Jdi na obsah Jdi na menu
 


Referát ze 17. soutěžního zápasu

 17. mistrovské utkání – 18. května 2013 – King

 

            Nevím, ale takovéto zápasy by se snad ani neměly hrát. Tím nemyslím nasazení a herní kreativitu našich borců, ale soupeřův přístup. Soutěž jednou přihlásili a jistě si dobře pamatujeme, jak na podzim k nám přijeli rovněž jen s pěti hráči, ačkoli nejmenší možný počet pro sehrání zápasu je šest… Tenkrát vypomohli obětavě bratři Pavlasové (Mates čaroval jak mohl a Oťas vsítil jediný gól "soupeře" a ještě stihl naopak dvěma svým spoluhráčům naložit) a i v onom sobotním dopoledni na školním hřišti na Black Bridge přišli domácí s tím, že mají k dispozici pouze ne už pět, ale jen čtyři hráče. Naše hrdinství však nezná mezí, takže se do černých dresů obětavě převlékli bratři Strakové (tímto oceňujeme bratrské dvojice v našem týmu) a ačkoli se jim poděkování dostane ještě párkrát, děkuji jim, že tento duel zachránili svou přítomností a ochotou zahrát si proti svým kamarádům a spoluhráčům.

 

            Co napsat k samotnému zápasu, který byl klasickým obrazem duelu dvou naprosto nevyrovnaných týmů? Černí se konstruktivně nedostali za půlku ani omylem a bílí poctivě plnili síť směrem k obchodnímu domu IKEA jedním banánem za druhým. Všechno začal úžasným momentem Dave, který si nejprve zastavil balón podrážkou, tím vyřadil soupeřova obránce ze hry a následně poslal míč do běhu Sendimu. Ten neváhal, nabil Marounovi a do prázdné branky již bylo psinou skórovat. Na další gól jsme si museli počkat další 4 minuty, ale stál za to a ocitl se právem v akcích zápasu. V 8. minutě pak poprvé kapituloval naprosto promrzlý Iker (který se dostal snad do dvou brankářských zákroků a jinak jen rozehrával balóny od branky – asi tři a byly z toho asistence na gól). Z míče rozhodčího domácí borec odvážně nakopl balón dopředu a jeho nepředvídatelné hopsání na umělé trávě našeho brankářského démona překvapilo. Posledních 5 minut 1. čtvrtiny jsme však využili k dalším čtyřem gólům, z nichž jeden se opět ocitl v akcích zápasu a u jednoho si speciální asistenci vysloužil Maty, který Sendiho výstavní padáček nechal doběhnout do sítě, ačkoli mohl ještě na brankové čáře gól pojistit.

 

Druhá čtvrtina se odehrávala podle téhož scénáře, takže šlo hlavně o to zapisovat správně góly a asistence a pamatovat si akce zápasu. A to těch banánů mohlo být více, neboť během prvních čtyř minut nejprve střílel přesně Radim, potom se pokusil o velmi nadějný volej Šimon (těsně nad) a v jasné šanci se teprve zastřeloval benjamínek Kubík. Náš osmý gól padl dokonce ze soupeřova rohu, což nejlépe dokumentuje, jakou sílu jsme v tomto zápase měli – Maroun poslal balón na Sendiho a ten našel neomylně Radima, který se před zraky obou svých rodičů (sic!) trefil již potřetí a další zásek přidal těsně po výkopu z půlky. A pak to padalo dál a dál, do toho jsme trefili další dvě tyče a skóre utěšeně narůstalo.


Povely CtrlA + CtrlC + CrtlV jsem mohl použít i pro další čtvrtiny. Ve třetí čtvrtině tak kromě osmi gólů zaujal Maroun povedenými nůžkami (bohužel do gólmana, který byl vtipně označen našimi rowdies jako školníkův mladší bratr), Kubík, který ve 4. minutě trhal sítě vpravdě vandalským způsobem, Sendi výstavní dělovkou do vinglu (protože jsme dali pokyn, ať chlapci také střílí a nevodí všechny balóny až do kuchyně) a Dave, jenž se konečně dočkal své typické gólové radosti.

Opakovat se nebudu, takže i v poslední čtvrtině pokračoval náš válec, který hrdinně nazvaný soubor King zašlapal do umělé trávy. King ostatně v obou vzájemných zápasech spíše připomínal krále po silné viróze. Došlo tedy k tomu, že i Sendi se dočkal samostatného nájezdu s lahůdkovým zakončením, Maty konečně gólu, a to nejlepší jsme si schovali úplně na konec zápasu. Míša zahrával trestný kop a v černém dresu nádherně prostřelil Ikera, který si mohl tento banán aspoň slavnostně oloupat, pročež můžeme shodně s klasikem konstatovat, že to byla taková pěkná tečka za tím naším zápasem.

 

            Co říci závěrem? Že si naši chlapci krásně vylepšili sebevědomí a o to víc může mrzet ty, kteří byli nominováni, ale z různých důvodů nemohli dorazit, že si také nepřišli zahrát a zastřílet na bezbranné krále.

 

Tradiční a dnes silně narvaná rubrika - akce zápasu:

 

1. místo: 23. min.: dvorní nahrávač tohoto zápasu (a celého jara!) Sendi namazal nejmenšímu hráči na hřišti, jemuž tak takto zkušené zakončení záviděl i Mr. Gel Ronaldo.

2. místo: 46. min.: Maroun s Radimem předvádějí nádherné narážečky z první a Maroun celou parádu korunuje houslemi.

3. až 4. místo: 6. min.: Sendi slalomuje a předkládá Marounovi krásně do běhu a 9. min.: na Tombu si opět zahraje Sendi a tentokrát akce vrcholí Radimovým zkušeným doťuknutím.

 

Konečný výsledek – 29:2, čtvrtiny 6:1, 7:0, 8:0 a 8:1 (vývoj skóre 2:0, 2:1, 29:1, 29:2).

Penalty: 9:3 – poprvé v dějinách všichni naši hráči dali!

Stříleli: Sendi 9, Maroun a Radim po 8, Kubík K. 2, Dave a Maty po 1 – Míša 2.

            Servírovali: Sendi 13, Maroun 8, Radim 5, Maty 5, Iker 3, Dave 2 a Šimon T. 1.

 

Hodnocení našich borců:

 

Daniel a Michal Strakové – nemohu začít nikým jiný, než jimi. Je zcela nevděčné v předtuše gólového masakru převléknout se do soupeřových dresů a bojovat proti svým, ale oba tento nelehký úkol zvládli na výbornou (co kdyby totéž chtěli po Ronaldovi v zápase s Barcou?). Dan poctivě bránil, dokonce párkrát obral naše borce o balón a pořád se snažil konstruktivně a fotbalově rozehrávat, ačkoli u svých spoluhráčů pochopení prostě najít nemohl a Míša se se svým typickým soustředěným výrazem pokoušel najít skulinku v našich zadních řadách, což nakonec vyústilo v krásný gól z trestného kopu a pozápasovou penaltu; z těchto důvodů mu i tyto zásahy započítávám do jeho osobních statistik – pro oba známka 10

 

Jan Hromádko – k tomuto utkání si mohl vzít noviny nebo učebnici českého jazyka – dle libosti. Trochu mi to připomnělo Jana Stejskala ve Sparťanské brance v 90. letech, kdy pokud na něj šly tři střely za zápas, byla to najednou fůra práce. Nevycházel mu sice odhad odskoku balónu, ale zase si připsal tři gólové asistence – známka 7

 

David Doležal – konečně se dočkal a mohl zvednout své hřmotné ruce ke své typické oslavě! Jeho soustavný pohyb tam i zpět, nabíhání na přední tyč a hlavně finesa před prvním gólem z něj udělaly jednu z hvězd zápasu, takže pokud mají doma nějaké spojení s číslem 36 (v té minutě totiž onen gól padl), mohou si to nechat zarámovat – známka 9

 

Matyáš Hudec – nesobeckost, týmová součinnost, obětavost, naslouchání trenérských pokynů (viz nabíhání na zadní tyč, z něhož rezultoval i jeho zasloužený gólový úspěch) – to vše z něj dělá hvězdu budoucnosti, a co to plácám – současnosti, protože Maty opět ukázal, jak ho fotbal baví a jak mu rozumí – známka 9

 

Jakub Kokeš – tady jsou slova zbytečná a hovoří činy! V kategorii ročníků 2002 se tento borec ročníku 2007 vyjímá sice spíše jako maskot, ale pozor: hrůza z něj čiší na sto honů a určitě si mnozí vzpomněli na jeho první gólový počin na Zlíchově: kuk na bránu a prásk do vinglu! Ani tentokrát tomu nebylo jinak a rozhodně to není jeho poslední gól v našich barvách – co by za takového nebojácného kanonýrka dala jeho oblíbená Bohemka, že? – známka 9

 

Kryštof Krbec – pokud by se tento hráč měl někdy něčeho bát, tak maximálně Mikuláše nebo Miloše Zemana, protože na hřišti si počíná na svůj věk velmi zkušeně. Sice mu chvíli trvá, než se dostane do zápasového zápalu, ale když jsem viděl jeho práci s míčem a snahu zahrát vše fotbalově a svým spoluhráčům připravit ještě lepší pozici, radost pohledět! – známka 7

 

Sendi Murk, Marek Salvet a Radim Semerád – 9+13, 8+8, 8+5. To nejsou matematické úkoly pro víkendové rozptýlení, ale jejich bilance v tomto zápase. Když se tato trojice řítí na branku soupeře, slušelo by se vyhlásit stav pohotovosti, ohrožení a nouze dohromady, poněvadž jejich kombinace a góly po vzájemné vědomé součinnosti zvedaly diváky ze sedadel (škoda, že tam nebylo ani jedno), trenérům přihrávaly úsměv na tvář a mojí propisce téměř každý jejich zásah do dějin zápasu ubíral nemilosrdně na náplni. Byl bych jednou velmi rád, abych mohl po utkání říct: „Díky Vám se mi propiska stala pouze ozdobou na klopu saka!“ Pánové, Vaše představení si žádá několik opon a potlesk vestoje! – známka 9,5

 

Šimon Tříska – je velmi prapodivné, že se dostal pouze k jedné asistenci, ale někdy jsou osudy zápasu i takto kruté. Šimon opět jezdil po hřišti rychlostí Ferrari v Monze, opět rozdával na všechny strany radost a úsměvy, no, a pokud by jeho volej skončil ve vinglu (a že tam namířeno měl!), bylo by o akci zápasu rozhodnuto – známka 7

 

Diváci: možná si někteří na školním hřišti připomněli svá dětská léta (to si ovšem musíme přimyslet škvárový, v lepším případě asfaltový, povrch) a vzpomínali na prak namířený na okna ředitelny, takže lze sobotní dopoledne označit za přínosné pro ně i pro nás. Opět je jako tradičně podpořili i naši střídající hoši svým typickým hromadným skandováním a závěrečná děkovačka se téměř neobešla bez slz – známka 8

 

Děkuji Evičce za výstavní vyplnění zápisu ve školní jídelně, všem Strakům jednak za záchranu zápasu a jednak za vydatnou porci salátu, Vráťovi za koučink a zabavování ztuhlého brankáře a Jirkovi za rozdání anglických bonbónů všem zúčastněným, tedy i mně.

 

Za všechny sobotním dopolednem poblíž nákupního centra Černý Most potěšené, Láďa Salvet, v Praze 18. května 2013, a nyní již dobrou chuť:

 

http://lada6767.rajce.idnes.cz/King_18._5._2013

dsc03374.jpg

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář