Jdi na obsah Jdi na menu
 


Turnaj květnového vítězství

20. 12. 2012

dsc02043.jpg

Halový turnaj – Květnového vítězství – 1. prosince 2012
 
            První prosincový den jsme přepsali historii: pravda, nebylo to zlatou z Nagana nebo Panenkovou penaltou z Bělehradu, popř. letícím oštěpem Báry Š., ale poprvé si naši špunti okusili turnaj bez borců ročníků 2002 a 2003. Nutno dodat, že až na první zápas se s tímto nelehkým úkolem popasovali jako správní chlapi a po zásluze se doma dočkali teplé večeře nebo aspoň teplého slova. Je jen škoda, že se této pocty nedočkali také původně nominovaní Domísek D. (omluvenku jsem však pochopil) a Tobiáš G., který patrně v návalu nervozity neposlal ani omluvenku a prostě nepřišel.
Chodov – Háje SOS "A" 0:4
            Po výše uvedených slovech si možná bude vážený čtenář myslet, že si z něho tropím nemístné špumprnágle, ale není tomu tak. Byl to prostě první zápas této věkové kategorie se vším všudy. Jako by chlapci po celou dobu utkání hledali na hřišti své starší souputníky, aby jim pomohli, ale oni stále nikde. A tak nejprve Míša S. nedošel pro balón, potom Matěj P. velmi špatně rozehrál od branky, krátce nato Mareček Č. nezpracoval poněkud těžší míč a nakonec Sam nepokryl nabíhajícího soupeře, ačkoli na něj byl upozorňován.
            No nic, nejsme žádná domácí plstěná obuv – šup do kabiny a znovu hrrr na ně!
 
Chodov – Praga 1:2
(gól: Míša Straka)
            Tenhle zápas jsme měli vyhrát. Bohužel jsme tentokrát museli lehce slevit z našeho obvyklého záměru, že nehrajeme na výsledky. Ono totiž na turnajích nejde tuto skutečnost přehlédnout – všude visí tabulky a všude se Tě ptají, jak jste hráli a kolikátí jste. Ale i na tuto hru si musí chlapci zvyknout a nutno dodat, že v tomto zápase si paní Smůla vybrala krutou daň, za níž by se styděl i nevzdělaný berní úředník či sám pan Kalousek. A jakkoli se nerad vymlouvám na cokoli zvenčí (rozhodčí, vítr, povodně na Filipínách či řecká krize), tentokrát zápas hrubě ovlivnil i sudí, na čemž nic nemění, že to neudělal schválně; je ale faktem, že jasný faul by se měl pískat bez ohledu na to, kolikátého je a že se blíží Vánoce…
            Do vedení nás poslal Míša nádhernou peckou a míč byl častěji naším kamarádem, jenže v 7. minutě rozhodčí provedl svou zápasovou botu (ne, přímo baganče!) a Pragovka se štěstím vyrovnala. Pak jsme ještě trefili tři břevna, a když Danýsek v poslední minutě vyrobil maličkou, ale opravdu maličkou chybičku, dostali jsme nespravedlivý gól na 1:2 a byl konec. To však byla pro hochy motivace jak dvoudenní nonstop výlet do cukrárny a že není radno si s námi zahrávat, pocítil za okamžik Šeberov.
 
Chodov – Šeberov 4:1
(góly: Míša Straka 3, Šimon Větrovec 1, asistence: Míša Straka, Šimon Větrovec, Šimon Tříska, Danýsek Murk)
            To je najednou titulek, což?! Náš zapisovatel nestíhal psát, takže nejvíce času při psaní tohoto referátu zabralo luštění důmyslných zkratek. Dali jsme však vše dohromady, takže se můžete právem kochat a ti pyšnější i nadýmat. Nejvíce se momentálně dmou u Straků, neboť Míša si z nebohých borců reprezentujících kultovní pražský rybník vytvořil trhací kalendář, aniž by k tomu potřeboval jakékoli modelky; nasázel regulérní hattrick a ještě stihnul Šímovi přímo z výkopu na nádherný banán přihrát. Danýsek v brance navíc zachytal jak velitel všech pavouků a obecně výměna brankáře pomohla, poněvadž i přesně rozehrával, zatímco Matěj na jeho místě v poli držel stabilitu a málem se zapsal i mezi kanonýry. Takto odehraný duel lze kvalifikovat jako solidní válec, po kterém by toužil i barcelonský Camp Nou.
            Zasloužená odměna za minulou křivdu!
 
Chodov – Plzeň 2:0
(góly: Mareček Čížek a Míša Straka, asistence: Míša Straka a Šimon Tříska)
            Spanilá jízda měla pokračovat! Slovo "Plzeň" vzbuzuje několik příjemných asociací, jako např. jistý nápoj anebo mužstvo, které v současnosti předvádí v Čechách asi nejhezčí fotbal. V tomto městě si však musí doživotně pamatovat slovo "Chodov". Naši borci totiž jeli jako parní válec přes těstovinový salát a místy mi bylo nebohých Plzeňáků líto. Po úvodním náporu odpálil doslova dělovou nálož Mareček Čížek, který předvedl, jak je jednoduché dát gól – prostě se stačí napřáhnout, zamířit přesně k pravé tyči a soupeřův gólman nestíhá ani pozdravit. Hukot nestačil ani doznít, když Šimon Tříska nenápadně posunul míč Míšovi S., který zaútočil na cenu pro nejlepšího střelce turnaje opravdu famózním způsobem – ten vingl nemusí dalších 10 světelných let vymetat. To vše podpořil Danýsek zákroky a rozehrávkami na pomezí geniality a monstróznosti, takže ani nebylo divu, že udržel čisté konto a do té doby zaznamenal průměr 0,5 gólu na zápas, čemuž by Petr Čech v Chelsea nyní záviděl.
            Shrnuto: krásná podívaná, do té doby nejlepší výkon na turnaji.
Chodov – Podolí 3:4
(góly: Míša Straka 3, asistence: Mareček Čížek 2, Šimon Větrovec)
            Chceme, aby hráli všichni? Chceme! I když nás tento experiment možná stál výhru, stejně si na tom budeme trvat. Když totiž nastoupila sehraná první čtyřka, bylo vše v pořádku a vedení utěšeně narůstalo (3:1), pak ovšem přišly změny, aby si zahráli všichni a bohužel se výsledek lehce otočil. Nevadí, nic se nedělo, protože beztak bychom se do boje o 3. místo již nedostali (díky smolné porážce s Pragovkou by nám nestačila ani výhra o 40 gólů, k čemuž duel v úvodu směřoval), takže nás čekala bitva o 5. až 8. místo a vzhledem k tomu, že jsme tento turnaj brali jako pokusný, považovali jsme to za úspěch.
            Speciální gratulace pak patří Míšovi S. za jeho brutální hattrick, a když pak navíc pochopil, jakým způsobem má zpracovávat míč, aby si vytvořil ještě lepší střeleckou pozici, byl to impuls k tomu, že jsem promptně objednal další turnaj v únoru 2013.
 
Chodov – Háje SOS "B" 1:1, penalty 2:3
(gól: Míša Straka, asistence: Sam Pastierik)
            Městečko Twin Peaks, Ptáci, Záhada Blair Witch a zápas Chodov – Háje "B" – to jsou horrory, které prostě vešly do dějin předním vchodem, aniž by bylo nutno zvonit nebo klepat. V prvním souboji o 5. až 8. místo jsme měli možnost vychutnat si vše, co fotbal může přinést – neuvěřitelné situace před oběma brankami, jen tak mimoděk další trefu našeho nejlepšího střelce, dva výstavní zákroky našeho gólmana, obětavé padání do střel, fantastické přihrávky i kiksy a štěstí či smůlu na obou stranách. Zaslouženě pak rozhodoval penaltový rozstřel, i když více šancí jsme za těch pravidelných 11 hracích minut měli my a na tyče vyhráli 2:1.
            V penaltovém rozstřelu jsme vedli už 2:1, ale nakonec až 4. nastavovanou penaltou spadli pouze do bojů od 7. až 8. místo. Netřeba toho litovat, penaltová loterie už vypekla větší borce – namátkou Roberta Baggia, Zica, C. Ronalda nebo Johny Terryho.
            I z toho důvodu neuvádím jména těch, kteří gól z penalty nedali, aby z toho neměli podobné noční můry, jako já ve 12 letech při sledování dalšího výstavního horroru Svědek na zabití, který jsem měl možnost vidět na osamělé chalupě uprostřed polí a samozřejmě ve 22.30 hodin… Každá zkušenost se totiž dá přetavit v lepší provedení úplně všeho, jelikož zkušenost je nesdělitelná, nepřenosná a teprve osobním vyzkoušením se stává zkušeností.
Chodov – Třeboradice 3:1
(góly: Šimon Tříska, Šimon Větrovec, Míša Straka, asistence: Sam Pastierik a Míša Straka)
            Není kumšt vyhrávat, když se nedaří, ale naopak – když to v předchozím zápase o ňadra korejské ženy nevyšlo, zahodit zbytečné chmury a pustit se do nové výzvy. Náš zelený soupeř se nestačil otáčet, kdo že se to v těch modročervených dresech po hřišti pohybuje a možná ani nestačil poznat, jaká je barevná kombinace našich dresů, poněvadž v takovém pohybu a rychlosti jsem snad hochy hrát po celý turnaj neviděl. Jako by chtěli to nejlepší nechat nakonec a předvést svým nejvěrnějším fanouškům "the best off" ze svého umění.
            Zkrátka a dobře, nasypali jsme jim rychlé dva góly (Šimon Tříska si krásnou levačkou zaznamenal svůj první v našem dresu a byl z toho tak vyjevený, jako by poprvé v životě viděl skutečného kačera Donalda), nechali je čuchnout na 2:1 a pak už je dorazil symbolicky Míša, jenž tak zaznamenal svůj 10. gól na turnaji a jen o dva mu unikl titul pro nejlepšího střelce a snad i hráče celého turnaje.
            Sedmé místo je pro první turnaj této věkové kategorie krásným úspěchem, to vše navíc s kladnou bilancí a dvěma smolnými porážkami, což do budoucna věští ještě větší jásot (teď to zkuste říct rychle, ta poslední čtyři slova) a hned 25. února k tomu budeme mít možnost znovu v téže hale.
Hodnocení našich borců:
 
Matěj Pavlas – první dva zápasy strávil v brance, v dalších se pak vrhl obětavě do útoku a obrany (tímto oceňuji jeho univerzálnost) a v několika případech nebyl daleko od svého prvního gólu (to by měl tatínek radost). A pozor: už netráví zápas v poloze ležícího střelce, ale stojícího tvrďáka – známka 7
 
Daniel Murk – coby kapitán (služebně nejstarší mezi všemi našimi borci) se neohroženě postavil do branky a od třetího zápasu drtil až na malé výjimky ambice soupeřových hráčů, a to nejen svými zákroky, ale hlavně herní předvídavostí a také přesnými rozehrávkami, jimiž založil nespočet nebezpečný akcí; škoda, že se neevidují 3. asistence – známka 8
 
Marek Čížek – kdyby se vyhlašoval gól turnaje, tak ho Mareček vyhrál o dva parníky, protože tu šlehu téměř z půlky k pravé tyči vidím ještě nyní v krásných snech a věřte tomu, že je to daleko půvabnější, než si chlapci leckdy mohou zdát. Jinak nevypustil jediný osobní souboj a jeho technické finesy začínají zkoumat už autoři FIFA 14 – známka 8
 
Kryštof Krbec – zažil svoji premiéru v našem krásném dresu a určitě si ji představoval lepší, ale Kryštofe, kdybys viděl, jak si počínalo nespočet slavnějších fotbalistů ve svém prvním soutěžním zápase, určitě bys z boje neutíkal a nesmlouvavě se pustil do tréninků, aby se na příštím turnaji mohlo psát právě o Tobě jako nejlepším hráči – známka 6
 
Samuel Pastierik – nenápadný, často tahaný za dres a bráněný všemi způsoby, ale nesmírně platný hráč, který kličkami připomíná Messiho a jen malinký kousek mu chybí k tomu, aby se jednoho dne tento argentinský zabiják chodil doučovat právě k němu. Společenská stránka je už nyní na výši, teď jen přidat trochu té fotbalové – známka 7
 
Michal Straka – deset gólů a tři asistence. Potřebuje snad někdo lepší vysvědčení pro nejvyšší známku z našich reprezentantů? Je mu jedno, odkud pálí, hlavní je vědět, kde je branka a ještě něco navíc: pochopil námi vysvětlovaný signál přímo z rozehrávky, z něhož jsme dali dva góly na turnaji. Škoda, že jsem neměl klobouk… – známka 9
 
Šimon Tříska – sice už odehrál v našem dresu pár zápasů, ale první gól – to už je zcela jiná kategorie a navíc nohou, která zrovna nepatří k jeho nejvýstavnějším zbraním jeho fotbalové výbavy. Podporován rodinným klanem předvedl, proč si vybral fotbal jako hlavní sport a já přidávám obrovské plus navíc: věří si a nebojí se! – známka 8
 
Šimon Větrovec – vidíte-li do vzdálenosti deseti kilometrů a dohlédnete-li na Chodov, určitě uvidíte i věčný úsměv tohoto borce, u něhož jsou pokroky ve fotbalovém umění tak obrovské, že nestačím zvedat telefony z Barcelony i Madridu a jen nešťastná shoda okolností (neměl jsem doma sbalený kufr) mi zabránila v cestě za Alexem Fergussonem do ManU; copak ten skotský lišák asi chtěl? – známka 8
 
Diváci: rozptýleni po celé hale sice netvořili jednotný kolektiv, ale v pravý čas byly hlasivky těchto rowdies slyšet, a když se nejedná o dvojitý koučink, jsem za tyto ohlasy jedině a pouze rád. Kromě toho pozápasové posezení bylo velmi příjemné – známka 7
 
Děkuji tudíž mým odborným asistentům, Kubíkovi s Jirkou, dále pak kreativní a po všech stránkách na vše připravené vedoucí Evičce, mému zapisovateli Marounovi a pro jistotu také poděkuji celé rodině Strakových za fotopřílohu, abych náhodou na nikoho z nich nezapomněl.
 
Láďa Salvet, v Praze dne 1. prosince 2012
 
A pokud Vám nestačil tento hlavní chod, máte k dispozici salátek po něm:
 
http://lada6767.rajce.idnes.cz/turnaj_Kvetnoveho_vitezstvi_1.12.2012
 
 

dsc02131.jpg

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář