Jdi na obsah Jdi na menu
 


Třetí zápas sezóny 2012/2013

21. 10. 2012

 

3. mistrovské utkání – 21. září 2012 – Čechie Dubeč B
 
            Tento pátek byl vůbec nějaký divný. Od rána přicházely nepříjemné zprávy všeho druhu, a když jsem pak viděl urostlé dubečské borce, přišlo mi, že ani toto odpoledne nebude patřit mezi ty nejpříjemnější. Marodka nám totiž roste jak touha barmanů dát někomu do zubů, takže jako zázrak se zjevily tři zprávy nakonec: Vojta D. hrát může, Míša S. obětavě nastoupí a Šimon může i přes ranní zdravotní obtíže naskočit do zbraně. I tak jsme však měli v sestavě vyluxováno jak ve státní kase a bylo na borcích, aby se proti východopražským nájezdníkům postavili srdcem, duší a chytrostí.
   Nic z toho se však nekonalo, byť nechybělo mnoho k tomu, abychom utkání začali gólem - to by ovšem rozhodčí musel vidět ruku soupeřova gólmana dva metry mimo vápno a nikoli údajně v pokutovém území… Takto jsme z následného protiútoku inkasovali poprvé a bohužel ne naposledy. Popisovat smrště valící se na naši branku v prvních dvou třetinách je naprosto zbytečné a upřímně řečeno - moc se mi ani nechce. Všechny totiž měly povětšinou společného jmenovatele: nechali jsme se předskočit soupeřovými hráči, nechodili si pro balóny, při rozehrávkách od branky jsme je nechávali dubečským borcům téměř se srdečným pozdravem a věnováním, při standardních situacích jsme jim dopřávali prostoru na zamávání mamince a nebyli jsme schopni dát si kloudnou přihrávku (až na velmi, ale opravdu, opravdu velmi řídké výjimky). Z hrůzy prvních dvou třetin probleskla do světa snad jen akce zápasu z 31. minuty, o níž se dočteme v příslušné rubrice.
  
            Před třetí třetinou jsem tudíž musel (ač velmi nerad) poměrně důrazně upozornit naše borce, co že jsme si to říkali před zápasem, opakovaně jim popsat, jak se napadá soupeř při rozehrávce, jak se dostat na soupeřovu polovinu a co znamená slovo "střela na branku". Nadto jsem musel znovu popsat, co dělat, když má soupeř míč, tzn. neletět jak moucha na fekálii, ale pohlídat si svého hráče a nenechat se obehrát. A hle, ono to šlo! Najednou nás bylo plné hřiště a najednou jsme se dokázali vypořádat i se dvěma handicapy, tj. výškovou převahou hostí (to nás ale bude čekat možná celou sezónu) a s několika absencemi v sestavě. První vlaštovkou byla ťukačka Vojty s Marounem, kterou gólman zázračně vytáhl na roh a po tomto varování jsme již konečně mohli zvolat ono magické "góóól", o což se postaral Kubík velmi důrazným vybojováním míče, jeho přistrčením na Míšu a následná Míšova pumelice zaparkovala téměř v pravém vinglu. To ovšem nebylo všechno. Závěr zápasu byl totiž náš - nejprve Maroun předvedl dokonalý slalom, který mu obrana zblokovala na poslední chvíli, potom nakouřil dubečského čapáka dělovkou opět Maroun, následně jej vybombardoval Vojta (kupodivu ten chasník přežil) a v předposlední minutě byl v jasné šanci bolestivě zkosen Maroun, aby sám nařízenou penaltu proměnil.
 Zdůrazňuji, že není důležité, zda prohrajeme nebo vyhrajeme na góly, ale JAKÝM ZPŮSOBEM SE TAK STANE! Ovšem tento způsob jasné porážky byl nadmíru truchlivý. Když jsme totiž ve třetí třetině konečně začali hrát, myslet, přihrávat si, střílet a důsledně obsazovat protihráče - najednou to šlo a najednou z toho byl relativně vyrovnaný zápas. Malou omluvou může být snad jen fakt, že na dubečské soupisce údajného "B" týmu byly skoro všichni hráči ročníku 2002 a pouze po jednom z ročníků 2003 a 2004 a že na polovinu z nich halasil trenér, aby si to nechali zítra na "áčko"…
 
Tradiční rubrika - akce zápasu:
1. místo: 31. min.: první záblesk fotbalu z naší strany: z jednoho doteku JL - VD - MS a znovu VD, bohužel však soupeřův gólman nemá smysl pro naši kombinaci, byť soupeři tím byli poměrně hodně zaskočeni!
2. místo: 43. min.: Kubíkovo opření se (konečně!) do soupeře v osobním souboji, lehké, leč účelné ťuknutí Míšovi a jeho pumelice nesmiřitelně rozvlňuje síť.
3. místo: 47. min. a hned dva momenty: Marounův slalom končící na soupeřově obraně o prsa korejské ženy a následná ťukačka z první na ose VD-JL-MS končící pumelicí do gólmana!
            Konečný výsledek – 2:19, třetiny 0:5, 0:9, 2:5 (vývoj skóre 0:16, 1:16, 1:19, 2:19).
Penalty: 5:9.
            Stříleli: Míša a Maroun po 1.
            Servíroval: Kuba B 1.
 
Speciální pochvala I: všem, kteří přišli v soupravách a po zápase se osprchovali, neboť i hygiena dělá muže!
 
Speciální pochvala II: pro silné muže v našich řadách - tentokrát je paparazzi nezachytili, ale takhle přesně zapíchnout branky - vivat!
 
Speciální pochvala III: sponzorům od oplatek Delissa!
 
 
Hodnocení našich borců:
 
Jan Hromádko– až mi ho bylo líto a měli by si to uvědomit všichni jeho spoluhráči, protože počet gólů v naší síti je hlavně jejich vizitkou - když totiž není komu přihrát a když prakticky každá rozehrávka končí ztrátou míče - to by se mohl i takový gólman jako Iker vzteknout (záměrně používám slušné slovo), ale s tím návalem neudělá nic – známka 9
 
Jakub Bendzák – když se do utkání ponoří, je z něj těžko zastavitelný tank a pro soupeře znamená nebezpečí rovnající se tektonickým vrstvám v Indickém oceánu (a ty auty!); bylo by ovšem vhodné, aby tak činil po celou hrací dobu a nikoli pouze v některých fázích zápasu, protože tím svůj talent a společenský přínos devalvuje – známka 6
 
Marek Čížek – jeden z momentů zápasu předvedl ve druhé třetině, kdy obrannou a nutno dodat, že velmi složitou situaci vyřešil elegantní kličkou - zadovkou, kterou přechytračil hned dva protihráče a poslal balón zcela přesně na nabíhajícího Kubíka. Z druhé pětky patřil mezi nejlepší – známka 7
 
David Doležal– středeční trénink mu chyběl více, než by se na první pohled mohlo zdát, neboť procento přihrávek do "nikam" bylo větší, než by se na takového soupeře slušelo - vše se pak snažil napravit svou nesmírnou obětavostí a pohybem prakticky po celém hřišti, kdy mu dvakrát chyběl kousek ke gólu – známka 6
 
Vojtěch Doležal – milý Vojtíšku, patří Ti v první řadě speciální poděkování, že jsi na zápas vůbec dorazil po krátké nemoci a jen Ti mohu doporučit, že když vybojuješ geniálním čtením hry míč, klidně se neboj následně vystřelit a škoda ještě, že Tvá šance ve 3. třetině neskončila gólem – známka 7
 
Jan Lokaj– nasadil si laťku hodně vysoko a možná za to mohou klouzavé boty, v nichž se jeho nepřehlédnutelná postava zkrátka nepohybuje s potřebnou akcelerací. Přesto stál u několika nadějných našich akcí (viz rubrika AZ), přesto opět uchvátil fantastickou otočkou a přesto opět patřil mezi naše nejlepší fotbalisty – známka 7
 
Daniel Murk – nejlepší hráč druhé pětky. Fotbalové myšlení je mu vlastní, nehrne se bezhlavě pro balón, když ho mají ostatní a vyčkává, jak se situace vyvine a nebojí se nasadit své těleso do souboje proti fyzicky vyspělejším protihráčům. Jsem opravdu zvědav, jak si bude počínat ve své věkové kategorii - tipuji, že vyroste hodně vysoko – známka 8
 
Ota Pavlas – míč ho nějak neposlouchal, což napravoval zvýšenou bojovností a svými typickými skluzy (často velmi účinnými), ale možná ho dosti často rušil dvojí koučink a možná se někdy nedokázal úplně vypořádat s velmi těsným napadáním soupeřů - na tom všem se ale dá zapracovat a Ota to určitě zvládne – známka 6
 
Matěj Pavlas– trávník pro něj představuje obrovský magnet a stejně tak houština hráčů u míče; neomylně míří k obému. Když ale vydrží stát na nohách, zamyslí se, kam přihrát a v osobním souboji zapojí svůj důraz, může být pro soupeře nebezpečný. V dalších zápasech to bude tutově lepší – známka 6
 
Marek Salvet– a znovu obdržel největší kosu, což tentokrát potrestal suverénně proměněnou penaltou. Pro soupeřovu branku představoval největší nebezpečí a možná škoda, že nenašel větší podporu od spoluhráčů, a to jak v kombinaci, tak v důsledném napadání, z něhož mohlo kápnout podstatně více, než jen pár nebezpečných situací – známka 9
 
Michal Straka – speciální ocenění mu patří především za obětavý nástup do dresu, ačkoli jeho zranění z tréninku vypadalo na delší absenci. Místy mu chyběla rychlost, místy důvěra ve vlastní schopnosti, ale když se pak dostal ke svým dvěma akcím, tak po první zahřívací ukázal svým rodičům, že tu odměnu mu už mají vyndavat ze špajzu – známka 7
 
Marek Švenda – strážce chobotnice (kde vůbec byla, mrška jedna chapadlovitá?) se dostal k několika úspěšným obranným zákrokům, z nichž musím vyjmout zejména nebezpečný nájezd dvojice dubečských dřevorubců, které odzbrojil s úsměvem a mazanou přihrávkou mezi oba dva; penalty ovšem umí lépe, což sám i uznal, a to je samo o sobě krok vpřed – známka 6
 
Šimon Větrovec– ranní bebí jej naštěstí do zápasu přešlo a i když bylo vidět, že jeho kůže je daleko rvavější a dynamičtější, snažil se neustále pohybovat po hřišti v naději, že se konečně dostane ke své tradiční šupě nebo nějaké jiné kulišárně; tentokrát mu však dáno nebylo, ale i u něj bude zajímavý "posun" do své kategorie – známka 7
 
Diváci: i za nepříznivého stavu byli slyšet a téměř každou naši akci oceňovali zvýšeným hlasem, ne-li přímo povykem. Jejich "góóól" pak bylo sladkou odměnou jak pro nás, tak asi i pro ně samotné, protože si patrně již připravovali nějakou veselou pohádku na dobrou noc, aby se jejich ratolesti neděsily ze spaní (to byl vtip!) – známka 8
 
Nesluší se říkat, abychom na tento zápas zapomněli, ale je vhodné prohlásit, že na těchto chybách budeme pracovat, poněvadž jinak na těchto základech můžeme stavět!
 
            Za výtečného asistenta Petra, brankářského (a v tomto zápase vcelku spravedlivě frustrovaného) specialistu Vráťu, fotografa Robina a fotografku a vedoucí v jedné osobě Evičku, kterou nezaskočí ani trojí změna v sestavě od rána
 
Láďa Salvet, v Praze dne 21. září 2012
 
A konečně tady máme oblíbený rajčatový salát, takže dobrou chuť:
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář