Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zápasy 25. až 29. září 2013

2. 10. 2013

 Chodovská hlásná trouba – 4. díl – 25. až 29. září 2013

 

Mladší žáci – Újezd nad Lesy

            Poslední z anglických týdnů v tomto roce zahájili mladší žáci už ve středu, a to naštěstí na domácím hřišti. Když píšu naštěstí, mám tím na mysli fakt, že Radim s Matym jsou zatíženi školními povinnostmi až do 16.15 a překvapivě pan ředitel či dokonce rodiče nemají pro jejich nepostradatelnost v sestavě pochopení – no toto!

            Dále bych rád vyjasnil, proč občas používám spojení "o kategorii výš". Inu, soutěž mladších žáků je určena pro ročníky 2001 a 2002, soutěž starší přípravky by měli hrát hlavně ročníky 2003 a 2004 a za mladší přípravku by měli vybíhat v našich dresech hlavně borci roku narození 2005 a 2006. Z výše uvedeného se tudíž jednoznačně podává, že v mladších žácích hrají o kategorii výš Iker, Dave, Ota, Oťas, Sendi, Maroun, Artur, Míša a místy i Šíma (nikoli někdejší zástupce Sazky společně s panem Talířem), zatímco v mladší přípravce je o kategorii výš tandem Kubíků. Tento posun je pak pro jejich vývoj žádoucí, protože pakliže zazáří i o patro výš, budou ve své kategorii posléze perlit více než Bohemia Demi Sec!

            Tak a nyní samotný zápas. Újezd nad Lesy dorazil se zajímavě poskládaným týmem, kde na jedné straně zářil Hrompac dorosteneckých rozměrů a na druhé se krčil štírek, jemuž právě upadl Sunar od pusy. Ale byl to právě jejich nejlepší hráč (tj. jakýsi střed), který už ve 4. minutě utekl Lokajíkovi a jeho kosa padla nikoli na kámen, ale na holeň unikajícího hráče. Míč letící z penalty přesně k tyči nestihl Iker ani pozdravovat. Nedlouho poté trefili hosté břevno, ale pak už se začal náš tým probírat a přišly první šance. Dvakrát mohl skórovat Maty, jednou se snažil odčinit svůj penaltový faulík Lokajík a jednou mohl věšet i Maroun, ale místo toho nechali vyniknout ryšavého Ira v brance hostí. A tak přišel v závěru první půle trest – Ota K. nechal poměrně snadno hostujícího borce vystřelit mezi nohama a Iker se sice natahoval jak mučedník na skřipec, ale stále má tlapky krátké.

            Porada o poločase zabrala, protože po půli existovalo na hřišti už jen jedno mužstvo a k našemu potěšení to bylo to v těch purpurových dresech. Kdyby začalo pršet, mohl by si Prince zazpívat i Purple Rain, protože na újezdskou branku pršela jedna střela za druhou. Třikrát pálil ze svého děla Sendi (jednou těsně mimo, jednou olízl břevno a jednou nechal vyniknout hostujícího brankáře), Lokajík místo střely ve vyložené šanci přihrával, Maty chtěl propálit gólmanovi břicho (marně) a Artur se ocitl zhruba pět metrů od branky, ale buďto máme děravé sítě anebo to opravdu bylo vedle.

            To by ovšem nebyli naši hoši, kdyby nepředvedli strhující závěr. Je obrovitá škoda, že děvčata, která svým tancem u tyče rozptylovala chlapce při pondělním tréninku, tentokrát nebyla na svých místech (tj. u tyčí), jelikož mohla ocenit výkon a hlavně buldočí snahu našich borců tím správným rytmem. Nejprve předvedlo akci trio Lokajík – Maroun – Sendi, míč jen hopkal kolem brankové čáry, ale ačkoli se diváci dušovali, že byl už za ní, sudí se slepeckou holí gól neviděl – trouba jeden! Pět minut před koncem se však už síť vlnila, a to po krásné akci tandemu Radim – Maroun, kterou zakončoval Sendi. Ihned doběhl pro balón, jako by tušil, že jeho chvilka přijde v předposlední minutě zápasu. Z drtivého tlaku, kdy nejeden svěrač už dávno povoluje, se rekrutovala Arturova pecka, kterou gólman stihl jenom vyrazit před sebe a tam se zjevil bombarďák Sendi a bylo hotovo!

            Zvídaným občanům odpovídám rovnou, že neučíme chlapce střílet góly až v závěrech zápasů, nejlépe v posledních pěti minutách, ale jednak to svědčí o jejich kondici a jednak o jejich morálně-volních vlastnostech, tj. úsilí to nezabalit a urvat! Jejich radost byla naprosto zasloužená, a jelikož vyhráli i na penalty, můžeme suše konstatovat, že tenhle zápas vyhráli!

 

Akce zápasu:

65. min.: Radim nachází kolmicí Marouna, ten jenom prodlužuje Sendimu a jeho umístěná střela končí konečně v síti výborného ryšavce z Újezda nad Lesy!

 

            Konečný výsledek – 2:2 (0:2).

Penalty 10:6, tohle skóre by se nám mohlo v Superpoháru hodit!

 

Hodnocení našich borců:

 

Jan Hromádko – byl by nepochybně mezi trojicí hvězd utkání, kdyby se ve druhé půli dostal aspoň na 30 vteřin do kontaktu s míčem, takže na něj zbylo práce jak na horníka v Paskově; kromě toho si umí výtečně postavit tyče (4 včetně penalt) – známka 8 (bilance 0+0)

 

Vojtěch Doležal – v první půli vyděsil Ikera dokonalým namazáním ála Hušek na vyloženou šanci, ale po přestávce už to byl ten náš Vojtíšek; dost možná je to tím, že jsme si nevšimli před zápasem jeho obligátní kravaty… – známka 7 (bilance 0+0)

 

David Doležal – v rámci závěrečných manévrů se sestavou se ocitl na postu zadního obránce (vlastně jediného poctivého), čímž chci poukázat na jeho universálnost a tím použitelnost na všech místech v sestavě, což je jedině dobře – známka 7,5 (bilance 0+0)

 

Artur Fedčuk – mohli bychom namítnout, že jednou neodhadl dráhu a pád míče a ve vyložené šanci netrefil branku, ale jinak opět potvrdil, že první tři písmena v jeho křestním jménu nejsou dílem žádné náhody – známka 9 (bilance 0+1)

 

Matyáš Hudec – tentokrát mu nejvíce uškodilo, že musel kvůli školním povinnostem zanedbat rozcvičku, takže pochvala patří za docházku přes celou Prahu těšně před výkopem a snahu se svým výkonem něco udělat, ačkoli dnes to úplně nešlo – známka 6,5 (bilance 0+0)

 

Ota Kořínek – tohoto pána podezírám, že fandí Liberci, protože pokud je někdo specialistou na druhé poločasy, je to právě tento hráč – v první půli se po hřišti mátožně plouží, dokonce zaviní gól a ve druhé tam přijde fotbalista… – známka 7 (bilance 0+0)

 

Jan Lokaj – o jeho výjimečném charakteru nejlépe svědčí fakt, že ačkoli začal penaltovým faulem, neúnavně a neohroženě se hrnul na soupeřovu branku a dvakrát byl hodně blízko gólu a považte, to vše po třídních schůzkách! – známka 8 (bilance 0+0)

 

Sendi Murk – kdo zná Jean-Pierre Papina, dá mi jistě za pravdu, že tento čutálista se 90 minut bezcílně toulal po hřišti, aby ve dvou vteřinách rozhodl, jenže Sendi tomu dal v tomto zápase ještě 70 minut hodně dobré nadstavby, takže kdo je lepší? – známka 9 (bilance 2+0)

 

Ota Pavlas – "já platim celý daně, tak chci celýho policajta, ať mi sem tu druhou půlku pošlou", pravil Jan Werich na adresu Vlastimila Brodského v Uspořené libře a naprosto totéž platí o panu Oťasovi tuto středu – známka 6 (bilance 0+0)

 

Marek Salvet – určitě zažil povedenější zápasy, protože není důležité, jak je protihráč veliký, ale jak jsem rychlejší, jak se mu dokážu vyhnout a hlavně, jak jdu do souboje – ku cti mu ovšem slouží přiznaný ofsajd – jediný v celém zápase! – známka 7 (bilance 0+1)

 

Radim Semerád – tady patrně budu používat Ctrl C + Ctrl V, jelikož hodnocení se bude často opakovat – jeho post mu dokonale sedí, 70 minut létá po hřišti a vydržel by klidně dalších 70 a občas místo střely přihrává a naopak – známka 8,5 (bilance 0+1)

 

Michal Straka – v první půli místo zakončení přihrával Daveovi zpět, protože nezvedl hlavu a nevyhodnotil svoji ideální situaci ke gólu, ale jinak dřel jak pilná včelka a svoje nesmělosti při hře si vybil při nádherně kopnuté penaltě – známka 6 (bilance 0+0)

 

Rozhodčí – kdo tam poslal toho nasleplého a na domácí evidentně zasedlého jedince? Ta penalta ve 4. minutě se proti domácím nepíská a ten míč určitě přešel brankovou čáru… Nyní vážně: ta pentle byla vidět až z Dunajské Stredy, a to se tam pískaly leckdy i česká slova jako fauly a ten míč skutečně brankovou čáru celým objemem nepřešel.

 

Komentář diváků: bambus, soudce je mlha a basta – diváci mají totiž vždycky pravdu!

 

Komentář delegáta utkání – obě rozhodnutí si rozhodčí obhájí, ale mně je to naprosto jedno, protože já měl čestnou lóži ve V.I.P. a nějaký zápas mě nezajímal, hlavně, že mi přinesli párek a že mě strejda Mirek vyplatí.

 

Diváci: bouřili proti výrokům rozhodčího, hnali naše chlapce dopředu při závěrečném drtivém náporu a zaslouženě se radovali společně s nimi, když viděli, že velmi pohledná hra slaví úspěch i na ukazateli skóre – známka 8

 

Mladší žáci – Spartak Kbely

            Ve zbrusu nových žlutých dresech (ála Inter Bratislava federálních časů anebo Jihlava dnes, tedy žádná Dukla) jsme vyrukovali na dalšího soupeře, a to náporem, z něhož se vyklubalo hned několik jasných šancí – už v 1. minutě Sendi, potom Maty, Lokajík, Radim atd. Bohužel jsme kolem 10. minuty v náporu trochu polevili, Vojta Dan se teprve blížil ku Praze z přírodní školy (aby se nakonec vůbec nepřiblížil), Otu Pavlase upoutaly na lůžko nezbedné bacily a lehce začaly docházet síly. K těmto všem nekalostem se pak přidala další, daleko horší a daleko podstatnější.

            Obvyklý otloukánek Maroun tentokrát vyvázl bez zranění, ale postupně si na trávník lehali Dave, Maty, Radim (ten dokonce s hodně bolestivou grimasou opustil hřiště, což je u něj jev naprosto nevídaný), Artur (ten dostal navíc šlapákem do míst, která bude jednou setsakra potřebovat) a Sendi.

            Poločas jsme přežili pouze za cenu extrémní odolnosti dotčených, ale když se na začátku druhé půle podruhé ocitl na zemi Dave a šlinc na jeho pravé noze se táhl téměř přes celou její délku, bylo důležitější přežít a nikoli si zahrát.

            Sám si velice dobře vybavuji situace, kdy jsem si šel zahrát fotbálek do haly. Nejvíc ze všeho jsem se obával nefotbalistů, neboť jejich nepohyb a nekoordinované reakce jsou tou největší záludností, jaká může nastat. Když Vás totiž přepůlí fotbalista, obvykle Vás pouze zastaví, lehce to zabolí a hraje se dál. Když na Vás ovšem narazí nekop či neohrabaný jedinec, je z toho šlamastyka, poněvadž člověk, který si spletl sport, je nejnebezpečnější element právě na tom sportu, který si vybral špatně.

            Jinak řečeno, tento zápas netřeba hodnotit co do individuálních výkonů, ale hlavně co do odolnosti našich borců, kteří to přežili, což beru jako největší vítězství.

            Nemám tímto nic proti soupeřům a omlouvám se tímto, zaznělo-li z mých úst cosi na jejich adresu (emoce mnou cloumaly měrou vskutku vrchovatou), avšak tento způsob fotbalu zdá se mi být jaksi podivným. Trefně to vyjádřila soupeřova trenérka, že to jejich hráči nedělají schválně (což jim věřím), ale z neohrabanosti (což je o to horší) a stálo by za úvahu, zda se někteří nemají poohlédnout po jiném druhu sportu, např. šachy, domino apod.

            Věřím, že jarní odveta se již ponese v duchu podstatně příjemnějším a vzkazuji tímto našim borcům to jediné: neoplácet stejnou mincí, ale pořádnou porcí fotbalovosti!

 

Starší přípravka – SK Modřany

            Sychravé zářijové ráno (sobota, 9.00 hodin, jak krásný časJ) nás zaválo nedaleko od modřanského cukrovaru. Cestou jsme potkali snad všechny podzimní symptomy: lezavé počasí, mlhu, posmrkanou silnici, hutně oblečené občany a hlavně minimum vejcovozů, neboť ti vyjíždějí, až to uschne. Navíc jsme se museli vypořádat s četnými absencemi: Iker, Mára Šv., Mareček Č., Sam, Ota P., tedy celá pětka, která by se rozhodně neztratila.

            Naši borci však přistoupili svědomitě jak k rozcvičce, tak k prvním dvěma čtvrtinám. Záměrně zmiňuji pouze první dvě čtvrtiny, protože v druhé polovině zápasu jsme byli spíše svědky pochmurného šmudlání, nelogických přihrávek, ještě nelogičtějších řešení herních situací a zbytečných ztrát balónů pramenících zpravidla z toho, že jsme se ve vyložené šanci snažili vymyslet ještě větší kravinu, než minule.

            Budu se tedy zabývat prvními dvěma čtvrtinami a musím konstatovat, že naše hra měla hlavu i patu, resp. všichni hráči výborně kombinovali, soupeře nepouštěli k naší brance buďto vůbec anebo jenom na ukázku, že existuje i druhá polovina hřiště a navíc jsme k tomu přidávali i krásné góly. Třikrát skóroval Sendi na zadní tyči z Marounových rohů (hlavou i přímo z voleje nohama!), jednou propálil Vojtíšek všechno, co mu stálo v cestě a síť navrch a nádherný banán vsítil levačkou (!!!) také Míša, když nejprve slušně zaklepal na břevno! A to jsme ještě zazdili nejméně dvojnásobek gólových příležitostí a k řadě dalších jsme se ani nedostali vinou poněkud kluzkého terénu.

  Bylo to relativně povedené dopoledne a dokonce okořeněné velmi vtipnou hláškou. Když totiž Sendi s Marounem vymysleli na hřišti další nesmysl místo jasného gólu, musel jsem si ulevit slovy: "Hlavně, že máte harlekýny na hlavách" (učesané a nagelované – pozn. red.). Rodič jednoho z domácích borců reagoval nádherně: "Příští rok bude tetování…" Takže pánové, účes je krásná věc, hlavně ve společnosti, ale na hřišti jde v první řadě o fotbal, ano?

           

Akce zápasu:

7. min.: Ota nádherně vybojoval balón, předložil do ulice Marounovi, kapitán okamžitě našel z první Sendiho a jeho pravačka byla neomylná!

 

            Konečný výsledek – 8:4 (3:1, 2:0, 1:2, 2:1)

Penalty 8:5. Osmičkový syndrom postihl v rozmezí necelých 13 hodin všechny mé oblíbené týmy: HC Sparta – Třinec 8:3, Kmochův odkaz "B" – Sabuka 8:1 a nyní toto!

 

Hodnocení našich borců:

 

Artur Fedčuk – když už neměl tolik práce v brance, vydal se i do útoku, kde však narážel buďto na přehršli protihráčů anebo nedostatek přesnosti při nákopu, protože s jeho dělovkou v noze by neměl být problém dát gól (nebo přihrát) i přes celé hřiště, zejména když bylo tak mrňavé – známka 7 (bilance 0+0)

 

Vojtěch Doležal – musel vypomoci při výše uvedených absencích na postu motorové pily a se svým úkolem se vypořádal vcelku zdatně, což korunoval nádhernou pumelicí pod břevno, jíž zvyšoval již na 5:1 – známka 8 (bilance 1+0)

 

David Doležal – opět jezdil po hřišti tam i zpět, opět se snažil tvořit a nikoli pouze bezhlavě bořit a opět se mu ne všechny střely povedly dle jeho představ, ale pokud si někdo zasloužil v tomto zápasu gól, byl to právě Dave – známka 9 (bilance 1+1)

 

Ota Kořínek – tentokrát předvedl výtečný výkon od samého počátku zápasu a lehce klesal až v posledních dvou čtvrtinách a je dvojnásobná škoda, že více nechodil dopředu, když jej mohl vyšperkovat gólem – známka 9 (bilance 0+2)

 

Sendi Murk (4+1) a Marek Salvet (1+4) – Šlajs–Tuček, stejné chyby, stejná známka! Pánové, proti takovýmto soupeřům byste měli nasázet každý deset gólů a ještě dvojnásobek připravit pro své spoluhráče. Maroun si však bohužel vybral Voldřichův syndrom (viz páteční zápas KO "B", kdy už zoufalý Majkl volal ´kluci, mě musíte nastřelit, já to normálně nedám´), takže z deseti vyložených šancí proměnil jen jednu, Sendi zase volil s přibývajícími minutami čím dál tím horší řešení. Oba se pak utápěli v místy zbytečných frajeřinkách (krátké šudličky), jimiž však zesměšnili spíše sebe a nikoli soupeře – známka 7 (hlavně s přihlédnutím k jejich skutečným možnostem)

 

Michal Straka – vyzkoušel si všechny posty, ale potvrdil, že je v první řadě útočník a je mu jedno, kterou nohou soupeřova brankáře pokoří; tentokrát to vyšlo na levačku, ale jak výstavní a účelnou, o tom se vypráví až v Komořanech – známka 8 (bilance 1+1)

 

Šimon Tříska – ocitl se ve dvou vyložených šancích, ale obě podebral bodlem, takže z toho opět nebylo nic, ale poctivost, s níž k zápasu přistupuje, by se dala vystavovat, dláždit a možná i tapetovat na stěnu kabiny – známka 7 (bilance 0+1)

 

Diváci: kláda obrovitá, časný termín a četné absence vytvořily z našeho kotle spíše kotlíček dvou osamělých trampů uprostřed velkoměsta, ale i přesto bylo slyšet, jak si pobrukují nad některými akcemi a jak vzdychají nad zahozenými šancemi – známka 7

 

Mladší přípravka – PSK Union

Nebudeme zde kráčet kolem dokola čerstvě vytvořené pochoutky nejmladší i nejstarší generace (horké kaše) a přiznejme rovnou, že na hru a výsledek těch nejmladších má dosti podstatný vliv, zda se utkání zúčastní hráč, který každý týden vévodí hvězdám víkendu a v bodování si vytvořil náskok jako nadopovaný cyklista před začátečníkem v kopcích mezi Španělskem a Francií. Je tedy příjemné (pro trenéry i hráče) vidět, kterak se usměvavá tvář tohoto démona blíží ke hřišti v doprovodu svých rozverných rodičů. Bylo by tudíž dobré, aby si jeho spoluhráči tohoto jednak vážili a aby se také leccos naučili, protože ani Simon není zcela azbestový a naklonovaný (i když by s trochou snahy být mohl).

Bylo krásné nedělní slunečné odpoledne (viz snímky nejen z metereologické družice, ale i z našich fotoaparátů) a naše družina v oranžovém přivítala Union v černém. Nutno dodat, že hostující výběr skýtal zajímavou mozaiku – na jedné straně zavalitého brankáře, dále pak masáka s číslem 10 (údajně ročník 2006, ale takto nevypadá ani náš nejurostlejší mladší žák) a nejlepší hráč hostí, kapitán s číslem 8. Není divu, že to byl právě on, kdo dal tři čtvrtiny gólů a stejně tak není divu, že náš Mr. Simon (který byl oproti svým citovaným protějškům zhruba poloviční) se blýskl stejnou zlomkovou hodnotou. Unionský výběr se pak ještě prezentoval třemi mrňavými špunty, kteří do hry téměř nezasáhli a dalšími snaživci, jimž by se ročník 2005 anebo 2006 dal i věřit.

Hostí sice začali gólem, ale to už se naše mašina rozhýbávala a ještě v první čtvrtině Simon dvakrát využil Danýskův, resp. Kubíkův pas ke gólu a ten třetí dokonce zaznamenal odvážným sledováním míče a vpravdě obrovskou (jako od obra) bojovností Adam Voseček, který tak rozšířil řady našich střelců! Ve druhé čtvrtině si jednou došel pro gól Simon až k brankáři hostí, potom nejmenší hráč na hřišti (Kubík Kokeš) převýšil ostatní o parník a náš gólový účet uzavřel výstavným trestným kopem Simon, když se brankář nestačil ani podívat, kam a proč mu to padá.

Třetí čtvrtina byla z našeho pohledu asi nejslabší, protože jsme nedokázali udržet balón pod kontrolou, ale světlý moment se tam našel. Hned ve 2. minutě rozjeli akci Honzík se Simonem a na jejím konci byl Domísek D., jenž využil všech svých technických předností a navíc dokonalé znalosti zákonů fyziky, protože naběhl přesně tam, kam se balón odrazil, a to neumí občas ani prvoligoví hráči! Zato v poslední čtvrtině přišel po krátké domluvě válec, který řídil Mr. Simon, nasázel tam pět banánů a pro jistotu každý jinak: jednou zakončil akci zápasu, jednou přelstil gólmana soupeře z půlky hřiště, když využil jeho špatného vyběhnutí, jednou mu konečně přihrál z autu přesně Danýsek a dvakrát to tam prostě donesl v zubech sám, přičemž u posledního gólu zápasu zaslouží pochvalu Mr. Luky Z., který prošel s míčem mezi třemi hráči, které natolik frustroval, že Simonovi nechali volné pole k zakončení.

Suma sumárum: pěkné odpoledne, pěkný zápas a je jen škoda, že jsme byli všichni vozem, protože od některých rodičů by uvítací gólový pozdrav nesmírně chutnal!

 

Akce zápasu:

39. min.: Domísek rozjíždí s Kubíkem stroj na přihrávky z první, CML sice mlčí, ale Simon je přesně tam, kam mu stroj nabil a gólman nemá šanci ani náhodou či omylem!

 

            Konečný výsledek – 12:8 (3:2, 3:3, 1:2, 5:1)

Penalty 3:4.

 

Hodnocení našich borců:

 

Matěj Pavlas – k rodičům Pavlasům budeme muset vyslat soudružku Zubatou, poněvadž Mates si tvoří postel z travnaté plochy, což nasvědčuje tomu, že mu je doma tento největší vynález odpírán; jinak ovšem opět nebojácný – známka 7 (bilance 0+0)

 

Jan Červeňák – pokud Hopkirk uměl procházet zdí a byl to jen seriál, tak Honzík umí totéž, a to se jedná o skutečnou postavu. I když mu to tentokrát tolik nelepilo, jeho přínos pro mužstvo je neocenitelný – známka 7,5 (bilance 0+1)

 

Jakub Daněk – nad jeho startem visel obrovský otazník, ale nakonec rodinná rada souhlasila a učinila dobře. Kubík totiž potřebuje získávat zkušenosti, aby se nebál protihráčů a míče a občas se přestal držet i svého dvojčete Adámka – známka 6 (bilance 0+0)

 

Dominik Doležal – oproti minulému týdnu velmi zásadní posun, protože pochopil, že může i útočit z postu zadního útočníka a také útočil a to, jak uklidil míč do sítě za rozbouřeného stavu 6:5, by mu mohl závidět i jeho starší bratr – známka 7,5 (bilance 1+1)

 

Tobiáš Gábrik – dorazil se zpožděním, což se projevilo na jeho technice (opožděná rozcvička) a také rychlosti a odvaze – tentokrát se míči spíše vyhýbal a jeho přihrávky ani zdaleka nepřipomínaly tu jistotu z předchozích zápasů, čili příště včas! – známka 6 (bilance 0+0)

 

Jakub Kokeš – rozcvičku pojal opět poctivě a opět se to vyplatilo, poněvadž ho bylo plné hřiště a i přes jeho nevelkou postavu byl velikánem na hřišti, který společně se Simonem začíná tvořit podobně obávané duo jako Sendi+Maroun – známka 8 (bilance 1+2)

 

Daniel Murk – tak dlouho (a špatně) zkoušel centrované míče před brankáře bez konkrétního adresáta (obvykle totiž míče chytal brankář), až mu to v samotném závěru vyšlo a byl z toho krásný gól, ale jinak paráda, kapitáne! – známka 8 (bilance 0+2)

 

Šimon Větrovec – minule jsem tady použil přirovnání s Messim mezi dorostenci, tentokrát zkusím něco jiného: vyniká asi jako Miss Czech mezi Angličankami! ManU je nyní v krizi, ale pro pana Moyese mám špatnou zprávu – nepůjčíme! – známka 9,5 (bilance 9+1)

 

Adam Voseček – a máme tady dalšího kanonýra! Obětavě nastavil své mužné tělo výpadu hostujícího obrovitého brankáře a jakousi těžko identifikovatelnou částí dopravil míč do sítě – takže o tom se bude u Vosečků dlóóóuho hovořit! – známka 7 (bilance 1+0)

 

Lukáš Zelinka – naprosto neohroženě připravil Simonovi jeho poslední zásah v utkání, kdy si povodil jako datly tři soupeře, posunul míč nenápadně dopředu a pro Simona to již byla lahůdka – příště by tak může učinit i cíleně, když zvedne hlavu, že? – známka 7 (bilance 0+1)

 

Diváci: naši borci je rozjuchali do nevídaných rozměrů, takže hulákali, bavili se, veselili, oslavovali vestoje, téměř až odhalovali a závěrečné poděkování jim patřilo právem – bylo to opravdu nádherné nedělní odpoledne – známka 9

 

Soutěž aktivity:

Šimon Větrovec         - 36 +   9

Marek Salvet             - 12 + 13

Sendi Murk                - 13 +   8

Daniel Murk               -   8 +   9

Jan Červeňák             -   4 + 10

Jakub Kokeš               -   2 +   8

Vojtěch Doležal         -   1 +   7

David Doležal            -   4 +   2

Radim Semerád          -   2 +   4

Matěj Pavlas               -   0 +   6

Michal Straka                         -   3 +   2

Vojtěch Mančuška     -   2 +   3

Tobiáš Gábrik             -   2 +   1

Matyáš Hudec                        -   1 +   2

Dominik Doležal        -   1 +   1

Adam Voseček           -   1 +   1

Artur Fedčuk              -   0 +   2

Ota Kořínek               -   0 +   2

Lukáš Zelinka             -   0 +   2

Jan Hromádko                        -   1 +   0

Ota Pavlas                  -   1 +   0

Šimon Tříska              -   0 +   1

 

Borci týdne:

1.                  Šimon Větrovec

2.                  Ota Kořínek

3.                  Sendi Murk

 

Děkuji tudíž Evičce s Radkou za výstavní administrativu i reprezentaci, Vosečkům, Plechovi a Strakům za další chutnou porci rajčatového salátu, silným chlapům za obratné manipulace s brankami (nikoli s výsledky) a Jirkovi a Oťasovi za jejich koučink vleže i vestoje.

 

 

A na závěr připojují přání dobré chuti:

 

 

 

Za všechny našimi borci potěšené

Láďa Salvet, v Praze dne 25. až 29. září 2013.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář