Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chodovská hlásná trouba č. 23

 

 

Chodovská hlásná trouba – 23. díl – 11. dubna 2014

 

Mladší žáci – Spartak Kbely

 

Byl krásný páteční den, až se člověku chtělo říct „dneska by to šlo“. Ovšem to bychom nesměli jet odpoledne do zapomenutého kousku prý ještě Prahy zvané Kbely. Začalo to ovšem zvesela, kdy Jirkův odvoz Evžen prostě odmítal brát telefon, a tak se statečně Jirka vydal na dalekou a strastiplnou pouť přes celou Prahu.

Dorazili jsme na místo v dostatečném předstihu a po zhodnocení místního hřiště jsme se těšili na pěkný zápas, jenže opět se ozvala stará bolest ničící koncentraci před zápasem a chuť trenérů – včasný příchod. A tak to samozřejmě poznamenalo i rozcvičku chlapců, kteří byť již samostatně pochopili, že rozcvička jim je třeba, a začali sami bez opozdilců. Tři minuty před výkopem dorazil náš brankář (Iker), ale tentokráte ho trumfnul Lukáš, který si v klidu přikráčel až 10 minut po výkopu…

Musím říct, že do zhodnocení zápasu se mi moc nechtělo, protože se mi nechce mluvit sprostě. Slovy Matyho : „Se na to už můžu vy…. Dejte mi klíče od šatny“. Ano, takto to tam vypadalo. Soupeři asi nikdo nevysvětlil, že fotbal se hraje s balónem a ne se soupeřovýma nohama, že některé zákroky rukou (dle vysvětlení místní trenérky se takto hraje fotbal, ovšem měla na mysli patrně ten americký) nejen, že byly za hranicí slušného chování, ale i lecjaký kick-boxer by se nemusel stydět. Prostě místo, abychom si zahráli pěkný fotbal, byli jsme rádi, že jsme odjeli jen pokopaní a bez zlomenin.

Hodnotit každého zvlášť, to bych popsal spoustu papírů a vypsal spoustu tužek, takže to vezmu pouze okrajově, protože každý si sáhne na srdce a řekne si sám, co se mu podařilo a co pos… pardon, co se mu nepodařilo.

Iker – Opět pozdní příchod, bez pořádné rozcvičky, první půle hrozná v druhé už to vypadalo o dost lépe.

Vojtíšek – srdce obrany, dříč, občas se zaklá, místo aby sledoval hru

Loky – jen tak dál, nebát se udělat si výlet klidně až do brány soupeře, ještě tak trochu zesílit na osobní souboje a bude to velmi zajímavé

Ota K. – co říct, trochu dnes přišel zakřiknutý, ale když se pak rozjel a opřel se konečně do soupeře tak to stálo za to; chce to víc energie a nebát se protihráče

Danuška – srdcař, obětuje plíce pro tým, opět to samé, dokud hrál svou hru, byl k nezastavení, když ho nakopali místní grobiáni, začal se vztekat a šlo to do…, ovšem když posléze vložil zdravé naštvání do hry, byly z toho tvrdé lekce pro soupeře a spousta pěkných momentek

Maty – už se budu opakovat, ale když dostal nakopáno a chtěl to zabalit, vzal si ho Jirka stranou, cosi tajemného mu řekl a Maty politý živou vodu vletěl jako uragán do řad protihráčů a nenechal si nic líbit

Šíma- věčný dříč, na to že je to ročník 2004 a některým protihráčům dosahoval svou výškou tak do pasu, udělal spoustu práce. Snad jen bych podotkl, že balón je součást fotbalu a tak pokud to jde, nekopu do něj hned z první (on to ví…)

Ota P. – hraje s rozvahou občas až moc, čili než se rozhodne co a jak, tak už je u něj protihráč. Jinak když je na hřišti nic nevypustí.

Luky – pozdní příchod poznamenal nejen rozehranost ale i soustředění. Poslední dobou jsou u tohoto talentu dvě tváře. Jednou hraje velmi dobře jindy máte z něj pocit, že na hřišti jen doplňuje ostatní. Měl by více přemýšlet o fotbale a méně o půvabech děvčat ve škole. Jinak největší bolest je zpracování, poněvadž pak mu už nic nebrání v cestě do soupeřovy brány

 

Dvě posily z Hájů – tentokrát se jim nic nevydařilo, neboť předvedli, co útočník nemá dělat, a to čekat, až k němu ten balon dojde. Nevraceli se ani pro balón, který šel směrem k nim.

 

Závěrečné hodnocení celého zápasu? Díky všem klukům že se sebezapřením dohráli tento hospodský fotbal ze strany soupeře, který se neštítil ničeho; proto patří velké uznání všem chlapcům. Příště na tento tým jedu s výbavou na americký fotbal a ostrými hochy jako ochranka. Pánové toto nebyl fotbal, toto, co je tam učí ten skot ženského rodu, se snad nedá považovat za sport…

 

Starší přípravka – SK Praha 4

 

Objektivně vzato – SK Praha 4 (dříve Nusle) byl lepším týmem. Bylo vidět, že střídavé starty základního kádru v elitních pražských týmech hráčům prospívají, neboť domácí působili vyspělým dojmem jak po technické, tak po kolektivní stránce, kdy si až na jednoho borce dokázali opakovaně, cíleně a přesně přihrát. Přesto jsme předvedli hlavně v první a poslední čtvrtině partii, za níž se stydět nemusíme, a je jen škoda, že jsme tento výkon nepředváděli celý zápas.

Speciální pochvalu pak zaslouží pan rozhodčí. Je dosti možné, že jej rozveselila již předzápasová beseda v přilehlém hostinci (a to jsme ani nevěděli, že se jedná o rozhodčího), ale faktem je, že s takovým přehledem a citem pro hru jsem už hodně dlouho nikoho pískat neviděl – viděl všechno, rozumně vysvětloval svoje výroky, nehrál si na nadřazeného – zkrátka radost pohledět (a po estetické stránce, nechť zhodnotí příslušné odbornice).

V první čtvrtině šli domácí v 5. minutě do vedení, když do té doby Artie zlikvidoval nejméně tři jasné šance, ale vyrovnání jsme se dočkali záhy, a to akcí zápasu! Sendi se ještě v závěru čtvrtiny dostal ke dvěma nadějným střelám, ale spíše jsme čelili soustavným nájezdům domácích borců, ale odolávali.

Ve druhé a třetí čtvrtině jsme však už neodolali a inkasovali celkem osmkrát, přičemž mě ale zarazilo, že převážně se před Artiem vyskytovali pouze Dave a Maroun, ačkoli se vracet měli všichni… Dostávali jsme se i do šancí (Dave, Míša, Sendi i Maroun), avšak prapodivně chytajícího cvalíka v domácí brance překonal až v závěru třetí čtvrtiny zjevně našňuplý Sendi, který si gólový moment zopakoval i za začátku té poslední, když oba góly byly jako přes scanner – sebral balón soupeři a prudkou střelou rozvlnil síť – jak jednoduché, ale účinné!

Největší nápor jsme předvedli v závěru zápasu, kdy Sendi trefil břevno, Dave cpal míč k tyči, Sendi poslal nadějný trestný kop do brankáře, Maroun se před brankářem domácích už nestihl prosadit, Míša zase zvolil zakončení svíčkou, ačkoli si gól hodně zasloužil!

Akce zápasu:

7. minuta: Artie krásnou kolmicí našel Danýska, ten hlavou (!!!) posunul Míšovi do běhu, Míša si odstavil protihráče krásně tělem a zkušeně zakončil – paráda!

 

Konečný výsledek 3 : 10 (1:1, 0:4, 1:4, 1:1), penalty: 5:4!

 Hodnocení našich borců: 

Artur Fedčuk – občas mu opravdu nebylo co závidět, když se na něj řítili tři domácí junáci a vrcholem smůly byl osmý gól houslemi, ale jinak chytal výborně, krásně a účinně rozehrával a třeba mu to tam příště i spadne, když bude chodit více dopředu – známka 8 (bilance 0+1)

 Marek Čížek – brzdily ho dosti následky zranění, protože ho soupeři předbíhali, střely mu tolik nevycházely, nezvykle často chyboval v přihrávkách, takže mu věříme, že to vše dožene a zaperlí příště – známka 6 (bilance 0+0)

 David Doležal – neuvěřitelný výkon! Zvládl odehrát celý zápas, vždy byl v pohybu, a to dokonce správným směrem, jednou se ocitl dokonce na pravém křídle, dvakrát ve velmi nadějné šance, ale bohužel – nespravedlivě mu přáno nebylo – známka 9 (bilance 0+0)

 Daniel Murk – na jednu stranu bylo vidět, že na to má, na druhou, že musí na tréninku přidat, ale vyznamenal se dokonalou přihrávkou na náš první gól a nebojácností proti soupeři, který byl regulérně o dvě hlavy vyšší a vše uzavřel dokonalým obloučkem při penaltách! – známka 7 (bilance 0+1)

 Sendi Murk – probral se až na konci třetí třetiny, kdy už však fyzicky nevydržel Maroun, takže největší úderná útočná síla týmu zůstala na 50%, což nepotěší. Omluvou může být jeho stále ještě ne zcela vyléčené zranění kolene – známka 7 (bilance 2+0)

 Samuel Pastierik – střídal výtečné momenty se slabšími, kdy nestíhal doběhnout dotírající Nuseláky. Překvapil výtečně házenými auty i tvrdší přihrávkou, ale pořád si myslíme, že Sam má na hodně víc – známka 7 (bilance 0+0)

 Marek Salvet – dost často mi připadalo, že mu ostatní natolik věří, poněvadž mu vůbec nepomáhali, nechávali ho létat tam i sem, až mu v závěru třetí čtvrtiny došel kyslík a tu poslední strávil převážně na lavičce – škoda hlavně pro tým – známka 9 (bilance 0+0)

 Michal Straka – je vidět, že mu zápasy v mladších žácích prospívají, protože si zdravě věří, což ukázal hlavně při prvním gólu, dokáže se dostat do šancí (škoda jen toho proměňování) a nebojí se vzít odpovědnost na sebe – známka 8,5 (bilance 1+0)

 

Soutěž aktivity:

Marek Salvet              - 34 + 54

Sendi Murk                - 62 + 24

Šimon Větrovec         - 56 + 19

Jakub Kokeš               - 27 + 21

Michal Straka              - 26 + 19

Daniel Murk               - 17 + 18

Adam Voseček           - 15 + 11

Šimon Tříska              - 12 + 13

Radim Semerád          - 10 + 13

Jan Červeňák             -   6 + 16

David Doležal            -   8 +   9

Pan Danuška               -   7 +   8

Ota Pavlas                  -   6 +   6

Lukáš Rosín               -   5 +   4

Vojtěch Doležal         -   1 +   8

Matěj Pavlas               -   1 +   8

Matyáš Hudec            -   5 +   3

Artur Fedčuk              -   2 +   5

Jakub Daněk               -   0 +   7

Marek Čížek               -   2 +   4

Ota Kořínek               -   0 +   6

Jan Hromádko            -   1 +   4

Filip Prachař               -   3 +   1

Tobiáš Gábrik             -   2 +   2

Jan Lokaj                    -   2 +   1

Samuel Pastierik         -   2 +   1

Dominik Doležal        -   1 +   2

Petr Pražák                 -   1 +   2

Jan Šesták                   -   0 +   3

David Šinkora               -   2 +   0

Marek Šenkýř             -   0 +   2

Lukáš Zelinka             -   0 +   2

Marek Jedlička           -   1 +   0

Petr Jun                       -   1 +   0

Václav Pokorný          -   1 +   0

Martin Přibyl              -   1 +   0

Adam Adámek           -   0 +   1

Martin Bártek             -   0 +   1

 

Vysvětlivka:

rozhoduje počet bodů (gól i přihrávka hodnoceny jedním bodem), poté počet vstřelených gólů a i v případě této rovnosti abecední pořadí

 Borci pátku:

 1.                  Marek Salvet a David Doležal

2.                  Všichni hrdinové z Kbel, hlavně ti, co přišli včas

3.                  Michal Straka

 Děkuji tudíž Jirkovi a Oťasovi za jejich trpitelskou roli ve Kbelích, Oťasovi ještě jednou za aktivní zpravodajskou složku, Evičce nebo Radce za půvabný zápis na Děkance a Strakům za trochu rajčátek do naší zahrádky (v době uzávěrky ještě nemám…)!

Za všechny Láďa Salvet, v Praze dne 11. dubna 2014.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář