Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hlásná trouba č. 21 (poslední březnový víkend)

 Chodovská hlásná trouba – 21. díl – 29. a 30. března 2014

 Turnaj Říčany (29. 3.)

            Říčanský turnaj – to je prakticky pro všechny možnost cesty vlakem, po D1, objížďkou nebo ve šňůře – prostě má to takový kolorit. Každopádně hala je to prostorná, mantinely občas duní a kantýna nestačí ohřívat kávu či točit nápoje všeho druhu. Vcelku příjemné.

Naši nejmenší borci vyrukovali do svého posledního zimního turnaje s jedinou, zato velmi bolestivou absencí, a to ve dvou směrech: Kubík Kokeš je vskutku výjimečný borec, takže jeho absence se rovná tomu, když Vám v autě dojde benzín – chvíli to jede samo, ale nikoli dlouho a pak musíte tlačit. Druhá bolest se pak týká Kubíka samotného, protože si patrně v návalu emocí neuvědomil, že dřevěná postel je silnějším protivníkem oproti jeho malíčku, takže prohrál nejen na body, ale i k.o. na cca dva měsíce… To mají potkani za to, že kradou, o čemž bude ještě zmínka ve speciální rubrice. K dovršení těchto lapálií schvátila Marečka Šenkýře nečekaná mrška jménem teplota, takže necestoval jižně od Prahy ani on a byl násilím držen v pelechu.

První duel s námi svedla Viktoria Vestec, celek oblečený celý do zelena, což je barva pro nás velmi příznivá (tím myslím krásně zelenou přírodní trávu). Půvabně oblečené soupeře jsme však nepustili za půlku a Šimon v brance měl tak svůj debut usnadněný, poněvadž se mohl věnovat rozdávání úsměvů a autogramů. Drtivým presinkem jsme pak získali celkem šest gólových šancí (hlavně Honzíkův samostatný nájezd po gólu přímo volal, stejně jako Adamův odvážný průnik vším a mezi všemi), o jejichž proměnění se nakonec postarali Kubík Daněk a Lukáš Hynek, pro něž to byly první góly v našem dresu – třikrát hurá a ještě jednou pro jistotu sláva. Když se pak v závěru vestečtí přece jen dopotáceli před naši branku, odpálil jim Honzík Šesták obětavým skluzem jak naději na gól, tak zároveň přiměl sudího (mimochodem po celou dobu turnaje přesného a spravedlivého) k závěrečnému hvizdu.

V Průhonicích obvykle končí řada nadějí soupeřů, kteří vyrážejí na Letnou bojovat o ligové body. Náš duel s nimi toto trochu připomínal, protože nejprve jim Šimon daroval první gól na stříbrném podnosu (položil míč na zem a nechal soupeřova útočníka nerušeně střílet), poté jsme sice po akci turnaje vyrovnali, ale když Adámek nevyužil tisíciprocentní šanci na gól, zachránilo náš nejprve břevno, ale v poslední vteřině zápasu (ano, v poslední vteřině) už nás nezachránilo vůbec nic, neboť takhle krásnou střelu průhonického draka by nechytil ani Neuer na play-stationu. Škoda, po obětavém výkonu jsme si zasloužili určitě více.

Proti Hradišťku jsme měli celý zápas pod kontrolou, leč naše koncovka připomínala marné pokusy Škodovky předjet Porsche. Dvě šance měl Honzík Š., Adámek se rovněž tlačil před branku, ale nedotlačil, Lukášek se místo střely odvrátil od míče, Kubík Daněk zase poslal balón místo na branku do hrazení, takže zaplněné a nadšené publikum gól nevidělo.

Mělník – k tomuto městu má pisatel těchto řádků specifický vztah a na požádání ho může tlumočit rodičům (nikoli dětem)… Můj asistent a pisatel poznámek do mého deníčku mi to napsal celkem přesně: gól jsme dostali po chybě gólmana, mají převahu, kopou balóny na diváky, nemůžeme se dostat přes půlku, nezdá se mi, že tam mají pouze hráče ročníku 2007, nedokážeme si vybojovat aspoň šanci, výborný gólman, po faulu na AV šance odvrácena a v poslední minutě blbý gól po malém faulu na JD. Co dodat? Snad jen – děkuji, lépe bych to asi nevystihl.

