Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sedmý zápas sezóny 2012/2013

21. 10. 2012

 

7. mistrovské utkání – 14. října 2012 – SK Viktoria Žižkov
 
            Na horu Vítkov mám téměř sentimentální vzpomínky, avšak nedělní odpoledne k žádné romantice lákat nemohlo. Naši chlapci (a jejich trenéři, samozřejmě!) měli odčinit propadák proti Nuslím, a ačkoli nechci prozrazovat konec celé detektivky, musím tak shodně s Cimrmanem učinit: bylo to taková pěkná tečka za tím naším případem.
            Úvodem vítám radostně pozdní příchody, protože u Horynů a Semerádů budou mít na závěrečné jednu příjemnou povinnost – pohostit nás veselými kalíšky. Zejména Radimův příchod téměř shodně s úvodním hvizdem byl triumfální, avšak náš player nic nedbal na nedostatečné rozcvičení a předvedl absolutně nejlepší výkon v našem krásném dresu.
   To ovšem opravdu předbíhám jak Usain Bolt pouličního hlemýždě, takže zpět hned do 2. minuty, kdy první z nominovaných akcí zápasu rozehrál sám kapitán, vypustil pálivou včeličku a Sendi byl ve správný čas na správném místě. O tři minuty později přišla na pořad další z akcí zápasu, kdy si na ťukačku z první (nacvičovanou poctivě na tréninku pod vedením přihlížejícího tandemu Jirka-Zbůďa) zahráli pánové Lokajík a Salvetík, z čehož těžil prvně jmenovaný. O dvě minuty později pak Matěj Pavlas lahodným obloučkem vysunul Míšu S., jemuž však radost z gólu sebrala jedna z nohou, které povlávaly zoufale ve vzduchu. Jenže minutu nato završil svůj přihrávkový hattrick Maroun a Radim byl v koncovce nemilosrdný. Aby toho pak nebylo málo, v 10. minutě vybojoval Sendi balón a obratem uklízel do sítě a krátce před koncem famózní první třetiny jsme jásali znovu, když dvojice Radim-Matěj narýsovala kolmici (jak by řekl Pavel Čapek) pro Míšu a jeho druhý pokus už byl úspěšný.
            O první přestávce se naši borci dostali lehce na vlnu euforie a hodlali se sebezničit několika prvky kung-fu, což se také neblaze projevilo na prvním střídání první pětky, které nebylo opravdu vyvedené. Hoši totiž po zápasnické vložce spíše připomínali výběr jistého Michala Bílka proti Finsku, takže na plac přišla druhá pětka, obraz hry se opět poněkud ustálil na prvotřetinové normě a v 9. minutě už Davídek překrásně naběhl na Sendiho roh a zvedali jsme ruce znovu. O 4 minuty později pak všudypřítomný Radim zužitkoval famózní Míšovu přihrávku, a když jsme pak nevyužili několika závarů před soupeřovou brankou, kde to spíše připomínalo válečné operace v Bosně, museli jsme na další góly čekat až do 3. třetiny.
   A tam se děly věci, které bych přirovnal k výbuchu Etny, kdybych ho někdy zažil. Ve 2. minutě centroval z pravé strany po nádherném Nedvědově pasu Poborský a Koller hlavou brutálně protrhl síť – pardon, centr měl na svědomí Maroun po výstavní přihrávce páně Lokajíčka a hlavou bombil Sendi. Neuběhla ani minuta a Mr. Lokaj zaperlil opět, když zahrál soupeřovu gólmanovi na housle, patrně něco od Paganiniho. No a v 5. minutě přišla akce jak z naučného DVD – blíže viz rubrika akce zápasu. Zahanbit se však nenechala ani druhá pětka, která se rovněž zapojila do akcí zápasu a svůj premiérový gól si tak připsal nezdolný dříč Ota Pavlas – naprosto zaslouženě. Nevadilo, že jsme dostali poněkud hloupé dva góly a vůbec už nevadilo, že Radim po Ikerově trestňáku mířil hlavou těsně nad, popř. že po nádherné Marounově uličce byl Davídek sestřelen jak sněhulák Jiřím Langmajerem. Symbolicky totiž zakončil své galapředstavení Mr. Radim, jenž Jáchymův pas proměnil s elegancí barové tanečnice kolem 22. hodiny a mohli jsme se zcela zaslouženě radovat.
Radost panovala nejen z příznivého skóre, ale také z předvedeného výkonu, na němž bylo znát, že na tréninku cvičíme důležité a pro fotbal užitečné věci a že hoši těmto pokynům naslouchají a dokážou je aplikovat v praxi – jinak řečeno: konečně hráli po svědomité rozcvičce to, co umí a to, co lahodí i oku našeho náročného diváka.
Tradiční rubrika - akce zápasu:
Důležitá poznámka na úvod: některé nominované AZ jsem zařadil již do samotného referátu, takže zde vyjímám pouze nejlepší trojici a věřte tomu, že tentokrát to byl opravdu, ale opravdu velmi náročný výběr! "To je dobře", dodala paní Týfová.
1. místo: 39. min.: Honzík L. posílá dopředu přesně Sendimu na nohu, ten zády k brance předkládá do běhu Marounovi a kapitán uklízí k opačné tyči – fantazie křížená s pohádkou!
2. místo: 42. min.: prakticky totéž v modrém – Míša S. si vyměňuje míč s Radimem, ten se podívá a nachází Otu, který nadvakrát, ale o to brutálněji, trhá sítě na svém rodném Žižkově.
3. místo: 40. min.: na vlně útočné euforie se vezoucí team nechává Ikera s Jáchymem napospas útočící čtveřici domácích – Iker míjí míč, ale Jáchym natřikrát (!) zabraňuje i proti takovéto přesilovce vlastním tělem a kdoví, čím vším ještě, gólu v naší síti.
Konečný výsledek – 12:3, třetiny 5:0, 2:1, 5:2 (vývoj skóre 5:0, 5:1, 10:1, 10:2, 11:2, 11:3, 12:3.
Penalty: 6:6 – radost profesora Švendy by nevymysleli ani bájní islandští slavitelé.
            Stříleli: Sendi a Radim po 3, Honzík L. 2, Míša, Davídek, Maroun a Ota po 1.
            Servírovali: Maroun 4, Sendi 3, Radim, Honzík L. a Míša 2, Matěj, Iker, Jáchym a Davídek po 1.
 
Hodnocení našich borců:
 
Jan Hromádko– nebylo mu moc co závidět, protože hromadné orgie se tentokrát odehrávaly před druhou brankou a jeho obávané trestňáky těsně míjely cíl, leč svoji extratřídu potvrdil a je jen obrovská škoda, že se aspoň neujal ani jeden z jeho stále častějších slalomů mezi zkoprněnými soupeři – známka 7
 
David Doležal – způsob, jakým si naběhl na Marouní uličku, byl zábleskem fotbalové geniality, zatímco způsob, jakým jej sroloval žižkovský brousek, byl zábleskem fotbalové brutality, leč náš štírek opět jezdil po hřišti jak motorová myška a pokud nebyl v pondělí schopen udělat domácí úkol, nechť paní učitelka promine – známka 8
 
Jáchym Horyna – tentokrát jsem na jeho rozcvičku osobně dohlížel a bylo to také poznat, poněvadž balón mu neutíkal do neznáma, jeho přihrávky po lajně po vyhraných osobních soubojích patřily mezi lahůdky zápasu a dokonce i jeho otec strávil celý zápas v bdělém stavu, aby se kochal a svým souputníkům z DDR zvěstoval, že mají nástupce – známka 7
Jan Lokaj – s bilancí 2+2 patřil mezi naše nejaktivnější hráče, jeho přihrávky měly smysl a mozek a z jeho mušky se konečně odlepila ta mrška Smůla, která ho pronásledovala, jak Američané Usámu; žižkovské odpoledne mu prostě sedlo a zaslouženě se mu po tváři rozzářil úsměv radostného jinocha, když jej děvčata hladí a poslouchají – známka 8
 
Sendi Murk – soupeře rozstřelil hattrickem a stejný zářez se mu podařil i co do přihrávek, takže pokud ještě trochu zlepší kolektivní myšlení a bude aktivněji napadat protihráče (vždyť jsou z toho góly!), má se Kmochův odkaz, Tlakové Galoše či Bayern Mnichov za pár let nač těšit, takže jen tak dál s úsměvem a pílí – známka 8
 
Ota Pavlas – dočkal se svého vysněného místa v záloze, kde uplatnil jak svoji bojovnost, tak také i svoji techniku a předvídavost, protože náš 11. gól byl hlavně dílem toho, že věděl, kam se ten nezbedný balónek odrazí – že by znalost pověstného drsného žižkovského prostředí? – známka 7
 
Matěj Pavlas– jeho obranné zákroky byly neuvěřitelné, protože nejenže odebíral čistě balóny vyděšeným soupeřům, ale on i správně a přesně přihrával, svoje spoluhráče vysílal do jedné šance za druhou a bylo mu jedno, zda se tak dělo obloučkem nebo přímou placírkou, takže až na malé nepatrné maličkosti hvězda zápasu – známka 8
 
Marek Salvet – sice si párkrát zahrál na Huška a občas zapomněl důrazněji vystřelit, ale jinak řešil kombinační situace skvěle, o čemž svědčí jeho hattrick ještě v první půli a nádherná přihrávka na Sendiho hlavičku, což byla ozdoba utkání, a to dokonce taková, že přihlížející členové ruské mafie sundali černé brýle – známka 8
 
Radim Semerád – jednoznačná hvězda zápasu! Jeho zařazení do druhé pětky si vynutil pozdní příchod, ale je pravdou, že tuto formaci táhl a nebyl na to sám, protože po jeho boku se ostatní rozehrávali k dokonalým výkonům (viz např. Matěj!) a těžili z kombinace jeho herní genality a nezdolné bojovnosti – od jeho velmi účinných skluzů dávají ještě nyní na Žižkově trávník dohromady – známka 9
 
Michal Straka– do listiny střelců se zapsal jenom jednou, ale v žádném případě to není důvod k truchlení či zakaboněnému výrazu, poněvadž dva příspěvky do výstavní Radimovy gólové bilance se také počítají, i když někdy by mu neškodilo zvednout hlavu a využít ke hře i své spoluhráče – známka 7
 
Marek Švenda – nenápadný, leč velmi prospěšný, protože jeho roli "Strážce chobotnice" by lépe nezvládl ani Bruce Willis a po jeho penaltě vyhlásil žižkovský starosta ve spolupráci s jeho dědou státní svátek, jelikož o takhle suverénně proměněné pentli si nechává zdát i velký Antonín Panenka, a ten byl z Vršovic – známka 7
Diváci: měli se nač koukat a také hleděli, až jim na malebné tribuně padaly čelisti! Byli slyšet, byli vidět, a pokud jim snad zpočátku bylo líto, že si nemohou zadovádět na nedaleké lanové prolézačce, snad jim to zápas vynahradil – známka 8
 
Děkuji tudíž všem, kteří se podíleli na našem sedmém zápase, a věřím, že v dalších referátech se budeme veselit na podobnou notečku.
 
Za tentokrát mužský tandem fotografů Sendi + Robin, vždy dobře naloženého a zdravě přísného Petra, pozorně sledující dvojici Zbůďa + Jirka a vedoucí Evičku, jejíž eleganci mezi nejrůznějšími tiskopisy by záviděli i v Bruselu
 
Láďa Salvet, v Praze dne 14. října 2012
 
A na závěr vidličky do ruky a dobrou chuť:
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář