižkováky zlomil Sendi.


Druhá čtvrtina také nezačala dvakrát dobře. Po rohu jsme inkasovali tzv. gól-blbec, kdy se míč dostal do sítě, aniž by kdokoli ze soupeřů věděl, jak. To už se však náš stroj začal rozjíždět naplno a signál k tomu dal kapitán. Hostující brankář si po chycení míče ze hry položil kulatý magnet na zem a Maroun dobře věděl, že nyní již může hrát – a tak hrál a dal vydřený, ale gól. Poněkud svérázný rozhodčí dlouho váhal, zda jej uznat, ačkoli byl zcela v souladu s pravidly, ale nakonec přikývl, čímž na straně hostů vzbudil lehkou nevoli, ovšem podle pravidel gól skutečně platit měl. Této frustrace využili kluci k akci zápasu, na jejímž konci stál Matyáš a ještě v téže minutě dokončil popravu žižkovských šancí Radim. V osmé minutě jsme sice inkasovali opět po rohu (opět vlastní, tedy opět bez přičinění soupeře) a do konce této části hry se již nic zvláštního nestalo, ale otěže už jsme třímali pevnou tlapou.


            Co se ovšem dělo ve zbývajících dvou čtvrtinách, lze nazvat trháním nožiček a pro ty dříve narozené vražděním neviňátek. První pětka ukázala, jak se podobné zápasy mají hrát, což ostatně poznáte i na známkách. Okamžitě sebrali balón, nejkratší cestou si to zamířili před soupeřovu branku a nemilosrdně proměňovali jednu šanci za druhou. Góly a asistence jsem si pomalu nestíhal psát a stejně tak nestačilo plesat srdce našich fanoušků nad tím, co hoši ve zbytku zápasu předváděli. V některých fázích zápasu jsem dokonce z postu trenéra musel hochy z první pětky stahovat ze hřiště, aby soupeře tolik netýrali, neboť takto škaredou neděli by patrně nechtěl zažít nikdo. 


            Zápas se pak v poslední čtvrtině pokoušel zdramatizovat rozhodčí, když nejprve pustil faul na Míšu, načež z brejku už Kubík nestihl doběhnout hostujícího čiperu a potom si po Daveově zákroku (čistém) vymyslel penaltu, která prostě a jednoduše nebyla. Jinak se hosté téměř nedostali za půlku a pouze počítali góly ve vlastní síti. Použiji řeč čísel – první pětka byla na hřišti v každé čtvrtině šest a půl minuty a za tu dobu stačila nasázet vždy šest gólů. Nic na tom nezměnil ani další podivný výrok rozhodčího, který vykázal do konce čtvrtiny ze hřiště Radima, a to tentokrát opět po faulu, který nebyl…

            Paráda to byla, pánové, a klobouk z hlavy letěl rychlostí kosmické družice. Kluci hlavně v posledních dvou čtvrtinách ukázali, jak se má hrát – rychle a čistě sebrat balón, sérií krátkých přihrávek anebo kličkou se zbavit protihráče a buďto sám zakončit anebo najít lépe postaveného spoluhráče. Pánové – děkuji za půvabné nedělní dopoledne!


A ještě jedna pochvala nakonec (snad jich nebude mnoho): po společenské stránce jsme naprosto špičkovým týmem!


Tradiční rubrika - akce zápasu:

 

1. místo: 49. min.: Sendi předvádí dokonalý slalom mezi trojicí protihráčů a s hlavou nahoře nachází Radima před prázdnou brankou.

2. místo: 17. min.: Maroun s Radimem vytvářejí dokonalou střeleckou pozici pro Matyho a ten naprosto s přehledem dovršuje týmové snažení.

3. místo: 28. min.: takhle má vypadat roh: Sendi s Marounem předvádějí dokonalý a soupeři naprosto nepostřehnutý signál.

Na dalších místech by se mohl umístit klidně kterýkoli z dalších 11 gólů ve 3. a 4. čtvrtině, ale to bychom tady byli do rána a kromě toho: nic se nemá přehánět, tedy ani chvála!

 

Konečný výsledek – 17:5, čtvrtiny 2:1, 3:2, 6:0, 6:2 (vývoj skóre 0:1, 2:1, 2:2, 5:2, 5:3, 13:3, 13:5, 17:5).

Penalty: 6:5.

 

Stříleli: Radim 8, Maroun 5, Sendi a Maty po 2.

           

            Servíroval: Sendi 10 (!!!), Maroun 6, Maty a Radim po 2. Vojta 1.

 

Hodnocení našich borců:

 

Jan Hromádko – na jednu stranu bych byl rád, kdyby si takových zápasů užil více, ale na tu druhou je zase lepší, když si zachytá. Jeho spoluhráči mu totiž neumožnili dostat se tolik do akce, protože míč drželi v uctivé vzdálenosti od branky a převážně na soupeřově polovině, takže kdyby byla větší zima, máme z něho rampouch – známka 7

 

Jakub Bendzák – ocitl se tentokrát na místě zadního útočníka a až na některé momenty, které spíše pramenily z nedostatečné koncentrace, si počínal zkušeně a jistě. Kdyby se pak nebál více podporovat ofenzívu, určitě by se i on dočkal zápisu do dějin zápasu, ale Kubíku, určitě to půjde i z těchto míst – známka 7

 

David Doležal – autor vymyšlené penalty se konečně přesvědčil, jak to vypadá, když sudí chce být za každou cenu vidět, což je samozřejmě špatně. Vyrovnal se s tím ovšem s klidem šlechetného Angličana na čaji a brázdil hřiště rychlostí a zápalem motorové myši po generálce motoru, a dokonce mu vydržely i tkaničky! – známka 8

 

Vojtěch Doležal, Matyáš Hudec, Sendi Murk (s číslem 11!), Marek Salvet a Radim Semerád – nedivte se, že tuto pětku hodnotím a známkuji jednotně, protože ukázala, jak má vypadat správný tým. Nebyl totiž vidět rozdíl mezi někým, kdo hraje vzadu nebo vepředu, všichni hráli zodpovědně oběma směry a vzájemně se jak doplňovali, tak i zajišťovali. Takhle má vypadat týmová souhra a to, čemu se mezi fotbalisty říká VÁLEC! Žádné velké sr…, pardon, otálení; sebrat balón, založit akci a vstřelit gól. Možná to vypadá z lavičky jednoduše, ale jelikož si autor této pochvalné sonety také několikrát vyzkoušel záludnosti míče kopaného, ví sám, jak je někdy přetěžké se této jednoduché poučky držet. Bravo a nechrnět na vavřínech! – známka 9,9

 

Samuel Pastierik – v útočné dvojici se Šimonem překvapoval nečekanými útočnými řešeními akcí, což děsilo soupeře a občas vyvolávalo drobné nepochopení u spoluhráčů, ale považuji za nespravedlivé, že nějaké to řešení nepřineslo kýžený efekt. Až budou výrobci play-stationu potřebovat nějaké nové triky, vím, za kým je poslat – známka 7

 

Daniel Straka – se svým bratrem vytvořil téměř zabijácké útočné komando, jemuž chybělo jediné, a to gól v soupeřově síti. Ano, tentokrát jsem vsadil na bratrskou souhru a v řadě momentů bylo vidět, že jsou spolu dobu delší, než je tomu u jiných útočných dvojic. Co ale nebylo nyní, může být příště – známka 7

 

Michal Straka – dravostí a neohrožeností, s jakou se hrne před soupeřovu branku, se může přirovnat tak maximálně k Leo Messimu, a to má ještě argentinský šikula co dohánět! Do gólových šancí se dostat umí a jeho nebojácná klička u půlící čáry a téměř okamžitá pumelice z první se již stává legendární – známka 8

 

Šimon Tříska – jednou mu na nohu připnu čidlo, abych zjistil, kolik kilometrů na hřišti uběhne a kolikrát změní pohyb, aby zaskočil soupeře, popř. účinně reagoval na jeho útočné rejdy! Škoda jen, že i tentokrát se náš dravec po své gólové šanci pouze nevěřícně podíval k nebesům, jak jsou vůči němu přezíravá a nespravedlivá – známka 7

 

Diváci: poněkud je zaskočila početná a hlučná žižkovská skupinka, ale stává se příjemnou tradicí, že se v průběhu zápasu naprosto spontánně naši borci po Nagansku obejmou a jejich halasné „Chodov“ drtí soupeře víc, než husitské "Ktož sú boží bojovníci". Děkovačku si ale za své skorochorály určitě zasloužili – známka 7

 

Děkuji Evičce za zvládnutí jistě horkých chvil se svérázným rozhodčím, silným chlapcům za posuvy branek, Robinovi za další chutnou porci rajčatového salátu, Vráťovi za svědomitou přípravu brankářského démona a Jirkovi za to, že je s námi, ačkoli u toho huhlá po anglicku a jemuž jsem napsal již po zápase, aby tam nebyl nervózní – jen to syrové maso před zápasem si nechám na jindy, ano?

 

Za všechny nedělním odpolednem nadšené, Láďa Salvet, v Praze 28. dubna 2013 a nyní se již chopte příborů a ubrousků a přeji dobou chuť:

 

http://lada6767.rajce.idnes.cz/SK_Viktoria_Zizkov_28.4.2013

 

dsc03212.jpg