Na každém turnaji se nám stane jeden velký výbuch, a ten na náš přišel v pátém zápase proti Cholupicím. Začali jsme sice výraznou převahou (dvě šance spálil Adámek a jednu Honzík) a nic nenasvědčovalo tomu, k čemu se schylovalo, ale jelikož se hráči mají v první řadě povzbudit, nebudu jmenovat, komu že se to ten zápas hlavně v brance nepovedl a vyzdvihnu krásnou tyčku Mr. Honzíka, Adámkovu loženku a Davídkův gól, o němž si u Šinkorů povídají zřejmě ještě doteď.

Kralupy mají naopak status města zamilovaného, a to jak z důvodu povedené industriální architektury, tak také z důvodu slavné výhry starší přípravky na turnaji 22. 6. 2013. V posledním zápase turnaje jsme navíc předvedli společně s prvním zápasem nejlepší výkon, takže Kralupy potvrdily svou dobrou pověst. Honzík Š. si připsal jako brankář první nulu, Adámek měl dvě nadějné příležitosti, Míša se konečně soustředil na hru a dostal se ke dvěma střelám, které mu však v poslední chvíli zablokovali obětaví kralupští výlupci.

Umístění není důležité; stěžejní je, že nám v Říčanech bylo náramně, sluníčko svítilo a lákalo na roztodivné kratochvíle, dali jsme čtyři krásné góly, tři hráči si připsali debut v našem dresu (Šimon, Míša a Matyáš), další tři borci vsítili svoje první góly za Chodov (Kubík D., Lukášek H. a Honzík Š., jimž tímto gratulujeme pevným stiskem ruky i přes obrazovku)

 Akce turnaje (připravte si ruce na potlesk a ať je hodně hlasitý):

5. minuta zápasu s Průhonicemi: Šimon z branky vyhazuje míč přesně na půli, Adámek hned z první posílá míč Honzíkovi a ten rovněž z prvního doteku zakončuje naprosto s přehledem a neomylně, pročež šťastná maminka odbíhá pro odměnu (i pro sebe).

Hodnocení našich borců:

Šimon Pöll – první z trojice úplných nováčků v našem týmu si počínala trochu rozháraně. Tři zápasy v brance přinesly jednou čisté konto, podruhé nahrávku na soupeřův gól a potřetí zápas blbec se vším všudy. V poli pak bude nutno Šimonovi připomenout, že fotbal je běhavý sport, čemuž je nutno uzpůsobit i příslušné pohyby, ale on to zvládne – známka 6 (bilance 0+1)

 Matyáš Maixner – v utkání s Mělníkem zaujal zejména koncentrovanou manikúrní vložkou, místy mu chyběla lepší orientace na hřišti, ale hlavně mu chybělo větší nasazení, větší důvěra ve vlastní schopnosti, ale tohle všechno doženeme, takže to uzavřeme konstatováním, že na první pokus to určitě špatné nebylo – známka 6 (bilance 0+0)

 Tito dva borci byli direktoriátem turnaje vyhlášeni jedlíky turnaje, protože po každém zápase poctivě vyprazdňovali své svačinové boxy, které se tak zdály bezednými!

 Jakub Daněk – neuvěřitelný vzestup druhdy nenápadného Kubíka. Jeho riskantní přihrávky před naši branku sice vidím ještě teď, ale stejně tak vidím tu spoustu čistě odebraných balónů soupeřům, kulišácký gól, přehled při zakládání našich útoků, a obětavost, s níž se pouštěl snad do všeho; další z hvězd turnaje – známka 8 (bilance 1+0)

 Lukáš Hynek – hned v prvním zápase se dočkal prvního gólu, když lišácky vyčkával za obránci soupeře a nadvakrát dopravil míč do sítě. Tímto nepochybným megagalaktickým úspěchem se trochu uspokojil, protože v dalších zápasech se míče už spíš bál a nic nebezpečného z jeho kopaček nevypadlo; přesto pochvala za nasazení a vnímání! – známka 7 (bilance 1+0)

 Michael Novák – když se ho jeho otec po turnaji tázal, jaktože v posledním zápase zahrál tak dobře, odpověděl jsem za něj: přestal na hřišti dělat kašpárky a věnoval se fotbalu, což v jeho případě byla nakonec ta nejlepší volba, poněvadž potenciál v něm dřímá úžasný a nebude dlouho trvat a uvidíme to i na hřišti – známka 7 (bilance 0+1)

 Jan Šesták – další z našich hvězd turnaje. Jednak si konečně vstřelil svůj první gól v našem dresu a jednak drtil soupeře svými rychlými výpady vpřed, připravoval spoluhráčům jednu šanci za druhou (i když by místy mohl přihrávat dříve), stíhal se i vracet dozadu, takže se na jeho tváři opakovaně rozsvěcoval úsměv ála dítě u stromečku – známka 8,5 (bilance 1+1)

 David Šinkora – doplatil na pozdní příjezd, protože přišel o rozcvičku, takže se do správného tempa dostal až ve druhém zápase. Na dvě utkání se pak přesunul do branky, kde vychytal nejprve nulu, několikrát stihl pozdravit rodiče i fanynky v ochozech a když v pátém utkání vletěl do pole, postaral se o čestný úspěch naší potupy s Cholupicemi – známka 7 (bilance 1+0)

 Adam Voseček – tahoun týmu a hvězda turnaje v našich řadách. Bojoval s neuvěřitelným nasazením, až byl červenější než obvykle, přihrával, zakládal akce, obětavě se vracel; prostě článek týmu, bez něhož si těžko dokážeme naši hru představit. Klobouk jsem pak doma smekal před zrcadlem až téměř do půlnoci – známka 9 (bilance 0+1)

 Diváci: cholupický kotel nešlo přehlušit, avšak faktem je, že přílišného hluku jsme se z našich hlasivek nedočkali, pročež příště doufám v rasantní zlepšení, aby si také naši nejprťavější borci mohli připadat jako ve vroucím kotli, v němž se hraje podstatně lépe, než v ledovcové jeskyni – to vše samozřejmě při respektování všech doporučení pro rodiče, což v našem případě ovšem kvituji měrou vrchovatou a jsem na naše korektní publiku patřičně hrdý – známka 7

 

Speciální vsuvka – přestupy v životě minifotbalistů

Stávají se v životě fotbalovém i takové věci, že o Vaši ratolest projeví zájem jiný klub. Bývá slušností, že ten klub nejprve kontaktuje hráče (popř. rodiče), zda má vůbec zájem u nich hrát, ale bývá také zvykem, že je kontaktován v první řadě klub, který ho vychoval, aby byly domluveny detaily dalšího posunu. Bohužel se nám však v nedávné minulosti přihodilo, že hráčechtivý klub obešel v této své snaze mateřský klub a podstrčil rodiči k podpisu listinu, o níž tvrdil, že se jedná o tzv. střídavý start, ale ve skutečnosti toto zaměnil za přestupové lístky a ty poslal i na registrační oddělení PFS, aby byl proveden přestup bez vědomí mateřského klubu.

Konzultoval jsem tuto záležitost s nejmenovaným vysokým představitelem mého oblíbeného klubu a bylo mi řečeno, že když toto zjistil u svých mládežnických trenérů, okamžitě je vyhodil, neboť takto nečestně a nesportovně se jednat nemá, ačkoli to není výslovně zakotveno v řádech PFS a FAČR.

Prosím proto, abyste v případě zájmu kterýchkoli klubů (od Barcelony přes Bayern až po Slavoj Houslice) vzali v potaz výše uvedené. Naše borce vychováváme k zásadám slušnosti a fair-play a máme největší radost z toho, když toto aplikují na hřišti i v životě. Není tudíž důvodu, aby byli následně vedeni k zásadám jiným, nezdravým. Našim borcům rozhodně nebráníme v posunu kamkoli a jejich přání v plném rozsahu respektujeme, avšak neradi bychom, aby se stali předmětem sice možná legitimního, ale hodně neslušného obchodu.

V případě zájmu jsem ochoten poskytnout Vám k tomu podrobnější informace.


Turnaj ročníků 2005 a mladších – Hamr Bráník (30. 3.)

           Turnaje na Hamru v Bráníku (ano, v Bráníku, nikoli v Záběhlicích) přinášejí nejen fůru radosti, ale také hlavně ta správná kritéria – nehraje se na výsledky, ale na požitek ze hry. Za tímto účelem jsme poslední březnový víkend vyrazili na další boje do původně promrzlé, ale kolem poledního již notně zapařené haly, jejíž teplota spíše připomínala saunu.

Dorazit mělo původně šest týmů, ale jeden se odhlásil patrně v obavě před naším kolotočem a Viktorka Žižkov se dokonce ani neomluvila a zbaběle hlídala na Vítkově pevnost, na níž trůní světoznámý lapka na koni.

            První duel jsme sehráli proti hájeckému „béčku“ a bylo opravdu nač koukat. Už ve 42. vteřině dal Simon jasně na vědomí, komu bude patřit žezlo, které by mu určitě Mr. Žižka záviděl – Honzík Č. mu přihrál a soupeř loupal prvního banána. Mates sice poté předčasně lehl na zem, čímž umožnil soupeři vyrovnat a ve 4. minutě lovil Mates bezmocně míč znovu ze sítě, ale bylo vidět, že necháváme soupeři pouze čuchnout, aby ho to trochu bavilo. Přišly totiž chvíle hrdiny sobotního turnaje v Říčanech, který nejprve bodlem a potom zkušenou placírkou otočil skóre – Adámek se tak radoval během půldruhé minuty hned dvakrát z toho, co mu bylo v sobotu odepřeno! Do konce zápasu se pak ještě třikrát trefil Simon, a to nejprve po naprosto samostatné akci, potom po Matesově geniálním vysunutí a nakonec dovršil svůj gólostroj poklidným doklepnutím Fílovy milimetrové přihrávky po jeho tradičním průniku levou stranou hřiště. Na úvod šest gólů, krásné akce a ještě další dvě Fílovy šance – hezký počin!

            Hájecké „áčko“ hrající pravidelně elitní soutěž proti nejlepším mužstvům z celé Prahy se presentovalo fotbalovějším projevem, ale naši borci přistoupili k utkání bojovně a naprosto zaslouženě se dočkali i gólu už ve 2. minutě, který si připsal Honzík stylem „pojď sem – kam jdeš?“ V páté minutě se dostal do samostatně vybojované vyložené šance Adámek, ale minul branku o ňadra korejské ženy. Lukyho hokejovou vložku (hod soupeře přes mantinel) odměnil sudí odpískaným faulem, ale Mates se rozchytával k neuvěřitelným zákrokům, aby v poslední minutě předvedl hned dva, které okamžitě kandidují na „zákrok roku“. Nejprve vyrazil střelu mířící přesně pod břevno, balón se odrazil před dobíhajícího borce v modrém, ale Mates spadl na zem a míč mu doslova vyrazil z nohy – patrně brýlemi, avšak historie se neptá, historie jen nadšeně tleská! Byl to krásný zápas a jedna z ozdob turnaje! Poznámka technická: zapisovatel byl udeřen míčem do nosu – s takovým nasazením se hrálo!

            To Dolní Počernice na nás vletěli poněkud hlučněji a už v 55. vteřině zahráli Matesovi na housle. Hrálo se sem tam, tam sem, nahoru dolů, dolů nahoru, ale gólu se diváci dočkali až v 9. minutě, kdy jsme zahrávali roh a Honzík dotlačil téměř v zubech míč i s obráncem za čáru! O půl minuty později pak počerničtí čerti (jak jim přezdíval trenér) využili toho, že Mates přece jenom není tak obrovský a poslali míč přesně pod břevno, ale v poslední minutě jim to všechno vrátil Simon, který obral brankáře o míč a vsítil náš druhý gól a také poslední gól dramatického a velmi povedeného zápasu. 

            Odvety už tolik gólů nepřinesly, za což dávám vinu dvěma faktorům: Simonovi zvlhl střelecký prach a Fílovo zranění nám dosti narušilo sestavu. Proti hájeckému béčku jsme dosti dlouho nemohli ani trefit branku – Simon to zkoušel zeshora, do tyče, ale do sítě zamířila až akce založená Marounem (musel zaskočit za otřeseného Matese na pár vteřin) a v poslední vteřině zápasu potvrdil Sparťanskou krev Honzík, jehož bojovnost by se dala vystavovat, ne-li na mezinárodním poli!

            Hájecké „áčko“ nás v odvetě přehrálo lepší kombinací, protože naše řady byly trochu ochromeny péčí o Fílu a jeho ne úplně dokonalým pohybem, který na levé straně hřiště dělal všem protivníkům značné problémy. Gól si tak připsal pouze Simon po individuální akci; jinak naše útočné výpady připomínaly spíše bezzubého důchodce před čerstvým ovarem…

            Nevím, proč vždycky poslední zápas hamerského turnaje přinese něco, co znepříjemní zážitek z celého turnaje. Minule to byli neohrabaní segwayisté, tentokrát brutální zákrok na Fílu, jehož autorem byl blonďatý čert. Stál jsem od toho asi dva metry, takže jsem zřetelně viděl zrudlé oči vztekem a naprosto úmyslný zásah do Fílovy pravé nohy, díky níž následně musel vynechat pondělní trénink… Za tyto fauly se na mezinárodní scéně vylučuje a udělují přísné tresty – doufám, že si tento kopáč vezme nastalý hněv k srdci a do příště se podobných surovostí vyvaruje… Gól jsme nedali, ale tady šlo hlavně o to, abychom dohráli zdrávi…

            Každopádně jsme si připsali vítězství v turnaji, neboť vyhráli všichni, a o to tady hlavně šlo. Až na poslední zápas jsme viděli podívanou, která potěší více, než leckteré fotbaly v TV, zejména pak z naší nejvyšší soutěže. Už se těším, až jednou budeme hledět coby zasloužilí senioři na tyto borce, jak se prohánějí po ligových trávnících celého světa, a budeme si u fajfky říkat: „Jóóó, tomuhle jsem zavazoval tkaničky…“

 Akce turnaje (připravte si ruce na potlesk a ať je hodně hlasitý):

2. minuta zápasu s Hájemi „A“: Simon přihrává Honzíkovi, jehož oči těkají po obráncích a brankáři, tělo naznačuje jednu stranu, ale noha pálí neomylně na druhou – paráda!

Hodnocení našich borců:

 Jan Červeňák – bijec, rváč, ale vše ve sportovním duchu! Létá po hřišti jak utržený z řetězu, občas mu sice propadají útočníci, ale jeho buldočí zavilost tyto nedostatky nahradí, a když to tým potřebuje, dá i gól – nádhera! – známka 8,5 (bilance 2+3)

 Dominik Doležal – ne vše se mu úplně optimálně vydařilo, přihrávky nemají potřebnou rasanci a orientace na hřišti pořád trochu vázne, ale když si vezme balón, těžko se mu odebírá a jeho bojovnost a oddanost týmu z něj činí důležitý článek – známka 6,5 (bilance 0+1)

 Matěj Pavlas – zpočátku opět padal jak přezrálá hruška, ale pak předvedl několik fantastických zákroků, a kdyby se nevyvaroval několika zkratů, měli bychom v brance nejen zeď, ale snad i The Wall, to vše podpořeno i konstruktivní rozehrávkou – známka 8 (bilance 0+1)

 Filip Strejček – smolař turnaje! Odvedl směrem dopředu i dozadu neuvěřitelné penzum práce, snažil se všechny situace vyřešit fotbalově (tedy žádným bezhlavým odkopem do pryč), takže přejeme brzké uzdravení po zákroku počernického surovce a tu zmrzlinu si opravdu vyzvedni, protože si ji plně zasloužíš! – známka 8 (bilance 0+2)

 Šimon Větrovec – na jedné z fotek je demonstrováno naprosto jednoznačně: Simon vede míč a všichni se mu dívají na záda. Ve druhé půlce turnaje už mu trochu došel kyslík, takže občas volil nesprávná řešení, ale i tak byl naší hvězdou č. 1 aneb (jak by napsal klasik) jak je důležité míti Simona – známka 9,5 (bilance 8+1)

 Adam Voseček – ani netušíte, jak jsem byl rád, že se mu hned v prvním zápase podařilo prolomit sobotní prokletí a dal dva krásné góly. Mezi o hlavu většími borci působil jistým a sebevědomým dojmem a právem se ocitá mezi hvězdami víkendu – známka 8 (bilance 2+1)

 Lukáš Zelinka – putoval sestavou podle potřeb týmu, a byť se ne vždy vypořádal s náročností svých úkolů a hlavně v podstatně rychlejší akceleraci, nechal na hřišti srdce, občas i ležícího protihráče, zvládal odehrát balón do míst, kde to mohli spoluhráči čekat, čili relativně dobré – známka 6,5 (bilance 0+0)

 Diváci: tohle bylo opravdu výjimečné představení. Spontánního či organizovaného pokřiku jsme se sice nedočkali, ani choreo nebylo, dokonce ani roztleskávačky se v sauně neukázaly, ale podpory se našim chlapcům dostalo vydatné, pročež závěrečná děkovačka patřila právě a jedině a pouze jim – známka 8

 První jarní soutěžní zápas mladších žáků – Štěrboholy (30. 3.)

           Čtyři góly v sobotu dopoledne, dvanáct v neděli dopoledne a navrch ještě patnáct při nedělním odpoledni – 31 banánů za víkend – které mužstvo se tím může pochlubit? Naše ano!

Všichni dorazili ke Kolínu včas (dejme tomu, že i Iker), všichni absolvovali rozcvičku dle plánu, skoro všichni při ní přestřelili branku a úvodních osm minut z jejich produkce bolely oči – Luky ve 2. minutě uhnul hlavou místo gólu a Danuška v páté trefil vší silou robustní brankářku v dresu domácích. V 8. minutě pak nikoli naposled unikl našim zadákům hráč č. 10 a prohrávali jsme!

Tento úvod přiměl Jiříka, aby nám opětovně připomněl, že mu cosi vytéká z nozder, což probudilo v našich borcích takovou porci fotbalovosti, až oči pro změnu přecházely! Téměř z výkopu ukázal Maroun, jak má vypadat koncovka – Radim mu krásně namazal, Maroun se místo pecky podíval a chytře k opačné tyči zavěsil. O dvě minuty později Míša svou levačku teprve zastřeloval a i další minuty se odehrávaly dle našeho scénáře. Drželi jsme míč, dokonce i zdařile kombinovali, ale štěrboholská vozová hradba odolávala. V 18. minutě si opět vyrazil na zteč domácí borec č. 10, ale na Ikera nevyzrál, takže dosti omílané „nedáš-dostaneš“ nabralo konečně očekávané kontury:

-          19. Luky ze dvou metrů trefil jen slečnu

-          20. Maty z metru trefil totéž

-          21. Maroun opět s přehledem zakončil zručnou kombinaci svých spoluhráčů

-          25. Artie se zjevil v gólové pozici a nedal slečně šanci ani zahuhlat

-          26. Danuška nadvakrát propálil slečnu u bližší tyče (kudy to prošlo, nemám tušení, poněvadž brankářský dres byl hodně volný, ale gól to byl)

-          29. Radim s tečí dokončil svou těžebnou práci

Smolařem první půle se stal Míša, který při rozcvičování dostal dvakrát míčem do břicha, aby si v poslední minutě připsal třetí ránu – že se ale tak dokonale ve druhé půli pomstí, to čekal málokdo!

Po krátké přestávce (Sparta volala, takže se klukům omlouvám za chybějící penalty) se už pokračovalo vesměs na jednu branku, z čehož vyčuhovaly pouze akce čahouna s č. 10, jenž stál několikrát tváří v tvář našemu Ikerovi a uspěl jen třikrát. Naši zadáci si totiž patrně vzali poučení ze známé hlášky „kdo nevěří gólmanovi, hlídá útočníka“, takže si Iker zachytal více, než bylo zdrávo a poklona mu patří za to, že jednak některé kolegy neuškrtil a jednak za to, že kromě tří nájezdů zlikvidoval vše ostatní. Jinak se ale hrálo takto:

-          32. Maroun dvakrát v šanci trefil pouze sličnou slečnu, že by pozvánka na rande?

-          33. Maroun raději přihrával, Danuška mířil přesně

-          34. Radim nedal po Danuškově přihrávce slečně šanci se ani shýbnout

-          36. Lokajík orazítkoval tyč

-          44. Akce zápasu – Šíma se dočkal!

-          46. Artie slečnu načal, Maroun dodělal

-          48. Maroun nabíjel, Radim dorážel

-          51. Artie zakončoval další z možných akcí zápasu, a to vtipně na zadní tyči

-          53. Artie tak dlouho obtěžoval slečnu a její spoluhráče, až si raději dali vlastňáka

-          55. Míša naprosto zkušeně a s přehledem využil Marounovy průnikové přihrávky

-          57. Míša tentokrát přihrával, Radim byl v koncovce přísný a spravedlivý

-          60. Šíma v další možné akci zápasu skóroval z ťukesu Davea a Danušky

S chutí jsme si tedy zastříleli (deset gólů za jeden poločas je slušná potence), zahráli a některé akce byly vskutku oku lahodící. Akce zápasu se tudíž vybírala velmi obtížně, ale nakonec dostala přednost událost, kterou jsem tak trochu minule předjímal – první Šímův gól v mladších žácích!

 Akce zápasu:

44. minuta: Luky poslal výstavní kolmici za obranu, na níž si naběhl Šíma a píchnutím do míče hned z prvního doteku krásně zahrál domácí brankářce na housle – kdo to říkal? Já to minule říkal a jsem moc rád, že se to Šímovi, navíc takhle elegantně, splnilo!

 Konečný výsledek 15 : 4 (5:1).

 Hodnocení našich borců:

  Jan Hromádko – jeho minisouboje s hráčem č. 10 byly ozdobou zápasu a nutno dodat, že Iker si s nimi poradil velmi dobře, k čemuž připojil i přesnou a jistou rozehrávku; ani Vaclík nemá místo v sestavě jisté – známka 8 (bilance 0+0)

 Pan Danuška – dlouho to vypadalo, že chce slečnu v brance sbalit nebo aspoň orazítkovat, neboť se dlouho nemohl trefit, ale když už se mu to povedlo, roztočil kolotoč svých dovedností naplno a notýsek se nestačil plnit; pozor: poctivě se vracel! – známka 9 (bilance 2+4)

 David Doležal – tentokrát mu scházela trochu větší jiskra a důraz v přihrávkách, ale i tak ho lze pochválit za nasazení a koncentraci, kterou si zřejmě přinesl od antických bojovníků, neboť nikde jinde jsem jí neviděl – známka 7 (bilance 0+0)

 Vojtěch Doležal – v první řadě potěšil jeho návrat na hřiště po delších zdravotních obtížích a v druhé potěšila i jeho vrozená elegance a klid, s nímž si počíná i v těch nejtíživějších situacích, což do příště znamená: soupeři, mějte se na pozoru – známka 7 (bilance 0+0)

Artur Fedčuk – dopolední turnaj v něm zanechal tak hluboké stopy, že přivítal úlevu coby hráč v poli a blýskl se nejen třemi góly, ale i řadou krásně založených akcí s nádechem harfenní moderny – známka 8,5 (bilance 3+1)

Jan Lokaj – když si v poslední minutě zápasu vyrazil na slalom a nadělal ze čtyř protihráčů bezmocné slalomové tyčky, už se viděl jako střelec, ale pátá překážka znamenala konečnou, čili si počká do příště; jen pozor na propadávání útočníků – známka 7 (bilance 0+0)

 Matyáš Hudec – ať koukám, jak koukám, Maty není zapsán ve statistikách zápasu, což mi přijde poněkud nespravedlivé, protože tahal většinu akcí, dokonce měl možnost skórovat i hlavou, ale zůstalo jen u očekávání – známka 7 (bilance 0+0)

Lukáš Rosín – když útočník v zápase, v němž jeho spoluhráči nasází patnáct gólů, nedá ani jediný, těžko se dá hovořit o vydařeném představení, pročež doporučujeme svědomitější přípravu na zápas a hlavně rozvahu v koncovce – dělovka totiž není vždy ideálním řešením – známka 6 (bilance 0+3)

 Marek Salvet – jako první předvedl, jak vypadá klid v koncovce, poctivě se vracel, inteligentně zakládal útočné akce, obíral soupeře o balón, nabízel se ve volných pozicích, takže byl právem vyhlášen za jednu z hvězd zápasu – známka 9,5 (bilance 3+5)

 Radim Semerád – od první minuty byl kapitán nejen slyšet (jeho hlášky by se měly začít tesat), ale i patřičně vidět. Označení „špílmachr“ je naprosto trefné, a pokud se rodiče za brankovou čarou nenaparovali, jejích chyba, protože … další z hvězd zápasu! – známka 9,5 (bilance 4+2)

 Michal Straka – břišní terč se po poločase proměnil v dalšího z katů domácího mužstva, přičemž při prvním zakončení volil ukvapenou pecku se zavřenýma očima, ale při druhém už zachoval pověstný severský klid a … měla ho tam! – známka 7,5 (bilance 1+2)

 Šimon Tříska – další z hvězd zápasu se spravedlivě dočkala odměny za svůj koncentrovaný přístup k tréninkům a k zápasům. Už jsme nemuseli koukat na udivený pohled do nebe, ale na ruce vzhůru, radostný kukuč a ty housle, ty zněly! – známka 9 (bilance 2+0)

 Diváci: příjemné nedělní odpoledne přilákalo do Shterbo Holy Stadium poměrně početnou kohortu přihlížejících a nudit se určitě nemohli a pokud ano, dětský domeček a skluzavka byly hnedle vedle. Příjemné odpoledne s příjemnou kulisou – známka 7

Soutěž aktivity:

Marek Salvet              - 37 + 58

Šimon Větrovec         - 64 + 20

Sendi Murk                - 56 + 23

Jakub Kokeš               - 27 + 21

Michal Straka              - 26 + 21

Daniel Murk               - 17 + 17

Adam Voseček           - 17 + 13

Jan Červeňák             -   8 + 19

Šimon Tříska              - 13 + 13

Radim Semerád          - 13 + 12

Pan Danuška              -   9 + 12

David Doležal            -   8 +   9

Ota Pavlas                  -   6 +   6

Lukáš Rosín               -   4 +   7

Matěj Pavlas               -   1 +   9

Artur Fedčuk              -   5 +   4

Vojtěch Doležal         -   1 +   8

Matyáš Hudec             -   5 +   3

Jakub Daněk               -   1 +   7

Ota Kořínek               -   0 +   6

Marek Čížek               -   2 +   4

Jan Hromádko           -   1 +   4

Jan Šesták                   -   1 +   4

Filip Prachař               -   3 +   1

Tobiáš Gábrik             -   2 +   2

Dominik Doležal        -   1 +   3

David Šinkora              -   3 +   0

Samuel Pastierik         -   2 +   1

Petr Pražák                 -   1 +   2

Jan Lokaj                    -   1 +   1

Filip Strejček              -   0 +   2

Marek Šenkýř             -   0 +   2

Lukáš Zelinka             -   0 +   2

Lukáš Hynek              -   1 +   0

Marek Jedlička           -   1 +   0

Petr Jun                       -   1 +   0

Václav Pokorný          -   1 +   0

Martin Přibyl              -   1 +   0

Adam Adámek           -   0 +   1

Martin Bártek             -   0 +   1

Michael Novák           -   0  +  1

Šimon Pöll                  -   0 +   1

 Vysvětlivka:

rozhoduje počet bodů (gól i přihrávka hodnoceny jedním bodem), poté počet vstřelených gólů a i v případě této rovnosti abecední pořadí

Borci víkendu:

1.                  Adam Voseček

2.                  Šimon Větrovec

3.                  Jan Šesták a všichni mladší žáci

 Děkuji tedy v první řadě zapisovateli Marounovi na obou turnajích, poté (samozřejmě také v první řadě, ať nehuhlají) Jirkovi a Oťasovi za precizní rozcvičku, která nás probrala až v 8. minutě, a spoluúčast na povedeném štěrboholském odpoledni a dodavatelům rajčat, tedy Tomovi, Michalovi a Robinovi, protože tentokrát čítá rajčatový salátek velmi tučné hody, z nichž by se výživový poradce patrně po…l

Za všechny Láďa Salvet, v Praze dne 30. března 2014.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář