Jdi na obsah Jdi na menu
 


Turnaj Dobřichovice 20.1.2013

29. 1. 2013

 Halový turnaj – Dobřichovice – 20. ledna 2013

 

            Stačilo 14 dní, jeden specializovaný trénink, více nasazení a koncentrace, jedna změna v sestavě a hle – tento halový turnaj (obsazený daleko lépe než před 14 dny) jsme mohli i vyhrát, ale hlavně: předváděli jsme fotbal, který snesl hodně přísná měřítka a v některých případech i ta nejpřísnější! Na úvod místo dalších superlativů snad postačí toto: Radotín coby vítěze posledního turnaje jsme v klidu porazili 2:0 a hlavně přehráli!

            Dosti náznaků, i když i ty v některých situacích mohou působit velmi dráždivě a raději přejděmež in medias res, jak se říká v jižních Čechách.

 

 

Chodov – Braník 5:1

(góly: Maroun 3, Sendi 2, přihrávky: Sendi 3, Oťas a Míša po 1)

            Začnete-li turnaj dvěma slepenými góly během dvou minut a hlavně projevem, který jsme probírali na středečním specializovaném tréninku, u srdce zahřeje a při pohledu na druhý gól muselo zamrazit i soupeře, protože takový ťukes, co předvedli Oťas, Sendi a střílející Maroun, ten by nám mohl závidět i světový šampión v biliáru, který také na důkaz toho vzteky překousl tágo a poslal mi (také překousnutou) fotku, takže ji tady neuvidíte. Hochům z Braníka nezbývalo, než trpět, sbírat míče ze sítě a nebýt drobného Ikerova mikrospánku a pokusu o hrátky s míčem, nezaradovali by se ani z gólu.

            Pokud se říká, že start do turnaje je rozhodující (a s ohledem na časnou ranní hodinu jsem očekával přilepené polštáře u některých známých firem), tak tentokrát to chtělo rovnou smeknout klobouk, ale nebylo by dobré zachrápat hnedle na vavřínech, takže jsme utkání pouze v kabině vyhodnotili jako povedené a vrhli se na posledního vítěze.

 

Chodov – Radotín 2:0

(góly: Sendi 2, přihrávky: Maroun a Iker)

            Velmi obtížně si vzpomínám, kdy naposled udržel náš Iker čisté konto (to ne, že by neuměl chytat, ale v takhle velkých brankách v porovnání s velikostí brankáře to je stejné, jako kdybychom totéž požadovali po brankářovi v ragby), ale ještě hůře si vzpomínám na zápas, v němž na něj šly pouze dvě plíživé střely. Ano, takto zodpovědně a takto útočně hráli naši borci v duelu s radotínskými chlapci (zejména pak s jejich habánem velikosti pivotmana NBA) a když k tomu navíc přidali dva slepené góly, opět byl důvod k radosti. Nejprve totiž Maroun vydřel balón u brankové čáry a poslepu našel Sendiho před prázdnou brankou a poté Iker poslal zlatou uličkou Sendiho do úprku a turbo našeho dělostřelce mělo gólový konec!

            Další výborný výkon a další důvod k smekání našeho klubového kultovního klobouku! Podle některých pověstí uháněl Šemík k Neumětelům, podle jiných však uháněl k Radotínu a zastavil se, až když uviděl chodovské borce – zeptám se Jiráska, ten o tom ví více.

 

 

Chodov – Kladno "B" 1:1

(gól: Maroun, asistence: Davídek a Iker)

            Nehvizdy. Nebojte, autor těchto řádků si nezavdal lysohlávek, jen konstatuje, že další pozvaný tým nedorazil, a tak chasníci z Kladna (jinak prý důstojní soupeři ročníků 2002 nejen ve svém regionu) rozdělili svůj 6členný tým na dva (pro účely vzájemného zápasu si vypůjčili našeho Ikera, ale potom čestně vrátili) a v počtu o jednoho hráče menším (!!!) nastoupili proti všem ostatním celkům turnaje.

            Přeloženo: Kladno "B" proti nám nastoupilo se třemi hráči v poli, s čímž jsme si tolik nedokázali poradit, ale přesto jsme se dostali do vedení, když na ose Iker – Davídek a Sendi vznikla z prvního doteku nádherná kombinace = akce turnaje! Blížil se však závěr zápasu a bohužel se nám nepodařilo dobře vedené utkání dotáhnout do vítězného konce – trmavrma před naším pokutovým územím skončila nenápadnou, ale umístěnou střelou a deset vteřin (!) před závěrečným hvizdem bylo vyrovnáno… Nevím, zaslechl jsem, že naši hráči měli v této situaci míč odkopnout do ztracena, ale podle mého názoru není na škodu, když se pokusí řešit i tyto spletité situace fotbalově – příště to třeba dopadne lépe.

            Dvojnásobná škoda, že jsme nevyužili tři gólové šance, které jsme v průběhu zápasu měli, protože to bychom si v posledních vteřinách nemuseli trhat zbytky vousů a zaznamenali bychom tak pouze čestný úspěch oslabeného, ale jinak velmi silného týmu.

         

 

Chodov – Tatran Kohoutovice 1:2

(gól: Sendi, asistence: Maroun)

            Když mohl prozradit konec celé detektivky i největší Čech, Jára Cimrman, dovolím si totéž faux-pass i já. V utkání s borci až od Brna (sic!) jsme podali asi nejslabší výkon na celém turnaji – nevycházelo nám oproti minulým zápasům téměř nic a ačkoli jsme se dostali do vedení, bylo jen otázkou času, kdy soupeřův tlak zacinká v naší síti. Prvnímu gólu však nepředcházela nějaká promyšlená akce, ale Sendiho dlouhé držení míče na půlce, přihrávka v nouzi na Davídka, z čehož soupeř vytěžil aut, Kubík byl o centimetr před kohoutovickým borcem a onen centimetr hraje roli i v situacích zcela odlišných, než je fotbalový zápas… Druhý gól do naší sítě pak padl po střele z půlky, která šla k tyči tak neúprosně, až sebou Iker ani nestačil symbolicky plácnout.

   

            A onen konec detektivky? Kdybychom tento zápas vyhráli, stal by se naší kořistí i celý turnaj, ale kdyby nebyly detektivky, neměla by Agatha Christie co psát (a to by byla setsakra škoda). Takže ono "kdyby" může být poučením pro trenéry i pro hráče, co a jak vylepšit před 4. zápasem na turnaji.

           

Chodov – Kladno "A" 1:1

(gól: Sendi, asistence: Maroun)

            Nedokážu si představit, co by se dělo, kdyby kladenští borci sehráli v plném počtu celý turnaj. I v početní převaze jsme téměř celý zápas odolávali jejich tlaku a pohybu po celém hřišti – vypadali neutavitelně jako ocel paní Poldi, až jsem je podezíral, že chodili v noci potají trénovat s Jaromírem Jágrem a shodně s ním nasazovali 20kilové vesty. Měli jsme co dělat, abychom dokázali odpovědět na jejich krásný gól z druhé minuty a nebýt nejméně tří čarovných Ikerových zákroků, mohli jsme i prohrát. Musím rovněž s nelibostí konstatovat, že ačkoli jsme před zápasem měli speciální poradu ohledně napadání při rozehrávce … když se toho nedrží jeden hráč, je to pak celé špatně – on ví, o kom píši.

   Ve fotbale dost často platí, že přesilovka není výhodou. Dvojzápas s kladenskými borci to ukázal v naprosté nahotě. Netroufám si tvrdit, že bychom ve stejném počtu hráčů sehráli remízový zápas, ale hrát celý zápas 4 proti 3 není opravdu typická záležitost.

            Každopádně hučku smekám před kladenskými borci, ostatně "A" tým zaslouženě celý turnaj vyhrál.

 

Chodov – Sokol Stráž 4:2

(góly: Sendi a Maroun po 2, přihrávky: Maroun 2)

            Hochům jsem po neblahých zkušenostech z minulých turnajů nařídil nesledovat tabulku, aby se zbytečně nerozptylovali. Místo toho jsme podnikli před zápasem ještě malou taktickou poradu, lehké rozcvičení a sdělili, že v případě výhry si sáhneme poprvé v historii na placku z turnaje. Očekávali jsme proto pořádný vichr od první vteřiny, ale že se spustí takový hurikán, to bylo takové překvapení, že jsme ani nestačili pořádně zařvat ono magické slovo "gól"! V 11. vteřině se totiž po Marounově přepychové přihrávce mezi obránce protáhl k brance Sendi a bylo to 1:0! Po veselém posvícení zpravidla následuje netolik veselá řídká stolice, takže cca 80 vteřin poté se Davídek s Ikerem zachovali jako praví gentlemani, bohužel na nesprávném místě. Tak dlouho si dávali přednost, až sokolové vyrovnali. A jelo se znovu. Běžela 4. minuta a naše radost propukla znovu: Maroun doslova vydřel balón na soupeři a dokázal jej usměrnit s vítězným gestem do sítě! O minutu později jsme pak byli svědky další z akcí turnaje. Z rohu centroval Maroun a Sendi patičkou (!!!) zvýšil už na 3:1. Ale zase ta zatrachtilá řídká stolice – Ota lehce podcenil hbitost mladého sokola a bylo to 3:2.

  

            Zažil jsem už na lavičce řadu dramat, na hřišti snad ještě více, ale poslední 4 minuty tohoto zápasu jsem strávil v totálním transu – a touto cestou děkuji našim chlapcům, že tento trans vyvrcholil nirvánou! Ikerovi zacinkalo břevno, ale v poslední minutě jsme dostali balón pohlednou kombinací tam, odkud se málokdy inkasuje – tedy před soupeřovu branku. Kopali jsme roh, nezbedný kutulík se odrazil od hradby těles v pokutovém území se nacházejících a připlachtil k Marounovi. Ten se neukvapil, podíval se a levačkou poslal balón do protipohybu všech hopsajících hráčů – 4:2 a bylo hotovo. Ten jásot a tu radost bych každému přál! Šimon ještě mohl dát na naši výhru razítko, ale jeho dělovka skončila pár metrů mimo, a už se hvízdal konec – bronzové medaile mohly změnit majitele a radostně se bimbat na našich krcích – hurá a pro jistotu ještě jednou hurá! A radši ještě jednou třikrát hurá!

   

            Co říci závěrem? Výkon oproti minulému turnaji o 100% lepší, výsledek báječný (minule 1 výhra, 1 remíza a 2 porážky, skóre 11:16; tentokrát 3 výhry, 2 remízy a 1 porážka a skóre 14:7), koncentrace upřená správným směrem, nejméně čtyři dokonalé akce turnaje, cílené přihrávky a založené akce a škoda jen toho jediného zápasu s Kohoutovicemi – příště se prostě naučíme lépe kokrhat!

 

 

 

Hodnocení našich borců:

 

Jan Hromádko – inkasovat sedm gólů v šesti zápasech je brilantní vysvědčení, a i když počet inkasovaných gólů je vždy vysvědčením celého týmu, hlavním stavebním kamenem byl on. Přidal k tomu i pár konstruktivně až lišácky založených akcí, přehršli výtečných zákroků na čáře a až si bude víc věřit při rozehrávkách, bude ještě lépe – známka 8 (bilance 0+2)

 

Jakub Bendzák – v útoku připomíná leckdy tank v drtivé ofenzívě, na místě zadního útočníka pak vozovou hradbu, přes kterou by se těžko dostávala i liška ryšavá Zikmund. K úplnému ideálu to sice mělo ještě daleko, ale až na drobné výpadky v koncentraci si počínal nadějně a lze mu pouze doporučit, aby se po odehrání balónu nedíval na lavičku, ale soustředil nadále na hru – známka 6 (bilance 0+0)

 

David Doležal – vyjma výpadku koncentrace v posledním zápase (což má na svědomí patrně zaslechnutý verbální výpad vůči soupeřům) si počínal naprosto fantasticky a právě on byl tím posledním stupínkem k dokonalosti naší hry. Soupeřům sebral balónů víc než kapsář šrajtoflí mezi I. P. Pavlova a Karlovým náměstím (prohrál snad jediný osobní souboj) a před brankou soupeře kroužil jak brundibár v říji – známka 8 (bilance 0+1)

 

Sendi Murk – co mu lze vytknout? Místy dlouhé držení míče a Vojtíškovu vteřinku, ale jinak se nádhera střídala s parádou, jejich kombinace s Marounem opět dostaly tu správnou šťávu a kyslík, jeho dělovky ostřelovaly soupeřovu branku úderněji než Kateřina Emmons terč a bonus navíc: ačkoli se začínalo téměř v noční hodinu, rozhodně nepůsobil dojmem ospalce, ale spíše pořádně rozdováděného ďáblíka – známka 9 (bilance 7+ 3, z toho jedna o břevno)

 

Ota Pavlas – tady mohu snad jen politovat jeho malinko nepřesné mušky v obrovské šanci, ale jinak musím smekat vše, čím se pokrývají hlavy, neboť Iker si při vidině jeho zad musel připadat jako v sametovém království s pořádným long drinkem. Volal mi po turnaji nějaký Messi a prý se potřebuje naučit na Otu účinnou kličku – bohužel jsem mu neuměl účinně poradit – známka 8 (bilance 0+1)

 

Marek Salvet – zase se jednou stal terčem soupeřových brutálních choutek, ale jinak byl náš kapitán spolu se Sendim hlavním válcem turnaje, který když se rozjel po svých kolejích, byl k zastavení pouze hvizdem rozhodčího oznamujícím konec zápasu. Připojil k tomu tradiční obětavou výpomoc v defenzívě – prostě správný kapitán – známka 9 (bilance 7+4)

 

Michal Straka – chyběl milimetr a u Straků mohli chystat pořádnou hostinu s pečenými holoubátky ve vzduchu a dalšími dobrotami na stole – přesně tolik jeho střele chybělo, aby rozvlnila síť za kladenskou ocelí. Občas mu uskakuje balón do míst, která si neobjednal, ale vše nahrazuje nesmírnou bojovností a obětavostí – známka 7 (bilance 0+1)

 

Marek Švenda – týmový hráč č. 1, hlavní chobotničář, nezdolný komentátor všeho možného a hlavní srdce týmu! I když na hřišti nepobyl plný počet minut, těžko si dokážu představit, že by chyběl a že by nám na hřišti či lavičce nerozdával to, co se v novinách nedočtete a to, o čem se Adéla Banášová neodváží ani moderovat – známka 7 (bilance 0+0)

 

Šimon Tříska – dvakrát se ocitl v nadějné palebné pozici, avšak při jeho pokusech jsem si vzpomněl na mého kamaráda Viktora, který střílel tvrdě, avšak přesně tím směrem, kam byl právě natočen. Musím ho však pochválit za trpělivost a nezměrné zaujetí, neboť ač ne zcela vytížen, byl vždy a na vše připraven – známka 6 (bilance 0+0)

 

 

 

Diváci: téměř noční termín vzali velmi svědomitě, ale ta správná atmosféra tam pořád ještě nebyla. Patrně jim chybí chodovská domovina, hospůdka přímo u hřiště a ty správné sedačky. Faktem totiž je, že když sedíte jak trpaslík v letadle a ještě Vám čouhají nohy do hřiště, těžko se pouštět do nějakých větších akcí – známka 6

 

 

Děkuji tudíž za pomoc ostatním trenérům, Jirkovi s Petrem, všem našim borcům všech ročníků, kteří při středečním speciálním tréninku aktivně spolupracovali na vylepšení herního i krevního obrazu našeho týmu, Evičce za výtečnou, i když ne brazilskou, kávu, precizní zvládnutí soupisky (zatím bez IDů) a fotky a dalším snímačům Robinovi, Otovi a videoodborníkovi Vráťovi, kteří se tak ruku v ruce postarali o zatím nevídanou foto- i videopřílohu, až se obávám, že mi začíná závidět idnes.cz i s rajčetem v ruce.

 

http://lada6767.rajce.idnes.cz/Turnaj_Dobrichovice_20.1.2013

 

Láďa Salvet, v Praze dne 20. ledna 2013

 

p1200313.jpg