Jdi na obsah Jdi na menu
 


Turnaj v Říčanech 5. 1. 2014

 Chodovská hlásná trouba – 13. díl – 5. ledna 2014

 Ročníky 2003 a 2004 – turnaj v Říčanech

Začal rok 2014, v němž nás čeká např. vláda ozubené pleše, nejdražší olympiáda, mistrovství světa v kopané v samotné Brazílii, ale hlavně podle předpovědí všech prognostiků blýskán na lepší časy ve všech směrech. S ohledem na skutečnost, že v Severní Americe právě nechtěně natáčejí Dobu ledovou 4 a Velká Británie se proměnila v jeden vodní kanál, který by i v Amsterdamu záviděli, nevím, nevím, jak tito národové smýšlejí o podobných prognózách.

My ovšem věříme, že v letošním roce nás čekají ještě lepší a ještě krásnější časy, za kterýmžto účelem např. zprofesionalizujeme soubor trenérů až do počtu pěti občanů a budeme se dále snažit vychovávat z našich borců slušné a chytré lidi, kteří umí hrát fotbal.

První zápas nového roku nás čekal proti Aritmě (dřívějším působišti Radima S.). Byli jsme sice oslabeni o Arthura (a kdoví, na jak dlouho), ale i tak jsme vyrukovali v kompletním složení a zřejmě abychom ukázali naše gentlemanské srdce, nechali soupeře během čtyř minut nasázet tři góly. Potom jsme ovšem převzali otěže hry, díky secvičenému signálu tandem MS-SM snížili na 1:3, ale i přes vyložené šance Sendiho a Míši jsme už skórem nepohnuli… Škoda, poněvadž od páté minuty (hrálo se 14) jsme skutečně ždímali hadr pouze na soupeřově polovině, leč chyběl příslušný kbelík, kam by ta voda šla vetknout.

Po jednozápasové pauze jsme se střetli s domácími Říčany a předvedli jsme jeden ze dvou zápasů blbců. Na šance jsme vyhráli 3:2 a o výhře domácích rozhodla hrubá chyba (leč patrně neúmyslná) pana rozhodčího. Za stavu 1:1 totiž domácí zahráli regulérní malou domů, která se dle pravidel měla trestat pokutovým kopem, ovšem sudí do píšťalky nefoukl, takže domácí vyrazili do protiútoku, z něhož vypustili střelu síly vysypané igelitky z Alberta.  Ta se ovšem záhadným způsobem dostala za Ikerova záda, čemuž nevěřil ani autor tohoto zoufalého pokusu… Bohužel právě tento gól (resp. celý moment začínající chybou rozhodčího) rozhodl o našem umístění na turnaji…

Skuhrat ovšem nehodláme nikdy, a proto se raději čelem stavíme k třetímu zápasu proti Radošovicím. Ten začal už v 1. minutě gólem turnaje Šíma, který aktivním napadáním odebral míč soupeři a krásnou střelou z první trefil nejprve břevno, aby se míč odrazil za brankovou čáru způsobem, jaký by i play-station záviděl! Pár vteřin poté proměnil Maroun penaltu za hru brankáře mimo pokutové území (beztak podivné pravidlo, že za přestupek mimo pokutové území se nařizuje penalta…), a i když Oťas se krátce na to nedržel zásady, že kdo leží, neběží, Sendiho zkušená trefa po rychlém brejku založeném Ikerem nás opět poslala do dvougólového vedení. Jenomže… Míč je kulatý, země také, kostka je hranatá atd. Během dvou minut soupeři srovnali na 3:3, přičemž u jejich třetího gólu jsem hodně dlouho nechápal, o čem si Maroun s Davem povídali. No nic, znovu na nohy, znovu na značky a znovu vzhůru na soupeře. Na vyrovnání radošovičtí dosáhli v předposlední minutě, jenže v té úplně poslední se dvakrát trefil Sendi (čímž se konečně odčaroval) a radovali jsme se z výhry 5:3 a hlavně ze zlepšeného výkonu. Jediné, co nám mohlo dělat starosti, byly neproměněné čtyři další gólové šance, ale jak říkal Pavel Spalovna Kuka "důležité je se do nich dostat." My ovšem budeme raději jásat nad góly, než aby se nám sekala pumpa, když netrefíme prázdnou branku.

Na turnaj nedorazily celky Viktorky Žižkov a Hájů, takže se původně šestičlenné pole scvrklo na čtyři, což s sebou neslo odvety prvních zápasů, tentokrát v čase 15 minut.

A hned ta první odveta byla klasickým zápasem blbcem, či spíše dementem. Od první minuty se nám lepila smůla na kopačky, i přes naše varování jsme pustili soupeře opět brzy do dvougólového vedení, a když se v průběhu utkání zranili postupně Sendi, Dave a Maroun a do toho všeho Oto si nechal před posledním (vlastním) gólem nafackovat od balónu a ten vtipně umístit do vlastní branky, byli jsme hlavně rádi, že utkání končí, lhostejno, že prohrou 0:6.

Odveta s Radošovicemi pak přinesla rušný zápas, jemuž nechybělo nic – krásné góly, naše převaha, smolné Ikerovo zranění, naši akci tunaje a i přes těsný výsledek naši pohodovou jízdu, neboť poslední dva góly jsme dostali v závěrečných 20 vteřinách. Všechno začal v 6. minutě dvěma zásahy Maroun (pochválím hlavně ten druhý z trestného kopu po domluveném signálu se Sendim), a jelikož se k plnohodnotnému životu probral konečně i Míša a Šíma zjistil, že může dávat góly i normální cestou, vedli jsme tři minuty před koncem v pohodě 5:2. Možná jsem se v té chvíli dopustil zhůvěřilosti, poněvadž jsem nahlas pochválil Šímu, jak mu to vzadu jde, takže ty jeho dva gólíky do naší branky v posledních 20 vteřinách (z toho jeden regulérně vlastní) beru tak trochu i na sebe. K doslova blbému momentu došlo za stavu 3:1 v 9. minutě, kdy si Iker šel pro míč, zařval na Oťase "mám", že to bylo slyšet až na nádraží na druhém konci města, ale Oťas pokračoval nebojácně v krasojízdě… Výsledek? Iker skončil s bolavým kolenem vleže na střídačce, do branky musel Maroun a soupeř snížil do prázdné branky na 3:2. Nakonec to ale skončilo 5:4, takže jsme v posledním zápase měli za úkol porazit domácí a doufat, že Aritma splní roli favorita a neztratí body ani v posledním zápase turnaje.

Úkol první byl beze zbytku splněn a nutno dodat, že to byl náš nejlepší výkon na turnaji. Úkol druhý bohužel Aritma nesplnila, protože s domácími pouze remizovala, takže jsme brali až bronzovou medaili a potvrdili, že fotbal nemá logiku. S domácími jsme si vytřeli otvor, s Aritmou jednoznačně rupli, ale domácí s Aritmou remizovali, takže jeden jediný gól nás dělil od stříbrných medailí.

Proti Říčanům jsme totiž na palubovku doslova vtrhli a nehodlali ji nechat vcelku. Už ve 2. minutě trefil Sendi břevno, o dvě minuty později už mířil do sítě a o dvě další minuty později Šíma završil nádhernou souhru tandemu OK-MSt. Po Marounově čtvrtém špatném odkopu od branky (o centimetry míč překročil půlící čáru) sice domácí snížili, ale kam s tím na nás. Dělostřelec Sendi hattrickem během tří minut upravil skóre na 5:1, když mu dvakrát krásně asistoval Míša (bojující na pokraji totálního vysílení) a jednou předložil nabídku, která se neodmítá, gólman soupeře. Ten mimochodem hrál dost často na hranici risku, ale faktem je, že takový způsob se nám líbí, poněvadž založil fůru akcí a čert vezmi jeden gól. Takhle by měl hrát moderní gólman!

První turnaj, třetí místo, tři výhry, tři porážky, skóre 17:20, řada krásných akcí, dva zápasy troubové – mno, možná jsme si představovali turnaj této kategorie v lepším světle, ale berme to tak, že hoši teprve začínají, šli na turnaj bez jediného tréninku, myšlenkami určitě již ve školních škamnech a navíc přejedení po Vánocích… Bereme bronz a doufáme, že příště předvedeme jak lepší umístění, tak i lepší výkony.

Akce turnaje:

9. minuta odvety s Radošovicemi a Šíma s Davem se evidentně připravují na brazilský šampionát. Na půlící čáře rozehrávají kombinaci z první, třikrát si vyměňují balón, čímž dokonale zmatou radošovické nešťastníky, kteří pak už jen bezmocně sledují, jak Míša trhá síť způsobem, za který by se ani Jack Rozparovač stydět nemusel!

Na těsném druhém místě skončila akce z prvního zápasu proti Říčanům, kdy Dave posílá dopředu Otu, ten okamžitě geniálně vysouvá Marouna a jeho pravačka je neomylná – podél brankáře vyrovnává!

 Hodnocení našich borců:

 Jan Hromádko – vrcholně smolný gól proti Říčanům se nijak nepodepsal na jeho suverénním výkonu na čáře a při rozehrávkách od branky; bohužel však jeho mise skončila po nešťastném střetu s nahluchlým OP – známka 7 (bilance 0+1)

 David Doležal – pokud si někdo zasloužil na tomto turnaji gól, byl to právě Dave; neprohrál jediný osobní souboj, neprošel přes něj ani tank a stál u zrodu akce turnaje č. 2, takže navázal na svůj famózní podzimní závěr – známka 8 (bilance 0+2)

 Ota Kořínek – zápas–osel si užil se vším všudy v odvetě proti Aritmě a bohužel ani v dalších (hlavně úvodních) pasážích zápasu nepůsobil tak jistě jako při vyprávění vtipů v kabině, ale my víme, že při maximální koncentraci umí velmi hodně – známka 6 (bilance 0+2)

 Sendi Murk – ve třetím zápase definitivně prolomil střeleckou smůlu, která se na něj lepila jako daně na poctivě pracujícího občana, aby potom rozpoutal svou klasickou kanonádu, kdy bylo jedno, odkud pálí, hlavně, že přesně – nejlepší střelec turnaje! Vrcholem všeho byl pak jeho poslední kousek v turnaji: ze tří hráčů udělal občany marně vyhlížející autobus a poté vypálil na gólmana, který ani nevěděl, čím to vyráží… – známka 9 (bilance 8+3)

 Ota Pavlas – na postu zadního útočníka působil poněkud ementálním a chaotickým dojmem, ale když se přesunul dopředu, dokázal svou enormní bojovností často rozpoutat před bankou peklo, z něhož sice nezahořelo, ale aspoň zajiskřilo – známka 6 (bilance 0+1)

 Marek Salvet – rozhodně mohl vyhrát více osobních soubojů, rozhodně mohl rozehrát více akcí a určitě mohl trochu víc chytit, ale ve spletité situaci se za mužstvo vydal z posledního a naše důležité góly jdou i na jeho vrub – známka 8 (bilance 4+2)

 Michal Straka – v prvních čtyřech zápasech působil dojmem, jako by přetáhl silvestrovskou party nejméně do 3. ledna, ovšem v těch zbývajících dvou rozpálil svůj kanón do běla, takže si vysloužil k obědu knedlík či puding navíc – známka 8 (bilance 2+4)

 Šimon Tříska – objev turnaje a autor gólu turnaje. Šímův pohled směrem na trenéry po jakkoli zakončené akci (chybně či výborně) je naprosto ojedinělý a tentokrát převažoval projev úžasu nad tím, jak je jednoduché dáti krásného góla – známka 8 (bilance 3+1)

 Diváci: nedá se rozhodně napsat, že by říčanskou halou zněl náš vítězný ryk, jak bylo předesíláno v básni Mr. O. P. st., avšak tamní inovovaná kantýna z nás určitě měla radost; jen těch fotek máme strašně málo… – známka 6

 Poznámka hygienická: možná s tím nemístně obtěžuji, ale k výbavě každého sportovce by měl patřit sprchový gel a ručník, aby se po výkonu mohl uvést do společensky přijatelného stavu – tímto chválím všechny, kteří na to tentokrát nezapomněli a mohli si tak užít společnou sprchu s nejlepší hráčkou turnaje z Aritmy!

Soutěž aktivity:

Marek Salvet              - 31 + 51

Šimon Větrovec         - 56 + 19

Sendi Murk                - 55 + 20

Michal Straka             - 23 + 16

Daniel Murk               - 12 + 17

Jakub Kokeš               - 10 + 13

Šimon Tříska              - 10 + 11

Jan Červeňák             -   6 + 12

David Doležal            -   8 +   9

Vojtěch Mančuška     -   6 +   6

Ota Pavlas                  -   5 +   6

Radim Semerád          -   4 +   6

Vojtěch Doležal         -   1 +   8

Matěj Pavlas               -   1 +   8

Matyáš Hudec             -   3 +   3

Marek Čížek               -   1 +   4

Jan Hromádko             -   1 +   4

Filip Prachař               -   3 +   1

Artur Fedčuk              -   2 +   2

Tobiáš Gábrik             -   2 +   2

Lukáš Rosín               -   2 +   2

Ota Kořínek               -   0 +   4

Samuel Pastierik         -   2 +   1

Dominik Doležal        -   1 +   2

Adam Voseček           -   1 +   1

Lukáš Zelinka             -   0 +   2

Adam Adámek           -   0 +   1

Martin Bártek             -   0 +   1

 Vysvětlivka:

rozhoduje počet bodů (gól i přihrávka hodnoceny jedním bodem), poté počet vstřelených gólů a i v případě této rovnosti abecední pořadí

 Borci turnaje:

1.                  Sendi Murk

2.                  Šimon Tříska

3.                  Michal Straka, Marek Salvet a David Doležal

 Děkuji tudíž Jirkovi, Vráťovi a Oťasovi za jejich účinný spolukoučink, dále pak všem obětavým rodičům za téměř noční transport první lednovou jarní neděli do říčanské zmodernizované haly a doufám, že na příštím turnaji užijeme více radosti ze hry a výhry a méně intervencí na plochu v důsledku odnosu vlastního potomka – to raději vniknutí na plochu v důsledku oslav!

 Za všechny nový rok vítající

Láďa Salvet, v Praze dne 5. ledna 2014.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář