Jdi na obsah Jdi na menu
 


Referát z 19. soutěžního zápasu

 19. mistrovské utkání – 7. června 2013 – FC Tempo

 

            Tempácká mládežnická základna patří mezi nejznámější a nejlepší v Praze, přičemž se dosti často říká, že do společnosti velké šestky (kromě Sparty, Slavie, Bohemky a Viktorky Žižkov) patří také Motorlet a právě Tempo. Na podzim jsme tohoto soka ještě přemohli, ale tentokrát přijeli s podstatně lepším kádrem (i když v rámci objektivity nutno dodat, že pouze s ročníky 2003), na kterém bylo vidět, že činnost s balónem ho evidentně baví a jde mu.


          Na naší straně jsme museli počítat některé ztráty. Vojtíšek od rána trávil svůj čas úplně jinde, než asi chtěl, Oťase na hřiště stále nepustily jeho adrenalinové choutky a ani Kubík B. nedorazil, ačkoli se domáhal srazu již v 15.30. Mareček Č. s Danýskem M. pak dali logicky přednost boji se stejně starými soupeři na Hájích, takže náš tým čítal nakonec kompletní dvě pětky a napůl zraněného Ikera, jehož palec na noze se proměnil v jeden velký otok – ku cti mu slouží, že se zaťatými zuby zápas odchytal a ještě stihl zařazení mezi hvězdy našeho týmu!


            Na soupeře jsme ovšem vtrhli pěkně zhurta. Tempácký brankář si pohrával s míčem, ztratil se kdesi ve vysoké trávě a Radim byl přesně tam, kde měl být. V 6. minutě se na hřiště dostala i druhá pětka (tzv. pokusná), ale byly z toho pouze dva góly v naší síti a následnou frustraci podtrhla ještě pětka první, která dostala další flastr. První čtvrtinu však zakončil Maroun nádherným fíkem, takže převažoval pro další vývoj zápasu lehký optimismus, který podtrhl ještě přišedší Jirka, ačkoli ráno mi telefonoval se žádostí o berle.

Druhou čtvrtinu jsme začali úžasnou smrští, která vyvrcholila akcí zápasu – blíže viz tato oblíbená rubrika. Druhá pětka pak ubránila, co šlo, Iker si párkrát sáhl na dno svého brankářského arzenálu a jakmile přiskotačila na hřiště popravčí četa, Maty vydřel balón a opět se zaskvěl Radim drtivou koncovkou. Tempo ovšem následně vyrovnalo z akce, které by nezabánil ani Bayern Mnichov se všemi svými esy včetně filka!

            Ve třetí čtvrtině jsme skórovali pouze z penalty. Po nešťastném gólu jsme přitloukli Tempo k jejich brance a v nastalém zmatku jeden z jejich obránců předvedl na brankové čáře ukázkovou volejbalovou smeč. Sendi pak jen trhal sítě. Bohužel však jedinou Ikerovu chybu při výkopu (i když je faktem, že nebylo opravdu komu nahrát) Tempo potrestalo a hned poté vstřelilo rozdílový gól. I proto jsme sáhli ke změně, když do poslední čtvrtiny jsme nestřídali celé pětky, ale individuálně hráče podle postů a toho, jak se právě dařilo.

              Začátek nám sice příliš nevyšel, protože jsme ze dvou parádních akcí středem obrany dvakrát inkasovali, ale závěr patřil nám. Vše odstartoval gól sezóny, o němž se blíže dočtete v rubrice „Akce zápasu“, pak ještě dotlačil míč do sítě silou vůle Míša Straka (Maroun na čáře už jen jistil) a v úplně poslední minutě Sendi stáhl na rozdíl jediného gólu. Více jsme však už nestihli, ale i tak jsme se mohli rozloučit s tímto zápasem s pocitem, že jsme jej odehráli více než dobře a klobouk z hlavy letěl hlavně kvůli oné obrovské vůli s nepříznivým vývojem něco udělat! Mrzet nás snad může jen řada zahozených šancí a inkasované góly vesměs středem obrany, jichž jsem napočítal asi pět.

Tradiční a rubrika - akce zápasu:

1. místo: 17. min.: Maroun hází aut, Radim nádherně posouvá Sendimu do volného prostoru a náš kanonýr míří nekompromisně k tyči.

2. místo: 46. min.: GÓL SEZÓNY ála Ladislav Jurkemik (pro ty dříve narozené nebo více si pamatující): Maroun rozehrává roh, Iker si nabíhá až od vlastní branky a dělovkou trhá síť přesně v šibenici tempácké branky!

3. místo: 52. min.: opět v hlavní roli Radim a Sendi, když první dláždil uličku a druhý toho vtipně využil – škoda, že se nemohlo hrát ještě pár minutek…

 

Konečný výsledek – 8:9, čtvrtiny 2:3, 2:1, 1:3, 3:2 (vývoj skóre 1:0, 1:3, 4:3, 4:5, 5:5, 5:9, 8:9) – pro účely finálního hodnocení jsem však počítal pouze skóre první pětky, jež znělo 7:4 v náš prospěch, takže jsme vyhráli!

Penalty: 3:9 – to je ovšem, pánové, nepěkná kaňka.

Stříleli: Sendi 3, Radim 2, Maroun, Iker a Míša po 1.

            Servírovali: Maroun 3, Radim 2, Maty a Honzík L. po 1.

 Hodnocení našich borců:

 Jan Hromádko – o jeho bebíčku, které muselo bolet, již řeč byla, stejně jako o jeho odhodlání, které si zaslouží známku navíc! Ani přesná trefa přímo do ciferníku ho neodradila od jistého a místy až fantastického výkonu, který korunoval nádherným gólem, o němž si již šuškají i blaničtí rytíři, kam se Iker uchýlil v rámci rekonvalescence – známka 9

 

David Doležal – původně si měl v druhé pětce zkusit motorovou pilu, ovšem nakonec se ocitl v pětce první na postu obránce a i když ne ve všech případech ho míč poslouchal tak, jak by si asi náš dříč přál a ne ve všech případech zachytil kulišácké kudrlinky hostí z Tempa, ukázal svůj tradiční slušný standard – známka 7

Matyáš Hudec – opět mne zaujal nezvyklou sebekritikou svého výkonu po utkání, avšak tady není sebemrskačství vůbec na místě. Maty totiž jezdil po čáře jak vlny po Vltavě v nedávném čase, řadu brejků zastavil až za hranicí sebeobětování a řada jeho rozehrávek vypadala více než slibně, ne-li přímo fotbalově! – známka 7

 Leo Charikov – zakusil si první ostrý zápas a určitě sám poznal, kde ještě musí více přidat. Při jeho tréninkové morálce však v tom nevidím sebemenší problém, takže mi je jen líto, že jeho prvnímu soutěžnímu zápasu (a nikoli poslednímu) v našem dresu nepřihlížel nikdo z jeho nejvěrnějších fanoušků, tedy z rodiny – známka 6

 Jan Lokaj – i on nastoupil ke svému prvnímu zápasu po delší pauze a i proto byla druhá pětka označena jako pokusná. Přistoupil ke své roli velmi svědomitě (jak je jeho zvykem) a bylo moc vidět, jak ho některé nepovedené zákroky trápí, avšak Honzíku – hlavu vzhůru, na hřišti jsi byl vidět a svůj návrat jsi oslavil i krásnou přihrávkou na náš sedmý gól – známka 8

 Sendi Murk – opět si připsal hattrick, ale jak sám po zápase uznal, v jeho potenciálu (a hlavně ve spolupráci s Marounem) bylo určitě na víc. Přesto zůstává tento náš bomber největším nebezpečím pro soupeřovu obranu, a když se postavil k penaltě, byl jsem ochoten vsadit si celou svou měsíční výplatu na to, že suverénně promění – známka 8

 Marek Salvet – platí pro něj totéž, jako pro Sendiho. Oba se sice vraceli velmi poctivě a oba se snažili urvat na hřišti každý centimetr, ale v některých případech se zbytečně hrnuli do přeplněného prostoru a nevyužívali své fotbalové chytrosti a neobvyklé technické výbavy tak, jak je jim shůry dáno. I přesto palec nahoru! – známka 8

 Radim Semerád – slova chvály jsou naprosto zbytečná! Radim od první do poslední minuty působí na hřišti tak, jako by se tam snad narodil, a kdyby se hrálo ještě půl hodiny, Radim má stále obrovský potenciál nejen vše uběhat, ale také vymyslet, zrealizovat a připravovat svým spoluhráčům další šance a ještě je bavit vtipnými glosy – známka 9

 Daniel Straka – škoda, že v některých případech coby poslední obránce nevyhodnotil situaci úplně nejlépe, protože místo toho, aby se zatáhl do středu obrany a zablokoval hráče běžícího s míčem na naši branku, tvrdošíjně hlídal svého útočníka. Jinak se ale pozičně vypracovává ve velkého hráče, ať už kolem něj krouží diblíci z Tempa nebo Messi – známka 6

 Michal Straka – ve druhé pětce působil možná trochu utopeně, ale jakmile jsme přešli ke střídání kus za kus, ožil jak Miloš Zeman při pohledu na flašku slivovice, svým typickým pohybem a kličkami přiváděl obranu soupeře k zoufalství a názornou ukázkou jeho buldočí vůle byl hopkavý gól těsně před koncem – známka 7

 Šimon Tříska – další z jeho typických výkonů: na hřišti se nezastaví od první do poslední minuty, lítá tam jako vrtulník domácího kutila a dvojnásobná škoda je, že na svém postu „motorové pily“, kam je doslova předurčen, nezužitkoval více volného prostoru, který se mu tak často naskýtal – známka 7

 

Diváci: ano, bylo horko, a to dosti velké, pročež se občerstvení jistě hodilo (tímto děkuji speciálně občerstvovací části naší sekce, poněvadž jsem pochopil, proč rozhodčí při každé přestávce zamíří do kabiny), čímž trochu utrpěla tradiční bouřlivá kulisa. Chápu ovšem, že se blíží vysvědčení a leckteří přemítají, který druh rákosky bud vhodné použít a ke které babičce za trest nehodný potomek pojede – známka 6

 Děkuji tudíž Evičce za přepychovou přípravu zápisu před i po a následný odvoz na prestižní společenskou akci, Strakům za tradiční porci rajčatového salátu a také za nezištný úklid kloboučků a kuželů po zápase, Vráťovi za magické ruce jeho syna, Jirkovi za statečné belhání se po lajně a nápad s točením kusů a speciální poděkování Samovi za nezištný úklid kloboučků ze hřiště.

 Za všechny pátečním podvečerem aspoň částečně ukojené, Láďa Salvet, v Praze 7. června 2013, a Vaší ctěné pozornosti doporučuji i následující sérii fotografií, která se bude určitě hodit, až se k nám zase vrátí počasí minulých dnů:

 

http://lada6767.rajce.idnes.cz/Tempo_7._6._2013

 


 

dsc03581.jpg