Jdi na obsah Jdi na menu
 


Referát z 18. soutěžního zápasu

29. 5. 2013

 18. mistrovské utkání – 24. května 2013 – Dukla JM

 

            Na úvod jistě neškodí krátká sonda do historie, protože (jak ukazují volební výsledky a touha některých spoluobčanů si v postkulturním stavu zapět ruské či budovatelské písně) lidé někdy zapomínají. Psal se březen 2012 a vlna p. Mlejnského (a Lafka, Novotného a spol.) se dostavila i na Chodov, když předtím neuspěla na Hájích. Neměl už tady být žádný tradiční Chodov založený a hrající od roku 1924, měla tady být Dukla, my měli nosit ty žlutočervené dresy a navázat na tradici klubu, který se od dob kralování p. Mlejnského jmenoval všelijak a Dukla JM je už třetí název. V březnu 2012 jsme tudíž řekli ne, postavili se na vlastní nožky (pravda, jsou trochu kojenecké, ale jsou) a hrajeme. Tato vzpoura je prozatím přísně trestána, např. v letošním grantovém programu obdržely subjekty spřízněné s Duklou cca 450.000,- Kč, zatímco Chodov disponující např. třikrát větší členskou základnou pouhých 10.000,- Kč. Nelze se proto divit, že motivace některých subjektů byla mimořádná.


            Vybráno bylo deset nejlepších (nejsnaživějších, nejpozornějších na tréninku, apod.) borců tak, aby tvořili tým. Nebudu p.t. čtenáře napínat, ale tenhle tým se podařilo poskládat tak dokonalým způsobem, že by ho nerozložil ani Jiří Paroubek. A když se k tomu navíc povede rozcvička, nelze se divit, že už v 1. minutě hází Maroun aut a Sendi nekompromisním způsobem rozvlní síť tak krásným způsobem, že večerní šantány jsou proti tomu svým vlněním čehosi jiného nudnou a naprosto sterilní podívanou. Náš nátisk pokračoval však dále a ve 4. minutě byl na konci lahodné Radimovy akce opět Sendi. O minutu později sice Iker v tísni způsobené menším pohybem útočících hráčů poslal nepříliš přesnou přihrávku na Marečka Č., a hosté snížili, ale hru jsme měli neustále pod kontrolou. Naše šance se daly počítat na kalkulačce, Dukle by stačily prsty jedné ruky dřevorubce v důchodu, a to ještě nikoli po kombinačních akcích, ale po obyčejných nákopech ála hlavně vpřed.

Druhá čtvrtina byla poněkud vyrovnanější. Pravdou je, že k tomu hodně přispěl pan sudí, který byl přivezen Duklou a hochům připomněl, jak to vypadá v tzv. cinklých zápasech, jak by řekl pan Pelta. Sudí totiž zcela ignoroval výkopy přes půlku, fauly na nás nepískal (po šlapáku špuntem na Marounovu nohu prohlásil, že to má z minulého zápasu) a když ve druhé čtvrtině odpajdal ze hřiště Sendi i Oťas, připadalo mi, že pokud se někde s někým pohádal, je naprosto tupé mstít se na starší přípravce. Bohužel ani neznal pravidla, ale jak pravil naprosto trefně primář Sova: "Z hlouposti můžete osočit kohokoli, jen ne toho, koho se to exaktně týká." Hochům jsme tedy pouze doporučili, ať dávají balón brzy od nohy, nechť je zákeřná hra soupeře nepostihne. Zpět k zápasu: v 10. minutě kňučel za lajnou Sendi po dalším faulu (neodpískaném a tentokrát loktem do krku), takže na hřiště vtrhl Míša, Radim s Marounem udělali před brankou hostů malý taneček a Míša trestal za Sendiho, resp. za celý tým!


Do třetí čtvrtiny jsme tedy hochy mentálně posílili a výsledky se brzy dostavily. Už ve druhé minutě totiž Vojtíšek poslal nádherný pas po čáře, Maroun naservíroval Radimovi míč jak na zlatém podnosu a naše motorová pila č. 1 mířila naprosto přesně. Krátce nato jsme málem zaznamenali akci zápasu, kdyby Sendi trefil prázdnou branku – Iker rozehrál přesně a tvrdě na Marouna, ten z první poslal dopředu Radima, ten se vyhnul dvěma skluzům a našel Sendiho … konec akce jsem lehce předeslal. To byl ovšem předkrm k lahodné pokrmi, kterou nám naši hoši přichystali ve zbývající části zápasu (rajčatový salát je servírován jako desert), a je zjevné, že to Sendi provedl naprosto záměrně. Pokud totiž někdo vymyslel slovo "válec", nepochybně tím měl na mysli právě stav, který panoval na hřišti po zbytek zápasu. Běžela 8. minuta a Radim využil Sendiho lišácké přípravy k dalšímu zářezu na naší pažbě. Dukla se sice ještě dostala náhodně tečovanou střelou ke snížení, jenže to bylo asi tak všechno, co nám po zbytek pátečního podvečera mohla nabídnout. V samotném závěru 3. čtvrtiny předvedli hoši dokonalou akci zápasu a mohli jsme si začít mnout ruce jak pokerový hráč, který má na kartě čtyři esa a krále a na stole balík dolarů.


Lze připustit, že dosud hráli hosté sice epizodní, ale přece jenom roli. Ve 4. čtvrtině se však i tato čurda (to není nic vulgárního, to je jen označení pro malou roli) změnila ve zcela neškodný kompars, jehož záběry se do filmu nakonec vůbec nedostanou. Posuďte sami:

- 3. minuta: Míša hází aut a známý pivotman Dave skóruje hlavou!

- 6. minuta: aut hází Maroun a hlavičkou tentokrát trká Sendi,

- 8. minuta: Vojtíškův nádherný pas po čáře posílá Marouna do sólového nájezdu, ale míč nakonec končí 1,5 milimetru vedle pravé tyče,

- 10. minuta: před brankou Dukly vzniká klasická trma-vrma (pozn. red.: pro později narozené a ochuzené o komentáře Gabo Zelenaye se jedná o situaci, kdy před brankou nikdo neví, kde je míč, spoluhráči, branka, hřiště a Slunce) a míč postupně trefuje tyč, něčí nohu, zase tyč, zase něčí nohu a poté končí za čárou – kopeme roh,

- 11. minuta: z rohu centruje Maroun a Maty je správně na zadní tyči,

- 12. minuta: další z možných akcí zápasu, kdy se ťukačkou na ose Maty – Radim – Sendi dostal do šance Maroun, ale on vlastně teprve mazal, protože

- 13. minuta: Radim kličkuje, zvedá hlavu a posílá Sendiho – konec si můžete velmi snadno domyslet – Chodov čepoval desítku!


            Titulky některých periodik (v Klíči nenajdete): Totální demolice Dukly – Chodovská vesmírná jízda – Na Chodově se čepovala desítka a domácím velmi chutnala – Chodovský masakr motorovou pilou – Bayern na tajné špionáži nabírá inspiraci – Tomio Okamura cítí potřebu se vyjádřit – Páteční sólový galavečer chodovských megahvězd – Zapište si do diáře: 23. 6. se pojede limuzínami!

 

Tradiční a dnes opět silně narvaná rubrika - akce zápasu:

 

1. místo: 26. min.: asi si dokážete představit, co trojka Sendi – Radim – Maroun provedla tak dokonale, že se dostala do této rubriky. Marouní zakončení klasickým angličanem bylo pak jen logickým vyústěním této herní parády.

2. místo: 49. min.: Maty je v obtížné situaci, ale přesně tam, kde má být a z voleje usměrňuje Marouní aut krásně do sítě.

3. místo: 42 min.: Míšův aut míří přesně na Daveovu hlavu a oblouček přehopsává všechny hráče na brankové čáře (do téže rubriky by patřily i další výše zmíněné ťukačky, protože naše všechny góly padly po kombinačních akcích – žádný náhoďák)!

 

Konečný výsledek – 10:2, čtvrtiny 2:1, 1:0, 3:1 a 4:0 (vývoj skóre 2:0, 2:1, 5:1, 5:2, 10:2).

Penalty: 9:4 – v soutěži o nejhezčí penaltu se na prvních třech místech umístili Vojta (megavingl), Míša (levačkou přesně do vinglu) a Mareček Č. (vingl po dělovce, kam bych nestrčil ani azbestový pilíř, tím méně druhý pilíř důchodové reformy).

Stříleli: Sendi 4, Radim 2, Maroun, Míša, Dave a Maty po 1.

            Servírovali: Maroun 6, Radim 4, Vojta, Sendi a Míša po 1.

 

 

Hodnocení našich borců:

 

Jan "Iker" Hromádko – v první čtvrtině byl sice díky některým nejistým rozehrávkám asi největším nebezpečím naší branky, ale když se po zápase ozvalo z kabiny ono hromové "Iker Čajíček", bylo jasné, že několika fantastickými zákroky získal nejen obdiv spoluhráčů, ale i potřebnou jistotu až suverenitu (jen to nepřehánět, jako při kopání penalty, že?) – známka 10

 

Marek "Jejda" Čížek – dělostřelec, jemuž tentokrát chyběl opravdu malinký kousek ke vstřelení gólu ze hry, se jednak vyznamenal při penaltách (viz výše) a jednak okamžikem, kdy mu nezbedný kutulík jaksi nedopatřením proklouzl pod nohama, což komentoval autentickým "jejda", ale doprovodil obětavým vrácením se zpět – známka 10

 

David "Head" Doležal – o jeho gólu se již psalo a ještě dlouho psát bude, pročež necháme literáty, nechť se předhánějí v superlativech a zaměříme se na herní stránku: tentokrát se ocitl v druhé pětce, jíž dával myšlenku, bojovnost, genialitu okamžiku a když bylo potřeba, tah vpřed a vzad (a ta pentle byla také zkušená) – známka 10

 

Vojtěch "Gentleman" Doležal – prožil klasický okamžik v životě fotbalového profesionála – od autobusu, jenž ho přivezl z autogramiády na škole v přírodě, se vydal speciálním autem přímo na hrací plochu (co na tom, že původně na jinou), kde odevzdal svůj typický, tj. vzorný výkon ozdobený geniálními pasy, o nichž částečně již byla řeč výše – známka 10

 

Matyáš "Elegán" Hudec – když ve třetí čtvrtině nádherně vypustil včelku z voleje a míč jen o pár centimetrů minul pravou tyč dukelské branky, bylo jasné, že se teprve zastřeluje. Jak již měl p.t. čtenář možnost zvědět, Maty ke svému poctivému výkonu (hlavně ve vzduchu) přidal ještě gólovou nadstavbu a proč? Protože poslouchá trenéry! – známka 10

 

Otakar "Brousek" Pavlas – naprosto dokonalý dojem z představení, při němž nevypustil ani jeden souboj (což ho také i bolelo) a motorovou pilu č. 2 sehrál se zručností kanadského drvoštěpa či agenta od Mountfieldu, si lehce pokazil závěrečnou penaltou, kterou poslal přesně doprostřed branky, a to navíc silou mouchy v letu – známka 10

 

Sendi "Bomber" Murk – hosté už nevěděli, jak na něj, takže jej často zastavovali veškerými možnými i nemožnými způsoby, což jim bylo bohužel tolerováno panem rozhodčím, avšak Sendi se surovcům i jelitu v černém pomstil nádherně a s příslovečnou grácií: nasázel tam čtyři fíky a byl u všeho důležitého – známka 10

 

Marek "Vácha" Salvet – s účesem Lukáše Váchy vtrhl na trávník nebojácně, ale hned ve 2. minutě odkulhal po šlápnutí špuntem od jiného špunta na nohu, asi proto, že přihrál na první gól. Jeho dlouhé auty dělaly hrůzu jak v obraně soupeře, tak také mezi jejich trenéry, kteří si mohli hlasivky uřvat, a stejně jim to bylo bambus platné – budou pořadová! – známka 10

 

Radim "Bernstein" Semerád – aby byl orchestr řádně vyladěn, potřebuje zručného dirigenta, jehož se nám v Radimově osobě dostalo (oproti podzimnímu zápasu). Tímto děkujeme rodině Semerádů a Hudců, že nám umožnila účast obou těchto olympioniků, kteří přišli o slavnostní zahájení, ale posíleni pátečním masakrem mohli sbírat další vavříny – známka 10

 

Michal "Mydlář" Straka – obvykle se v utkání vysoko hodnotí tzv. rozdílový gól, a jelikož jej vstřelil v době, kdy od poslední branky uplynulo 18 minut a k té další (opět v soupeřově síti) scházelo ještě dalších pět minut, je jasné, kdo byl střelcem tohoto stěžejního gólu pro další vývoj zápasu – však také při odchodu ze hřiště se rodiče předháněli v odměnách – známka 10

 

Šimon "Vrtule" Tříska – do perfektně šlapajícího týmu zapadl naprosto dokonale, pročež se i jeho nominace ukázala jako správná. Šimon se totiž nebojí naprosto ničeho, na hřišti ho těžko spatříte ve špatném postoji (kromě bodlem kopnuté penalty) a v klidové poloze – tady je zkrátka vidět, že v rodině se pěstují kolektivní sporty – známka 10

 

Diváci: na prvním místě musím zmínit výrobce drobné vlajky, kterou jsme propašovali díky nepozornosti rozhodčího a jeho neznalosti pravidel až na hřiště, takže první týmová podpora byla na místě. Na dalším pak již opětovně děkuji chlapcům na střídačce za jejich honosné a hromadné "Chodov", což se rozléhalo až do jedné starostovské kanceláře a na třetím místě chci poděkovat všem za atmosféru, kterou vytvořili, včetně rodiny Větrníků – známka 10

 

Děkuji Evičce za další tužkovou atrakci, Strakům za krásný a dnes obzvlášť chutný rajčatový salát, Vráťovi za koučink a udržování opět ztuhlého brankáře v koncentraci, Oťasovi za soustavnou péči o svou svalovou muskulaturu, jakož i včasné odklizení branek po euforickém zakončení zápasu, Jirkovi za anglickou inspiraci a speciální poděkování za fandění Šimonovi Fofrníkovi, oběma Danielům (velký i ten trochu menší) a Danovi S. za nezištný úklid kloboučků ze hřiště.

 

 

Za všechny pátečním podvečerem nadšené až rozjuchané (ten Sendiho vítězný skluz po zápase nikdy nezapomenu, díky!), Láďa Salvet, v Praze 18. května 2013, a nyní si již můžete nechat chutnat:

 

http://lada6767.rajce.idnes.cz/Dukla_JM_24.5.2013

 

dsc03451.jpg


 

 

 

 

 

dsc03476.jpg