Jdi na obsah Jdi na menu
 


Turnaj Riegrovy sady 10. 3. 2013 - ročníky 2004 a mladší

15. 4. 2013

 

 Turnaj Riegrovy sady – 10. března 2013
 
            Na pokáleného i toaletní zařízení se zřítí. Čtou-li tyto řádky mladí p.t. čtenářové a nerozumí tomuto úsloví, nechť si od svých moudřejších rodičů nechají vysvětlit, proč jsem zvolil tento úvodník. Ano, ačkoli jsme rozhodně nehráli špatně, prezentovali se několika vytříbenými akcemi, porazili druhý tým turnaje a remizovali s jeho vítězem posíleným navíc o dva hráče ročníku 2003, přesto jsme skončili poslední. Ale po pořádku, ať z toho hned na úvod nemáme zeď nářků.
Chodov – ČAFC 0:2
            Dostat první gól ze špatné rozehrávky od branky (ačkoli jsme se na to připravovali) a druhý po nástupu druhé čtyřky na plac, aniž by se stačila pořádně rozkoukat a zjistit třeba, kde je soupeřova branka a kdo je vlastně soupeř, to je na obdržení velkého Pechvogela, což je tak smutný pták, že smutnějšího aby jeden pohledal. Když si k tomu připočteme tři gólové šance, které neproměnil Míša (náš hlavní kanonýrský favorit) a řadu dalších nebezpečných akcí, máme tady důvod, proč jsme v úvodním utkání turnaje přispěli k čistému kontu na straně soupeře, který byl více než hratelný – tedy byl k poražení. Inu, řekli jsme si, že smolný start máme za sebou a nyní již bude pouze lépe.
 
 
Chodov – Střešovice 1911 3:2
(góly: Míša 2, Sam, asistence: Danýsek a Mareček)
            Drama se šťastným koncem – znělo by neotřelé klišé, ale je tomu tak. Začali jsme totiž naprosto famózně a už ve druhé minutě vysunul Danýsek nádhernou uličkou Míšu, jehož bodlo tentokrát zacílilo přesně. O dvě minuty později upravil tentýž dělostřelec po líbezné přetahované o míč na 2:0 a měl být klid. Jenomže… Dvě minuty před koncem Danýsek opět nemohl najít nikoho v našem dresu při rozehrávce a bylo to 2:1. Tuto nespravedlnost však potrestal záhy Sam, když zužitkoval Marečkovou vysunutí jako od Xaviho a vypadalo to na pohodové vítězství, protože soupeř byl jaksi demoralizován. To jsme ovšem netušili, co se to může přihodit za infakrťák. Nejprve Šimon nešťastně namazal soupeři na 3:2, a když už jsme začali počítat vteřiny do konce, rozehráli střešovičtí borci aut a míč mířil k naší brance. Do konce zbývaly vteřiny tři, dvě, jedna a míč se najednou zamotal Danýskovi kolem rukou a jaksi prapodivně propadl za jeho záda – naštěstí už po uplynutí hrací doby, takže jsme mohli slavit první vítězství – sice trochu šťastné s ohledem na závěr, ale naprosto zasloužené!
 
 
Chodov – Praga 2:3
(góly: Sam a Mareček, asistence: Mates)
            Tuhle bitvu jsme měli vyhrát, ale když si dáme dva vlastní góly a sudí odpíská penaltu, o níž by se dalo úspěšně pochybovat, těžko slavit výhru i při stavu 2:0.
            A přitom to všechno začalo parádně, protože jsme o pár centimetrů vyšší pragováky nepustili k ničemu a naopak nejprve Sam krásně zasunul Matesův centr do branky a v sedmé minutě potrestal Mareček faul na svou vlastní osobu peckou, která by okamžitě mohla kandidovat do dovednostní soutěže "Dejte mi ránu!" Jenže… během 10. minuty jsme si dali dva skoro vlastní góly (opět špatná rozehrávka a potom Kryštofovo tápání, pod kterou nohou má balón) a bylo srovnáno. Půl druhé minuty před koncem si pak Mareček ve vlastním pokutovém území nešťastně nastřelil ruku a z penalty soupeř ukradl výhru na svou stranu. Nechci nijak porážku svádět na rozhodčího (asi by si to tzv. obhájil), ale dvakrát citlivé rozhodnutí to nebylo, protože náš player žádné gólové šanci nezabránil a dráhu míče ani tolik nezměnil. Hořekovat však můžeme hlavně nad tím, jak jsme ztratili vedení 2:0.
 
 
Chodov – Háje "A" 2:2
(góly: Mareček a Míša)
            Možná se budu opakovat, ale i tenhle zápas jsme měli vyhrát, jenže fotbal se pořád hraje na góly. Krásu jsme sice mohli rozdávat na hřišti i v hledišti (obojí se stává příjemnou tradicí), jenomže když zazdíme šest gólových šancí, inkasujeme dvakrát po dělovkách, které se spíše vidí v kategorii dorostenců a navíc Danýska zužují měchýřové obtíže, takže nepůsobí na čáře a při rozehrávkách zcela jistým dojmem, může nás utěšovat pouze jedno, že jsme s budoucím vítězem turnaje sehráli zápas, v němž jsme sice byli lepší a hru jsme víceméně tvořili, ale výsledek (který jsme mimochodem otočili z 0:1 na 2:1) byl pro nás s ohledem na průběh zápasu nepříznivý.
 
Chodov – Háje "B" 1:4
(gól: Míša, asistence: Šimon T.)
            Před posledním zápasem turnaje jsme udělali jednu změnu v brance, kdy Danýska vystřídal proti Pragovce skvěle chytající Mates, jenže za dvě minuty lovil míč ze sítě třikrát, takže aby z toho nebyla ještě větší ostuda nebo spíše frustrace, převlékl se opět Danýsek, ale s osudem zápasu jsme už nepohnuli. Míša sice dřel více než kůň v JZD před splněním plánu, Samík pobíhal s rychlostí Ferrari na testech před začátkem sezóny F1, jenže hájecká branka odolávala jak Šimonově V. i Marečkově pecce, tak rovněž dalším našim atakům a jakkoli byl konečný výsledek ovlivněn špatným začátkem, ostudu jsme ve zbylých 10 minutách určitě neudělali, čemuž nasvědčoval i výsledek této pasáže – 1:1.
   Škoda dvou zápasů, které měly mít jiný výsledek, mohli jsme se radovat z další placky ze série zimních turnajů, leč nebylo nám zřejmě přáno. Zahráli si ale všichni, vyzkoušeli si, co je to mít na sobě chodovský dres, a to je to nejdůležitější. Ostatně i z hlediště a od odborníků bylo slyšet, že jsme tento turnaj odehráli dobře, jenomže nám chyběla troška štěstí. Možná je to pravda a já k tomu jenom dodávám – ještě že nám nechyběl Zdeněk Troška, to už by bylo trošku mocJ.
 
Hodnocení našich borců:
 
Daniel Murk – na čáře ohromující neuvěřitelnými zákroky, při rozehrávkách trochu nejistý a místy i pomalejší, ale zároveň také autor jedné gólové asistence a řady dalších slibných přihrávek, které jeho spoluhráči do úspěšného konce nedotáhli. Ve 3. utkání turnaje se objevil i v poli a jeho bojovnost a nebojácnost sálala z Riegrových sadů až do těch mnichovských – známka 7 (0 gólů, 1 přihrávka)
 
Marek Čížek – tradiční opora zadních řad by při lepších výsledcích celého týmu nepochybně aspirovala na titul nejlepšího hráče turnaje, poněvadž s úsměvem téměř věčným zachytával soupeřovy akce a naopak hrozil nejen svým zanícením pro hru, ale také dělovkami, do nichž snad přidává dynamit. Když ho postavíte k exekuci trestného kopu, můžete si být jisti, že buďto padne gól anebo si soupeřův brankář zavolá pohotovost – známka 8 (2+1)
 
Jakub Kokeš – je sice na jednu stranu pravdou, že tentokrát nezatížil soupeřovo konto lišáckou brankou ála turnaj na Květnového vítězství, ale na stranu druhou svým pohybem vyčerpal nejednoho o tři hlavy většího protihráče a jeho týmové pojetí je zcela příkladné – nastoupí tam, kde je ho třeba a všude hraje s 1000% zaujetím – známka 6 (0+0)
 
Kryštof Krbec – kdyby si možná před každým zápasem nezdůrazňoval, jak moc se bojí a jak moc je nervózní, byl by jeho výkon o dva parníky lepší. Když totiž vidíme jeho tréninkovou snahu (samozřejmě při maximální koncentraci) a zejména jeho mimořádnou fyzickou zdatnost, je jen škoda, že tyto svoje kvality neprodá při zápasech. Kryštofe, neboj, Tvůj čas ještě nepochybně přijde – známka 5 (0+0)
 
Samuel Pastierik – s Marečkem a Míšou asi náš nejlepší hráč, protože na rozdíl od svého předchozího turnajového vystoupení se nesoustředil na diskuse s rozhodčími, ale pouze na hru, což se také nutně projevilo na jeho gólovém a asistentském kontu a klidně tam toho mohlo spadnout víc! Same, příště Tě možná zkusíme na postu zadního útočníka, ale za tenhle turnaj téměř smekám na dálku klobouk! – známka 8 (2+0)
 
Matěj Pavlas – jeho výkon v brance byl naprosto famózní a zcela neohrožený a ani tolik nevadilo, že padal na zem, protože v brance se to občas hodí. Zato v poli by se měl udržet na nohách a vnímat spoluhráče (i ty darebné protihráče, kteří mu chtějí sebrat jeho hračku, tj. míč), neboť techniku i fyzickou průpravu na to má – známka 6 (0+1)
 
Michal Straka – předpovídal jsem mu nejlepšího střelce turnaje, ale když hned v prvním zápase zahodil tři šance, nevypadalo to dvakrát růžově. Navíc se občas tlačil do koncovky, aniž by zvládl první dotek s míčem; sluší mu ovšem, že v průběhu nezatrpkne a neustále si žádá míč, vybírá prostor ke střele a nebojí se vzít odpovědnost na sebe a pozor: po gólu se i raduje, hurá! – známka 8 (4+0)
 
Šimon Tříska – odvedl svoje tradiční maximum, tj. hra za hranicí maximální bojovnosti až asijské houževnatosti, občas neposlušný míč a snaha na hřišti nevydržet na jednom místě, což je naprosto správné. Roste ve velkého hráče a až si balón ochočí jako jeho kolega Messi, můžeme se dočkat při jeho obratnosti neuvěřitelných kouzel a figur – známka 7 (0+1)
 
Šimon Větrovec – až pohrůžka fyzickým násilím vůči jeho ctěné matce zabrala a Šimon se místo poflakování na horských svazích ocitl na hrací ploše a hnedle byl vidět: jeho elegantní pohyb, soustavný úsměv a brilantní řešení herních situací sice trochu zanikalo v tom, jak byl trenéry posouván tu do obrany a tu do útoku, ale svým výkonem naznačil, že se nebojí, smí tedy do lesa a těšíme se na další představení – známka 7 (0+0)
 
Diváci: burcovali své hochy, chlácholili je po některých nepovedených zápasech a ujišťovali je, že smůla se jim na kopačky lepit přestane. Vrcholem jejich snažení pak bylo kolektivní dotvoření Danýskovy básně do školy, díky níž byl podmínečně vyloučen, takže příště to přenecháme páně Lokajovi st. a bude to vkusné a pro základní školu přijatelné – známka 8
 
Děkuji tudíž panu Jirkovi a Oťasovi za dokonalou přípravu a rodině Strakových za velmi pestrou a krásně prosvětlenou fotopřílohu.
 
Láďa Salvet, v Praze dne 10. března 2013
 
Tradiční rajčátkový salátek zde (jen nevím, proč se rovnou nezobrazí link a proč tedy musíte to přetáhnout, zkopírovat a teprve poté spustit – vot těchnika):
http://lada6767.rajce.idnes.cz/Riegrovy_sady_10.3.2013
 

dsc02623.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář