Jdi na obsah Jdi na menu
 


Turnaj Květnového vítězství - ročníky 2004 a mladší

dsc02358.jpg

Halový turnaj – Květnového vítězství – 23. února 2013
 
            V euforii nad posledním vystoupením našeho ročníku 2004 a mladších jsem přihlásil tentýž výběr na tento únorový turnaj. Netušil jsem ovšem, že nám těsně před ním onemocní Kryštof s Matesem a že Šimon bude odvláčen drsným Jizerákem na vrcholu své formy do sněhových závějí a silniční kalamity. Díky našim spřáteleným vztahům s týmem Hájů jsme se však dočkali dvou posil, za což hned na úvod děkujeme, protože jak Filip, tak Alex ukázali, že míč jim zdaleka nepřipomíná pouze rekvizitu na moderní gymnastiku. Počasí venku bylo asi takové, že by bolševika nevyhnal, ale všichni dorazili skoro včas a nikdo nepřipomínal nejpopulárnější postavu zimních radovánek, krásného sněhuláka s mrkvičkou místo nosánku.
Chodov – Dukla 1:0
(gól: Míša Straka, přihrávka: Danýsek)
            Na startovní listině figuroval tento výběr jako Dukla 05, ale nečekaně vytáhlé postavy několika jedinců mě přiměly k otázce, jak jim to v necelých 8 letech takto vyrostlo. Inu, pravda byla prostá: dukláci se ve čtvrtek chtěli s výběrem ročníku 2005 odhlásit, ale když jim pořadatel dal šanci posílit své řady o hráče ročníku 2004, na turnaj dorazili, takže pánové: hráli jsme proti opravdové Dukle, nikoli jen proti té pana Mlejnského, ale proti té z Julisky, kde bych očekával přece jen větší kvalitu, má-li to být záloha prvoligového klubu.
            Naši chlapci ovšem od první minuty přitiskli svého soka před branku a i když na gól jsme čekali až do 8. minuty, dočkali jsme se po nádherné trefě z první od Míši k bližší tyči a z poměrně ostrého úhlu, když chlapci až téměř futsalovým signálem rozehráli roh na ose Míša – Danýsek – Míša – gól! Kromě toho Alex dvakrát pálil těsně nad a Mareček Č. mířil tamtéž z voleje po odraženém míči z rohu. Můžeme tedy litovat pouze toho, že výhra nebyla vyšší – určitě bychom si ji zasloužili.
 
Chodov – Háje "A" 1:1
(gól: Míša Straka)
            Soupeř byl o pár centimetrů vyšší, ale na příkladu Barcelony je vidět, že pouze výška není určujícím faktorem fotbalových kvalit. Zápas samotný byl však klasicky remízový, protože domácí šli do vedení a za nás vyrovnával krásným bodlem opět Míša, do jehož střely byste těžko vložili železobetonovou zeď bez obavy, že by se nějak poškodila. Na obou stranách pak byly k vidění dvě solidní šance, ale spravedlivou remízu již nic nezměnilo.
Chodov – Háje "B" 3:6
(góly: Mareček Č., Kubík K. a Filip P., asistence: Alex)
            Na Hájích jsou pěkní filutové – do bojů poslali dvě mužstva, přičemž "béčko" bylo zjevně silnější než "áčko" (ačkoli ve vzájemném souboji překvapivě prohrálo), vystupovalo velmi fotbalově, hráči o sobě krásně věděli a jejich akcím se dalo tleskat, kdyby tak byly provedeny našimi borci. Když jsme k tomu navíc přidali čtyři téměř vlastní góly, nebylo divu, že výsledek byl takto divoký.
            Ku cti našim chlapcům však slouží, že nesklopili hledí a i za nepříznivého stavu i vývoje zápasu se nadále snažili utkání zdramatizovat. Každopádně nejkrásnějším momentem tohoto utkání byla pumelice Marečka Čížka, kterou z půlky hřiště přesně do vinglu zaznamenal náš gól turnaje (a co náš, gól celého turnaje!!!) a Kubíkův gól, jímž zametl Alexovu přihrávku krásně k pravé tyči. Úsměvné rovněž bylo, jak přes ostatní hráče nebyl miniaturní kanonýr téměř vidět. Je vidět, že dlouhodobější nemoc se na jeho fantastické výkonnosti a nebojácnosti nikterak neprojevila. Skóre pak ještě kosmeticky upravil bojovník Fíla, který se dostal přes dva své obvyklé spoluhráče k dorážce a zatímco pískala podlaha, my se mohli radovat.
           
Chodov – Nusle 2:1
(góly: Míša Straka a Šimon Tříska)
            Na nuselské borce nemáme v soutěžních i turnajových zápasech dvakrát štěstí, s čímž hodlám v této sezóně něco učinit a začátek vyšel dobře. Opět šikovní, ale opět velmi simulující nuselští hráči si sice zpočátku vytvořili mírný tlak, ale náš Danýsek pochytal vše, co uznal za vhodné a když nuselský brousek zajel do Míši, bylo jasné, že sám faulovaný musí tuto křivdu pomstít (viz foto). Učinil tak dokonale – z trestného kopu vystřelil přes zeď, ta míč jemně tečovala a marná byla snaha soupeřova gólmana dohnat pokřivenou trajektorii kutálejícího se balónku zvesela do sítě. Chyba v rozehrávce nás sice vedení stála, ale to by v našem kádru nesměl být Šimon Tříska, abychom získali konečně cenný nuselský skalp. Postavil se totiž do osobního souboje proti dvěma urostlým junákům, nic nedbal váhového deficitu a nastavil svoje mužné tělo nazdařbůh. A naštěstí se v této cestě nazdařbůh octil balón a od Šímy se odrazil tak dokonale, že doplachtil rychlostí sprintujícího hlemýždě do sítě.
            Padla, Nusle konečně poraženy – krása téměř vesmírná.
Chodov – Dolní Měcholupy 5:0
(góly: Míša Straka a Mareček Čížek po 2, Alex, asistence: Filip, Sam, Alex, Danýsek)
            To byl třapec! Pravdou je, že měcholupští borci připomínali spíše výběr trpaslíků, ale to nic nemění na našem suverénním výkonu a hladkém vítězství, které je o to cennější, že jsme hráli dva zápasy v kuse bez přestávky! Všechno začal dvěma góly Mareček, které stihl nasázet do konce 3. minuty, takže nebylo divu, že jsem jej na hřišti nechal celou dobu, aby dosáhl kýženého hattricku. Bohužel však ve zbylém čase jednou z trestného kopu velmi těsně přestřelil branku (vida, tak mrňousci i faulovali!) a podruhé v jasné šanci sám před brankářem si dost nešťastně ukopl jednou nohou balón, takže jej ta druhá poslala těsně vedle… Jeho roli pak převzal Míša, který dvěma peckami opět posílil svoji šanci na střelce turnaje (nakonec na tuto metu o dva góly nedosáhlJ) a "bůra" završil Alex svým premiérovým gólem v našem dresu. Pohodička, veget, medaile hodně blízko!
Chodov – Podolí 3:0
(góly: Alex 2, Míša Straka 1, asistence: Míša Straka 2 a Alex)
            Podolí se pyšní jednou z nejlepších špuntích základen v Praze, ale buďto došli hráči nebo poslali na tento turnaj druhou garnituru anebo (což je možnost nejpravděpodobnější), naši chlapci šli tak nahoru. Zkrátka a dobře, v souboji o bednu odklidili tohoto soupeře z cesty jak rozveselená společnost přenosnou dopravní značku v nočních hodinách při návratu z knihovny. Speciální ocenění si pak zaslouží Míša, který před třetím gólem vydřel balón u postranní čáry, rozhlédl se (!!!) a přihrál před prázdnou branku Alexovi, který neměl problém s úklidem. Velmi příjemný pohled na hru i výsledek!
       Pohodová výhra, po níž jsem měl jasný dojem, že nás medaile minout nemůže – jak šeredně jsem se mýlil a jak se ještě teď omlouvám chlapcům, že jsem nepočítal s takovými extrémy, jako že Háje "B" prohrají s Nuslemi, které všechno mezitím vyhrají…
Promiňte, chlapci, do třetice to už určitě vyjde!
 
Chodov – Braník 0:1
            Nejsmolnější zápas turnaje jsme si nechali bohužel na konec. Soupeř vystřelil dvakrát na branku, bohužel jednou rozvlnil síť a bohužel se tak stalo po momentu, na který jsem před zápasem upozorňoval – nezahrávat rohy dozadu na půlku. A to měl dvě gólové šance Míša, další spálil Sam, další dvě zazdil Alex (stačilo přihrát před prázdnou branku) a na polovině soupeře se místy odehrávalo obléhání Leningradu!
   Inu, těšit nás může, že jsme zanechali dobrý dojem a že jsme Braník jednoznačně přihráli, ale co nás těšit rozhodně nemůže, že v případě výhry bychom celý turnaj vyhráli, zatímco takto jsme brali bramborovou medaili – kdyby aspoň byla hranolková…
            Bilance pěti výher, jedné remízy a dvou porážek se skóre 15:9 znamená za normálních okolností nejméně placku – za těchto, kdy mezi 1. a 4. týmem zela maličká mezírka tří bodů, to sice bylo podstatně lepší výsledkově i herně (minule 3-1-3 a jen o gól kladné skóre), ale maličký smuteček určitě zavládl. To však hoši netušili, že starší spoluhráči je číselně dokonale pomstí – svého soka (Háje 2002) v následném přátelském utkání deklasovali 4:1, táááák!
            Mimochodem, když už jsme u těch starších borců, musím na Jiříkovu přímluvu dodat, že jakmile byl na lavičce s námi další asistent Sendi, nar. 2003, góly padaly do té správné sítě, zatímco pan Maroun přinášel spíše Pechvogela – tak to jenom, abyste věděli, jak to bylo!
           
Hodnocení našich borců:
 
Daniel Murk – statistika nuda je, má však cenné údaje: ve třech zápasech udržel čisté konto, v dalších třech inkasoval vždy jen jednou a proti vítězům bohužel šestkrát (to nepočítáme) a když k tomu přidáme dvě gólové přihrávky, je jasné, kdo byl jednou z našich největších hvězd celého turnaje – známka 8 (0 gólů, 2 přihrávky)
 
Filip Prachař – první ze zapůjčených borců z Hájů předvedl velmi fotbalový výkon – s míčem se vždy snažil řešit situace konstruktivně, bojoval o něj u mantinelů (zpravidla úspěšně) a neúnavně zakládal jednu útočnou akci za druhou. Měl trochu smůlu v koncovce; jeho bilance určitě neodpovídá vynaložené aktivitě – známka 7 (1+1)
 
Marek Čížek – autor gólu turnaje, když se opřel za půlkou do balónu a nesmiřitelně ho poslal do vinglu hájecké branky. Pamatujeme si ho také jako dříče v osobních soubojích a neúnavného zakladatele útočných akcí, autora dělových střel a když se blížil k mantinelu, uhýbali soupeři, jako když se Zdeno Chára řítí tamtéž v NHL – známka 8 (3+0)
 
Alex Klemský – další technicky i silově velmi dobře vybavený fotbalista, který měl na noze celkem třikrát rozhodnutí o osudu celého turnaje – v posledním stěžejním utkání s Braníkem šel třikrát sám na branku a mohl ještě přihrát do lepší pozice Míšovi, jenže vždy zakončil špatně, a pak mu v naší další šanci sebrali balón a dostali jsme gól, který nás z 1. fleku poslal na čtvrtý…, ale přesto děkujeme, a myslím, že o Tobě ještě uslyšíme – známka 7 (3+3)
 
Samuel Pastierik – patrně si svoji střeleckou fazónu vystřílel v pátek v Dobřichovicích, neboť tentokrát nepřipomínal dravce, který balón raději sežere než by ho odevzdal soupeři. Kromě toho v jasných šancích zvolil místo střely šmudlu a v jednom případě i zapomněl, že faul je, když ho pískne rozhodčí – známka 6 (0+1, na útočníka nepříliš výrazné, že?)
 
Michal Straka – náš nejlepší střelec a o dva góly druhý nejlepší kanonýr celého turnaje byl často tam, kde ho bylo třeba, ale přiznám se, že si on sám laťku nasadil tak vysoko, že jsem od něj očekával gólů nejméně deset a hlavně v posledním zápase zlatou trefu. Přesto byl spolu s Danýskem a Marečkem našim nejlepším hráčem – známka 8 (6+2)
 
Šimon Tříska – jednoznačně nejběhavější hráč našeho teamworku! Snažil se být úplně všude, u mantinelů rozdával jednu lekci za druhou a jen škoda, že mu trochu lépe nebyla seřízena jeho sportovní rodinou mířidla. Když to ovšem srovnám s jeho prvním soutěžním zápasem, napadá mě něco o nebi a dudách – známka 7 (1+0)
 
Jakub Kokeš – že to byl nejmenší hráč turnaje ročníku 2007? Ale kdeže s tím na Kubíka! Po dlouhé zdravotní pauze se dostal do formy, kterou by mu mohl závidět i Pán gelů a svoje umění názorně předvedl proti vítězům turnaje, jimž vetkl k pravé tyči zkušený a umístěný gól. Hlavu si drbu, proč jsem ho nenasadil do posledního zápasu, jelikož jeho pohyb a výdrž by utahaly i tisíc braníkovců – známka 8 (1+0)
 
Diváci: žádné hromové skandování se neozývalo, ale přesto si zaslouží naši pochvalu, neboť své ratolesti hnali dopředu i dozadu (podle potřeby) a ochotně je zásobovali nápoji a stravou všeho druhu, možná i makrobiotickou – známka 7
 
Děkuji tudíž panu Jirkovi, dále všem, kteří se podíleli na speciální přípravě pro tento turnaj od hráčů k trenérům a last but not least, rodině Strakových za pestrou fotopřílohu, kterou máte v celkové podobě možnost vidět na přiloženém salátku.
Láďa Salvet, v Praze dne 23. února 2013
http://lada6767.rajce.idnes.cz/KV_23022013
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář