Jdi na obsah Jdi na menu
 


Turnaj Říčany 17. 3. 2013 - ročníky 2002 a mladší

15. 4. 2013

dsc02720.jpg

 Turnaj Říčany – 17. března 2013
 
            Po důkladné přípravě a s velikým očekáváním jsme vyrazili k jedinému turnaji ročníků 2002 a mladších – namlsáni výtečným výkonem hlavně v první půli proti Hájům a také velmi dobrou produkcí během speciálních tréninků. Všichni soupeři podle jmen vypadali hratelně, tj. porazitelně a kromě Sendiho nám navíc nechyběl nikdo jiný významný. Start turnaje byl navíc naplánován až na 12.00 hodin, venku krásně dovádělo časné jaro, takže jediný pozdě přišedší Dave Doležal bude sice muset doma vysvětlovat, proč na závěrečné vytváří kolečko, ale s tím se jistě při své (či otcově) výřečnosti vypořádá.
 
Chodov – FC Velim 2:0
(góly: Maroun a Radim, asistence: Radim, Maroun, Matyáš)
            Start se podařil na jedničku s hvězdičkou. Kombinace měly smysl, naši borci o sobě věděli, a když už v 6. minutě (hrálo se na 14 minut) vedli 2:0, nebyl důvod k jakémukoli znepokojení. Utkání jsme navíc orámovali dvěma krásnými brankami, které hned aspirovaly na akce turnaje a o něž se podělily dvě naše největší hvězdy v poli (nikoli bramborovém), Radim a Maroun. Další šance pak měli ještě Matyáš, Radim (dvakrát, z toho jednou břevno), Maroun a Lokajík, ovšem pohodová výhra se již co do výsledku neměnila, což vcelku trefně okomentoval náš Iker: „Kdyby aspoň jednou vystřelili…“ Lehce parafrázovanými slovy klasika: lepší start jsme si nemohli přát.
 
Chodov – Bohemians Praha (Střížkov) 0:1
            Stává se nepříjemnou tradicí, že si na každém turnaji vybereme tzv. zápas – blbec. Proti týmu ze Střížkova, které si před časem přisvojilo neprávem název „Bohemians“, jsme totiž zazdili asi šest gólových šancí, trefili břevno, dvakrát minuli poloprázdnou branku, po Marounově střele nebyl nikdo schopen dotlačit aspoň uchem míč za brankovou čáru (kde se asi deset vteřin nečinně válel), stříleli jak Bulhar po obrně a gól dostali z jediné pořádné střely soupeře – to bylo určitě tím, že daleko fotbalovější Velim Ikera tolik neprověřila, takže patrně zamrzl včetně obou zadních útočníků, kteří podivný pohyb ještě podivnějšího kulatého patrona pouze pozorovali. No nic, utěšovali jsme se, protože výkon nebyl špatný a chybělo jen to, co dělá turnajového vítěze – góly (nebo Sendi?). Kdybychom ovšem věděli, že právě tato nešťastná prohra nám sebere druhé místo … to by se jeden po…
 
Chodov – Libuš 2:1
(góly: Maroun 2, asistence: Iker)
            Troufám si tvrdit, že s pozdějšími vítězi turnaje jsme sehráli nejlepší a pro nás také nejšťastnější zápas, protože objektivně je nutno přiznat, že Libuš byla lepší a tentokrát Iker vytáhl několik magických zákroků, aby jejich útočné choutky zpacifikoval. Libušský brankář pak také působil velmi jistým dojmem, a i když jsme před zápasem upozorňovali, že nahoře není tolik jistý, rozhodující gól mu Maroun propasíroval necelou minutu před koncem pod tělem jako mistr světa v tetrisu. Dost možná to byl i nejhezčí zápas turnaje, protože se hrál oboustranně kombinační fotbal, o čemž svědčí i fakt, že nás libušský trenérský démon Babák bezprostředně po turnaji pozval na přátelský zápas – viz fotografie v rajčatovém salátu.
Chodov – výběr OFS Praha–západ 0:1
            Nutno přiznat, že po báječném výkonu i vítězství proti Libuši šla naše výkonnostní křivka notně dolů, což se projevilo už v tomto zápase. Utkání bylo oboustranně vyrovnané a rozhodly ho tři šance, které jsme patrně proměnit měli – Oťas. Honzík L. i Dave však ve vyložených pozicích selhali, takže přišla blbá odrážená před naší brankou a Iker si mohl ruce vytahat, ale stejně jako celá rodina s řepou míč ze sítě nevytáhl. Stínem zápasu ovšem byl brutální krosček před mantinelem jednoho z vybraných z Prahy – západ, který odnesl Maroun boulí na zádech od lokte a úderem do hlavy o mantinel. Kdyby tedy pro změnu výběr OFS Praha – západ zval někoho na přátelák, doporučuji hokejové helmy…
Chodov – Junior 0:2
            Velkou vinu na nejhorším výkonu našich borců na turnaji nesou trenéři, kteří si nějak popletli čas výkopu a spokojeně klábosili v místní restauraci nad malinovkou a klobásou, zatímco jejich svěřenci již vykopávali poslední duel na turnaji. Tímto se omlouváme za toto politováníhodné nedopatření, k němuž dochází maximálně jednou za deset let.
Zkrátka a dobře – v tomto utkání nám nevyšlo prakticky nic (snad kromě Oťasovy šance po konečně povedeném rohu), jako by kluci byli otřeseni jednak již zmíněným pozdním příchodem obou trenérů, tak rovněž kapitánovým zraněním z předchozího zápasu a obavou, aby se něco podobného nestalo i jim. No, a když pak v posledním utkání celého turnaje falešná Bohemka nedokázala odolat Junioru, bylo jasné, že končíme pátí, což sice znamená předposlední, ale opět se skalpem vítěze turnaje.
            Finální hodnocení? Inu, poněkud rozpačité. Na jedné straně našim borcům nelze vytknout snahu a bojovnost za hranicí sebeobětování, ale na druhé jsme přece jen očekávali více fotbalového umění, přesnější přihrávky a hlavně prudší a efektivnější střelbu. Konečné páté místo je vzhledem ke dvěma krásným výhrám a předvedeným výkonům trochu kruté, ale tabulka byla prostě taková… Nicméně, pohár jsme dostali a doufáme, že na jaře v soutěžních zápasech si již podobné stesky odpustíme (tedy hlavně autor těchto komentářů, brblal jeden)!
           
Hodnocení našich borců:
 
Jan Hromádko – právem byl společně s Marounem a Radimem vyhlášen hvězdou turnaje v našich barvách, protože na čáře místy čaroval (hlavně proti Libuši), a když rozhodčí oproti původním propozicím povolili výhozy přes půlku (k našemu údivu), zásoboval naši útočnou vozbu přihrávkami a pasy na pomezí chytrosti a geniality – známka 8 (0 gólů, 1 přihrávka)
 
Vojtěch Doležal – doprovázený tentokrát svojí sestrou se snažil uplatnit svoje filigránské finesy s balónem, předvedl několik vtipných přešlapovaček, jimiž zmátl soupeře až daleko za hranice Říčan, ale do zakončení se bohužel nedostal a také se nechal párkrát obrat u mantinelu o míč. Jinak ovšem spolehlivý článek statečně bojujícího týmu – známka 7 (0+0)
 
Matyáš Hudec – občasné problémy mu dělal kluzký povrch a hodně skákající míč a leckdy měl obtíže i s odhadem odskoku od mantinelu, takže na jeho vrub padá jeden inkasovaný gól v naší síti v nešťastně zakončeném zápase s výběrem OFS PZ, což ale nahradil neutuchající snahou létat dopředu a dozadu, rvát se o každý míč a cpát se do zakončení, takže příště to určitě vyjde – známka 6 (0+1)
 
Marek Salvet – náš nejlepší střelec a také (jako tradičně) nejfaulovanější hráč předvedl proti Libuši výkon snů, kterou vlastně sám svými dvěma góly porazil. Dokázal se navíc vtipně a účinně zapojovat i do defenzívy, a kdyby mu někdo počítal množství povedených přihrávek, možná by se dostal k násobku data a měsíce. Nevím, zda mu doporučovat zlepšení tzv. hokejového zapření u mantinelu, ale po těchto zkušenostech… – známka 8 (3+1)
 
Radim Semerád – nutno přiznat, že od této útočné dvojky jsme si slibovali trochu více, neboť kromě prvního a třetího zápasu efektivní vůbec nebyla. Je mi také záhadou, kde nechal své pumelice z tréninku, protože kromě prvního zápasu vysílal k soupeřově bráně nesmělé až zdvořilostní pokusy. To všem ovšem přebila jeho snaha vzít občas všechno na sebe, nebát se chodit do soubojů 1 na 1 a vypomáhat leckdy přetížené defenzívě – známka 7 (1+1)
Daniel Straka – strávil na hřišti sice ne tolik minut, jako jeho ostatní spoluhráči a byl tam u dvou gólů soupeře, ovšem jeho maximální koncentrace a schopnost spočítat pravděpodobnost při debatě v šatně mu věští příznivou budoucnost a po vylepšení okamžité výbušnosti prokáže nejen svoje poziční schopnosti, ale také nemalou dávku fotbalové chytrosti a techniky – známka 6 (0+0)
 
Jan Lokaj – hodně často zaskakoval na všech místech v sestavě a vždy se do toho vrhl se svým pověstným zápalem, což chválíme. Dvakrát se ocitl nedaleko gólu, jednou odvrátil míč z prázdné branky, nejednou se obětavě vrhl do souboje o míč i ve zdánlivě ztracené situaci. Místy sice bylo poznat, že chybí tréninková praxe, jenže v jeho případě se nebojíme vlka nic a těšíme se na jarem pokropeného Lokajíka – známka 7 (0+0)
 
Ota Pavlas – škoda oněch dvou šancí, do nichž se dostal svým typickým způsobem, tj. skluzem přes celou podlahu – chyběl mu snad centimetr. Je ovšem zajímavé, že zatímco na tréninku hýří odvážnými zákroky do řad spoluhráčů, tentokrát náš Otakar Brousek nikoho svým uměním nepočastoval a dokonce dva osobní souboje prohrál! S chutí si však zahrál v útoku, o čemž vždy snil a gól při jeho nasazení tutově přijde příště – známka 6 (0+0)
 
David Doležal – i on se musel adaptovat na pro něj nezvyklou roli útočníka, k čemuž lze konstatovat, že tento způsob adaptace zvládl dobře. Jen je škoda, že při své jediné vážnější šanci nepoužil více vervy, kterou jinak oplýval celý turnaj a že se mu nepostavila aspoň tkanička, poněvadž jeho jásot po jím vstřeleném gólu je nenapodobitelný – známka 6 (0+0)
 
 
Diváci: v hledišti i v kantýně zabrali patřičná místa, jen se pořád nedaří nacvičit jakousi společnou choreografii, což je námět pro jarní soutěžní zápasy. Faktem zůstává, že než na sebe zbytečně upozorňovat, je lepší schovat si tu show na Oscara pro zápasy, v nichž fakt o něco půjde – známka 6
 
Děkuji tudíž panu Jirkovi a Oťasovi za výtečnou přípravu a rodině Strakových za bohatou fotopřílohu, jejíž kvalita donutila rajče prokopírovat se tam dvakrát!
 
Láďa Salvet, v Praze dne 17. března 2013
 
A pro gurmány je zde obligátní rajčatový salát (nyní snad již stačí jen poklepat):
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář