Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zápasy a turnaj 11. a 12. ledna 2014

15. 1. 2014

 Chodovská hlásná trouba – 14. díl – 11. a 12. ledna 2014

 Zimní liga na Hájích – FK Benešov

              "Doba ledová je doba ledová," říkal pan Huml František, když neustále kýchal poté, co jej Mach se Šebestovou přitáhli pomocí sluchátka mezi občany tohoto věku. Bohužel však zima ve všech svých podobách vyčkává za rohem jako legendární muž s kyjem, který se stal ozdobou několika kreslených vtipů. A tak místo holomrazu zažíváme zatím spíše přívětivou madam Zimu, což s sebou nese výhody např. v podobě Oťasova startu anebo méně omrzlin na končetinách dopravujících a sledujících rodičů.

Druhé utkání nám do cesty přikutálelo Benešov, který je, co se týče možností výběru hráčů, lehce někde jinde. Přece jenom výběr celého okresu a pouhé čtvrti Prahy 11 jsou poněkud odlišné kategorie, a ačkoli chlapcům hlavně ve druhém poločase nelze upřít snahu, bylo to na hřišti poznat.

První poločas bych přirovnal k poslechu projevů Miloše Zemana. Chlapci si nebyli schopni přihrát, a i když na naši branku se nesnášelo takové nebezpečí, rozhodně jsme nebyli lepším týmem. Do jediné větší šance se dostal Luky a do další pološance Sendi, ovšem to bylo z naší strany vše. První půli lze tedy označit za poměrně nezajímavou, přičemž jediný gól jsme dostali po Marounově chybné rozehrávce a Ikerově vyražení míče. Na obranu obou je však nutno dodat, že už poněkolikáté nebylo z výkopu komu přihrát, poněvadž všichni obětavě stáli za svými protihráči a nejevili sebemenší snahu pohnout se a dojít si pro balón.

Fotbal je dost často hra plná paradoxů, což lze o druhém poločase říci naprosto na plné k…e, prostě naplno. Začali jsme náporem a dvěma šancemi, přičemž ta druhá doslova volala (ne-li přímo řvala) po gólu. Marounův centr z rohu šel nepříjemně kolem brankové čáry, ale Sendi netrefil a Lukyho podezírám, že se balónu záměrně vyhnul… Nepříjemně nám zatápěla zejména sličná slečna na pravém okraji zálohy, ale i my už jsme nebyli na hřišti do počtu. Ve fotbale se však leckdy stává, že mužstvo, které se snaží o otevřenou hru, inkasuje z rychlých brejků, případně z chyb v rozehrávce, a to se bohužel stalo i nám, a to dokonce čtyřikrát, přičemž jeden gól hodně zaváněl ofsajdem, ale benešovští videorozhodčí tvrdili, že sporný moment byl posouzen v souladu s pravidly. Konečný výsledek tedy zní 0:5 (0:1).

Nevadí, máme za sebou první držkovou a můžeme se z toho poučit. Například: hraje se v obou poločasech, soupeř se musí napadat důsledněji a nejlépe na tělo, naše přihrávky musí být přesnější a tvrdší (na tréninku se tím zabýváme, avšak u některých borců jaksi převládá touha stát se spíše bavičem než fotbalistou…), střely musí vypadat jako střely a nikoli jako nesmělé pokusy posunout míč metr před sebe apod. Benešovští byli fotbalovější, techničtější a nutno dodat, že vyhráli zaslouženě, ovšem nemohu se zbavit dojmu, že cestu k tomu jsme jim mohli znepříjemnit podstatně více.

Akce zápasu:

37. minuta: Marounův nádherný centr mířící přesně do prostoru, kam brankář nedosáhne a obránci se bojí vlastence – bohužel koncovka už tak přesná nebyla…

 Hodnocení našich borců:

 Jan Hromádko – za žádný gól vyloženě nemohl, rozehrávky zvládal v rámci možností, když mu jeho spoluhráči pomohli a dost toho i pochytal navíc – známka 7 (bilance 0+0)

 David Doležal – co na tom, že přes něj šel třetí gól do naší sítě; vše se snažil napravit svým tradičním poctivým výkonem s bezbřehou dávkou obětavosti – známka 7 (bilance 0+0)

 Matyáš Hudec – nutno ocenit hlavně obětavost, s níž dohrál, neboť byl bolestivě trefen, čímž benešovští eliminovali jeho časté výpady po levé straně – surovci! – známka 7 (bilance 0+0)

 Ota Kořínek – nepočínal si rozhodně špatně, ale jeho rozehrávky postrádaly obvyklou tvrdost a směrem dopředu zůstalo jen u snahy vymyslet něco překvapivého – známka 6 (bilance 0+0)

 Vojta Dan – rychlé průniky po pravé straně šly lehce na úkor slabšího bránění, ale jinak patřil k tomu lepšímu v našich barvách; snažil se o fotbal – známka 6,5 (bilance 0+0)

 Sendi Murk – v první půli jako by na hřišti skoro nebyl a v té druhé se marně snažil, takže z jeho výkonu panuje určité zklamání, ale příště to určitě vyjde! – známka 5,5 (bilance 0+0)

 Ota Pavlas – klubový lékař mu nakonec povolil nástup, takže Oťas dřel, snažil se o skluzy, leč i na jeho vrub jde jeden gól a chtělo by to zlepšit zpracování míče – známka 6 (bilance 0+0)

 Lukáš Rosín – dva nebezpečné momenty za zápas (ona šance a tyč v závěru) jsou na útočníka jeho kalibru opravdu velmi slabým vysvědčením a ten trestný kop narvaný do jediného hráče ve zdi také umí podstatně lépe, takže příště už to dá, ano? – známka 5,5 (bilance 0+0)

 Marek Salvet – v prvním poločase jsme jej vyzkoušeli na postu obránce, což mu rozhodně (až na ten gól) nešlo špatně; potom se přesunul dopředu, ale stejně z jeho akcí nezapršelo, byť počasí obecně působilo lezavým dojmem – známka 6,5 (bilance 0+0)

 Radim Semerád – stále nevyužívá volnějšího prostoru na krajích hřiště, kam by měl přenášet hru, ale opět vydržel hodinu na hřišti a opět byl asi náš nejlepší hráč – známka 7 (bilance 0+0)

 Jan Lokaj – stále usměvavý a stále jeden z nejnaštvanějších hráčů, což chtěl prodat na hřišti, ale benešovští byli místy šikovnější a místy asi i víc naštvanější – známka 6,5 (bilance 0+0)

 Michal Straka – Míšu hodně sráží, že nezačne sprintovat v situaci, kdy by sprintovat měl, ale to při své píli a zdraví nepochybně dožene, a když vezmeme v potaz, že věkově patří do starší přípravky, tak je dost času na zlepšení – známka 6 (bilance 0+0)

 Šimon Tříska – nominaci na jeho první zápas v mladších žácích si vysloužil díky perfektnímu výkonu v Říčanech a své pověsti dostál: po hřišti létal, ne vždy byl u balónu, ale bylo na něm vidět, že duši na hřišti nechá, byť by se hrálo se samotným čertem – známka 6,5 (bilance 0+0)

 Diváci: obsadili zadní čáru blíže k bufetu, ale společný pokřik zůstal pouze snem – tak byli ponořeni do snažení svých ratolestí. Já vím, že je to jenom zimní liga, ale ti chlapci se fakt snaží … – známka 6

 Další poznámka hygienická: ano, je zima, ale to nic nemění na tom, že fotbalista by měl vyjít z kabiny osprchovaný a nikoli s výmluvou, že to stihne doma… Představa, že si tento návyk přenesou naši hráči do pozdějšího věku, rozhodně nenaplňuje jejich potenciální partnerky horečnými sny a touhou po poznání!

Turnaj předpřípravek – Hamr Bráník

 "Nedívej se na tým, jak vypadá teď, ale jak vypadá za tři roky", zdůrazňoval sir Alex Fergusson, a to byl (a pořád je) ve fotbalových kruzích setksakra uznávaný pán. I proto jsme přihlásili naše nejmenší borce do turnaje hraného na čtyři branky (dvě pro každé z mužstev), a jelikož se jednalo o jejich první turnaj, zapisujeme si tuto legendární sestavu a jejich první čísla, která jednou nebeské slávy se dotknou:

4 – Jakub Daněk

5 – Marek Šenkýř

6 – Jakub Kokeš

7 – Lukáš Hynek

8 – Adam Voseček

9 – Ondřej Kocman

10 – David Šinkora

13 – Jan Šesták

Začali jsme takovou malou chybkou v Matrixu. Když jsem v týdnu zjišťoval přímo u pramene, jaká budou pravidla, bylo mi řečeno, že se bude hrát na čtyři branky a góly budou platit do všech branek. Ve druhé minutě prvního zápasu se také Adámek ihned rozhodl využít tuto nacvičenou scenérii ze středečního tréninku, avšak pořadatelé pozměnili pravidla tak, že góly budou platit pouze na druhou stranu hřiště. Tento vlastňák ale neuznali, takže jsme ve svém prvním duelu nastříleli střešovickým čtyři krásné góly, přičemž svůj premiérový zásah si připsal David Šinkora, nastupující po delší pauze, která ovšem na něm nebyla vůbec znát.

Druhý duel proti nám poslal Chabry, které se nakonec ukázaly jako nejlépe střílející tým (trhli nás o devět gólů), ale s námi se radovali pouze jednou, zatímco my po nádherných akcích hnedle dvakrát a vytěžili i akci turnaje. Už v tomto zápase ale bylo jasné, že nejlepší střelecké kopačky mají u Kokešů a Vosečků, a tady také vznikla sázka mezi naším očekávaně nejlepším střelcem, že nasází 20 gólů – ve hře bylo pivo contra limonáda; jak husté!

V další zápase proti Hájům to byl opravdu Kubík K., jehož mohutné dolní končetiny udeřily celkem pětkrát (!!!), přičemž dva góly dal naprosto sám a u dalších třech mu nezištně asistovali jeho nadšeně bojující spoluhráči. Hájeckých mi bylo místy až líto, poněvadž našim chlapcům prostě nestačili a míč jim utíkal jak Trautenberk před rozlíceným Krakonošem.

Dukla JM také přihlásila své naděje na tento turnaj (tentokrát jsem hráče nijak zvlášť nemotivoval – tady šlo opravdu hlavně o to, aby si zahráli všichni a všichni tak mohli poprvé obléknout náš svatosvatý dres) a v této konfrontaci jsme stačili nasázet 4 góly. Je sice faktem, že jsme míč ze sítě lovili pětkrát, ale dvakrát jsme si ho tam dopravili sami a v dalším jednom případě to byla akce, která snesla i měřítka daleko vyšších kategorií.

Pro lepší orientaci p.t. čtenářů doplňuji herní systém. V těchto kategoriích (ale i v těch dalších, tj. mladší i starší přípravky) by se nemělo vůbec hrát na výsledky. Na seminářích nám trenérům dávají za příklad belgickou školu, kde se trenér (ale i rodič) po zápase zeptá, kolik ten který hráč udělal kliček a kolik dal gólů. Fakt, že Belgie se na světový šampionát dostala jako jedna z prvních zemí, zatímco Bílekboys nebyli schopni přejít ani přes Bulharsko nebo Arménii, svědčí o tom, že to špatné myšlenky rozhodně nejsou. Na tomto turnaji tedy podle této filosofie rozhodoval počet vstřelených gólů a nebylo důležité, kdo skončí první nebo pátý – šlo hlavně o to, aby si tito miniborci zahráli a radovali se ze hry a z gólů.

Druhou polovinu turnaje jsme tedy zahájili s největším počtem vstřelených gólů (15), avšak abych lehce předběhl (ve frontě to nedělám), oznámím, že nakonec nás Chabry trhly, a to jak vinou jejich střeleckého vzepětí proti Hájům i Střešovicím, tak i proti nám – ve druhé polovině turnaje jsme se my zlepšili na 17 gólů, zatímco oni z původních 13 na 29!

Střešovickému celku jsme nasázeli v odvetě nakonec jenom tři góly, protože hlavní kanonýři měli na patách přilepenou malou dávku smůly a ostatní buďto spoléhali, že se jim ta smůla na palubovce odrolí anebo že si soupeři dají ty góly sami.

Chabry na nás vletěly v touze pomstít jejich nejslabší zápas (jenom jeden gól) a nutno dodat, že tato pomsta (pokud o tom vůbec věděli) se jim povedla dokonale. Hodně k tomu přispěla jejich stanovená taktika – vyčkávat nedaleko každé z branek téměř osamoceni, takže se odražený míč snadno dal dopravit do prázdné branky. Chtěl bych k tomu podotknout, že naše hráče jsem taktickými pokyny nezatěžoval vůbec – na to mají ještě pár let čas. Dostali jsme tedy osm gólů a nastříleli jenom tři, avšak místo pro pochvalu jsem samozřejmě našel, neboť smyslem nebylo skóre, ale hra a individuální dovednost každého z hráčů.

Nebohé Háje jsme sestřelili i podruhé, tentokrát dokonce sedmi góly, a to ještě Kubík K. zazdil tři vyložené šance (téměř prázdná anebo zcela opuštěná branka, jíž se patrně náš kanonýr zalekl anebo mu bylo soupeřů líto) a spoustu dalších nadějných akcí jsme nedotáhli do zdárného konce. Dovolili jsme pak soupeřům i čestný úspěch, ale jinak se vše odehrávalo na hájecké polovině, která byla vyšlapaná jak cesta k ledničce!

V posledním utkání turnaje jsme pak oplatili Dukle JM "porážku" z prvního duelu, a kdyby chtěl kdokoli zjišťovat vzájemný zápas, zjistil by, že jsme celkově vyhráli 8:7. Důvod k oslavě se však najít musí, takže můžeme bez jakéhokoli přehánění konstatovat, že Chodov je vládcem Prahy 11, protože na tomto turnaji za sebou zanechal jak Háje, tak Duklu JM a jiný celek na Praze 11 už prostě není.

Důvodů k oslavě je však více: kluci se nebáli s míčem cokoli vymyslet, přihrávali, stříleli, kličkovali, bojovali – prostě se připravovali na kariéry vynikajících fotbalistů, jimiž se jednou nepochybně stanou. Na čem pracovat určitě je, ale diplomy i Fidorky si od pořadatelů určitě zasloužili, potlesk od svých spoluhráčů na pondělním tréninku také a lahodný nápoj sloužící k jejich občerstvení si budou moci vychutnávat ještě hodně dlouho, stejně jako pocit, že nastoupili poprvé v chodovském dresu a hnedle vybojovali krásné druhé místo s celkem 32 góly, ačkoli o něj nešlo.

 Pánové, klobouk dolů a jen tak dál!

Akce turnaje:

3. minuta prvního utkání s Chabry: Kubík D. nachází cíleně Adámka V., jeho skorodvojče se orientuje jako Jára Cimrman ve všech oborech a Kubík K. má usnadněnou roli, jelikož tahle šachová partie končí matem do prázdné branky!

 Hodnocení našich borců:

Jakub Daněk – nenápadně vykukoval ze zadních pozic a zodpovědně tak jistil své kamarády, o čemž nejlépe svědčí jeho osobní statistika – gól sice nedal, ale svým spoluhráčům jich sedm připravil a další šance kluci nevyužili! – známka 8,5 (bilance 0+7)

Lukáš Hynek – svědomitě se připravoval s maminkou mezi každým zápasem a dokonce se dostal ke dvěma kličkám a jednomu nebezpečnému výpadu až před soupeřovu branku, kde byl však zastaven faulem, takže si na svůj první gól počká do příště – známka 7 (bilance 0+0)

Ondřej Kocman – když se postavil do branky (anebo vůbec na hřiště), náš tým gól nedostal – takový respekt budil. Svůj debut sice neošperkoval nějakou akcí směrem dopředu a ani nezaznamenal moc kontaktů s míčem, ale kdo nás poprvé v jakýchkoli činnostech zaperlil, že? – známka 7 (bilance 0+0)

Jakub Kokeš – pro soupeřovu branku smrtící leopard, který se zakousne a nehledí na to, jak kořist vypadá – hlavně, že to připomíná soupeře, kterému je nutno dát gól, ale to nejlépe hned několik a znovu sebrat balón a znovu dát gól a znovu sebrat balón, atd. – hvězda týmu a nejlepší střelec turnaje! – známka 9,5 (bilance 17+8)

Marek Šenkýř – na svůj věk se obdivuhodně nebojí, má výstavní techniku a dokonce i střely jsme z jeho kopaček viděli létat, čili nemusí truchlit, že na gól si počká do příštího turnaje, ale hlavně: ten jich ještě nasází milión! – známka 7,5 (bilance 0+2)

Jan Šesták – s ohledem na jeho výjimečné fotbalové předpoklady jsem také počítal, že si nějaký ten gól dá, ale asi nechtěl odkrývat karty ihned ve svém prvním turnaji a rozpálí to naplno příště anebo až ve finále Ligy mistrů – známka 8 (bilance 0+2)

David Šinkora – velice příjemné překvapení! Po dlouhé pauze vnikl na hřiště, hned při svém prvním kontaktu s balónem zamířil mezi tyče, nebál se sklouznout po palubovce, aby ten míč urval – prostě nádhera a velký počin do budoucna! – známka 8 (bilance 2+0)

Adam Voseček – s ohledem na jeho zkušenosti, talent, píli a výřečnost jsme tak trochu čekali, že nezůstane u jednoho gólu, ale to, že jich nasázel tolik a ještě stačil přihrávat hlavně Kubovi a vtipně a účinně házet auty – speciální kulich dolů! – známka 9,5 (bilance 13+9)

Soutěž aktivity:

Marek Salvet              - 31 + 51

Šimon Větrovec         - 56 + 19

Sendi Murk                - 55 + 20

Jakub Kokeš               - 27 + 21

Michal Straka                         - 23 + 16

Daniel Murk               - 12 + 17

Adam Voseček           - 14 + 10

Šimon Tříska              - 10 + 11

Jan Červeňák             -   6 + 12

David Doležal            -   8 +   9

Vojtěch Mančuška     -   6 +   6

Ota Pavlas                  -   5 +   6

Radim Semerád          -   4 +   6

Vojtěch Doležal         -   1 +   8

Matěj Pavlas               -   1 +   8

Jakub Daněk               -   0 +   7

Matyáš Hudec                        -   3 +   3

Marek Čížek               -   1 +   4

Jan Hromádko                        -   1 +   4

Filip Prachař               -   3 +   1

Artur Fedčuk              -   2 +   2

Tobiáš Gábrik             -   2 +   2

Lukáš Rosín               -   2 +   2

Ota Kořínek               -   0 +   4

Samuel Pastierik         -   2 +   1

Dominik Doležal        -   1 +   2

Jan Šesták                   -   0 +   3

David Šinkora                        -   2 +   0

Marek Šenkýř             -   0 +   2

Lukáš Zelinka             -   0 +   2

Adam Adámek           -   0 +   1

Martin Bártek             -   0 +   1

 

Vysvětlivka:

rozhoduje počet bodů (gól i přihrávka hodnoceny jedním bodem), poté počet vstřelených gólů a i v případě této rovnosti abecední pořadí

Borci víkendu:

 1.                  všichni účastníci nedělního turnaje na Hamru v našich barvách

2.                  Jakub Kokeš a Adam Voseček rukou společnou a nerozdílnou

3.                  Jakub Daněk

 

Děkuji tudíž Jirkovi, Vráťovi a Oťasovi za jejich precizní sobotní spolukoučink, Janě Š. za první styk s funkcí vedoucí a nádhernou přípravu vítězného koktejlu pro účely pondělního tréninku (a možná dalších, protože chlapcům i z vyšších kategorií to náramně zachutnalo) a všem dodavatelům fotografií, zejména Strakům a Kocmanům, za dokonalou obrazovou přílohu!

Speciální poděkování pak patří divákům při nedělním turnaji, protože našim bojujícím borcům vytvořili ještě bojovnější atmosféru, než fanoušci Karla Gotta!

http://www.rajce.net/a9314088

Za všechny víkendem osvěžené

Láďa Salvet, v Praze dne 12. ledna 2014.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář